Sláva filmovému tvůrci!

Slava filmovemu tvurci je po Takeshis dalsim Kitanovym filmem, ktery sam tvurce popsal jako "creative destruction". Jedna se skutecne o destrukci, ktera je kreativni, ci o destrukci tvurce ["crator destruction"]? Predem upozorneni - k uplenumu vychutnani Slavy filmoveho tvurce je nutne znat nejenom valnou vetsinu tvorby samotneho Takeshiho Kitana vcetne jeho televizni prace, ale byt i natolik sbehly cinefil, ktery krom orientace v tom vysokem, rekneme transcendentalnim umeni ma prehled o vsem tom pokleslem, rekneme transgresivnim._____ "Resenancni umelec", ktery prochazi napric pribehem se svou loutkou, jez za nej zaskakuje v nasilnych anebo pro tvurce ne az tolik zazivnych scenach, v prvni polovine destruuje sam sebe, kdy se snazi natocit dalsi kitanovku. Pak si rovzpomene, ze se zarekl, ze uz to neudela a nesklouzne k uzivani zbrani, popr. nasili, prechazi v druhe polovine k pokusu o natoceni zanrovych podivanych, jez ale nesou autoruv rukopis. Vse je zavrseno dlouhatanskym dada pribehem, jehoz humor tezi z trapnosti. Otazkou ale stale zustava, komu nalezi onen hlas naratora?_____ Kitano uz nepotrebuje pred sve jmeno davat "Beat" pokud vystupuje ve filmu i jako herec, uz je zcela sam za sebe, cloveka pisiciho knihy, malujiciho obrazy, delajici vysinute japonske zabavni televizni show a tocici filmy s velice jemnym, az absurdnim smyslem pro humor. Vsechny tyhle profese jsou ve filmu tematizovany a vsechny v zaveru vytrisknou v prehlidku ohromne fantazie [copak onen malir nenamaluje svuj obraz?], postava rezisera, herce, komika, moderatora, spisovatele i malire je definitivne zlikvidovana a vznika jedna z nejlepsich persiflazi, jake kdy byly natoceny, a pro divaka pak prani, aby bylo vic umelcu jako Kitano anebo Kaufman, kteri se ze sve filmarske a scenaristicke krize dokazi takhle utahovat a dospet az do godardovskeho stadia. (03.12.2007)

Po Takeshis druha sebareflexia na dekonstrukciu (nielen) vlastnej tvorby a kultury z ktorej vychadza. Zanrova prechadzka Kitanovou predchodzou tvorbou sa postupne transformuje do skecovej sarady. Subezne s tym zial aj sviezost komicko-kritickych sekvencii v samolube sebaopajanie a zbytocne natahovanie x-plicitne sa vrsiacich sekvencii s identickym podtextom, ustiace do straty divakovho zaujmu. Diagnoza stavu Takeshiho mysle v zavere z ust doktora je totiz divakovi uz davno jasna aj predtym... (03.12.2007)

Rozprávať o tomto filme takeshiho kitana ako o sebareflexií s určitou dávkou surrealizmu je namieste ale musím podotknúť že je to aj niečo viacej. Kitano sa dal na umelecké hľadanie. Tak vytvoril umeleckú trilógiu, ktorej glory to the filmmaker! je druhým dielom so zameraním na filmovú tvorbu a snaží sa byť odpovedou čo všetko v dnešnej dobe film dokáže ukázať a akým spôsobom. Na začiatku sledujeme Kitanovho hrdinu, ktorému skrátka osud na poli filmov nepraje. Nech sa snaží o romancu, drámu, horor alebo akčný film nedostáva sa mu patričného uznania a práve pred týmto nepochopením jeho osoby si vytvoril seba samého ako bábku do ktorej sa vždy schová keď ide do tuhého. a v tomto prípade sa mu osud znepríjemniť jeho cestu ako sa len dá. Neskôr sa s tejto sebareflexívnej časti dostávame k samotnému príbehu, v ktorom vystupujú pamätné postavičky kitanovho sveta. Šialený profesor , ktorý je strašne vtipný, matka s dcérou ktoré sa snažia prežiť v tomto svete a každá je svojim spôsobom bizarná, dvojica kuchárov, ktorý cestovinovú polievku ochucujú švábmi , karate inštruktor a mnoho ďalších pri ktorých som sa naozaj bavil. a práve to zachraňuje tento kvázi umelecký film s vôd priemeru. pretože aj keď tomu chápať nebudete, je sa na čo pozerať. Kitanov naplno využíva či už americké alebo japonské kultúrne hodnoty, zablúdi aj k Wendersovi a mnoho ďalším. Celkovo je to opäť o hľadaní šťastia a o tom ako dokáže nepriezeň osudu zničiť veľkého umelca a aj keď nakonci vyzerá všetko ako má byť a vy si poviete - tak nakoniec sa mu to predsa len podarilo - ste na omyle, pretože nič nekončí pre umelcov šťastne. Ale o tom film je aj nie je. skôr je to o tých možnostiach a o spôsobe akým sa k tým možnostiam dostať a v tomto prípade je všetko zosynchronizované ako to mám rád. pretože Kitanovu tvorbu zbožňujem nejako sa mi týmto filmíkom dostal pod kožu. takže skoro 5* pán kitnao. (07.12.2008)

80% - Další film po Takeshis, kde Kitano autobiograficky a sebereflexně rozebírá sebe sama. Je to sice zábava, ale Takešiho fandovi neujde skutečnost, že se nám režisér ve své touze po "8 1/2 - efektu" poněkud zamotává do pěstování kultu osobnosti. Kantoku: Banzai! je ledově chladný, ale dobře koukatelný film, který ale zhořkne v momentech, kdy Takeshi zesměšňuje své předchozí filmy, a jejich fanouška tím zraňuje. Scéna s Kikujirovským mimozemšťanem se mě docela dotkla :o) Moc doufám, že se Takeshi vzpamatuje ze svého filosofujícího egocentrismu, a přestane točit filmy výhradně o sobě. I ten nejlepší vypravěč může začít koktat, má-li popsat svůj vlastní příběh... (13.05.2008)

I když se zdá, že si Kitano střílí sám ze sebe, strefuje se především do diváků. Když totiž filmový Kitano dokončí zvažování, kterou žánrovou cestou se dále vydat, nechá diváky přes hodinu sledovat fantasmagorický sled absurdně ztřeštěných gagů. Ten navíc přímo označí jako to nejlepší, co mohl natočit a jako jednoznačný výsledek pečlivého zvažování aktuálních trendů a diváckých požadavků. ___ Více v recenzi na Rejže.cz. (17.03.2013)