Pevné pouto

Svět, ve kterém Susie pobývá, je fantastický, snový a hravý. Kameramanem filmu je Andrew Lesnie, který svůj talent prokázal perfektním nesnímáním trilogie Pán prstenů. Scény hrají všemi barvami. Dívka prochází krajinou, nikam se ovšem nedostává, cestou potkává i další postavy tohoto zvláštního světa. My si tak můžeme do sytosti vychutnat perfektní vizuální efekty. Příběh si tak nenápadně plyne, nikam se neřítí. V jednu chvíli lovím čelist, když vidím na plátně úžasné ledové útvary, vzápětí jsou však pryč. Většina scén je prchavá, bez hloubky. Po pár dnech jsem si nevybavila téměř nic. Škoda toho trapně moralizujícího konce a bláznivé babičky (Susan Sarandon), která se do pochmurně snové atmosféry filmu vůbec nehodí. Pevnému poutu chybí jakékoliv napětí, gradace. Jedna z těch dobrých scén, kdy se sestra Susie rozhodne, že se vydá do sousedova domu, mě akorát rozzuřila naprosto nelogickým průběhem (Lindsey se snaží zahladit stopy, místo aby raději ihned utekla, když slyší, že se soused blíží)./// Jackson to tentokrát příliš nezvládl. Film působí nevyrovnaně. Jako kdyby režisér nevěděl, jestli chce thriller s fantazijními prvky, líbivou pohádku nebo drama o rodinném zármutku. Další Návrat (novozélandského) krále se nekonal, ale to jsem ani nečekala, protože něco takového překonat snad ani nelze. Těšíme se na Hobita, Petere, byť tentokrát nebudeš sedět na režisérské židli, ale na té producentské a scenáristické. 65%. (06.01.2010)

Žánrová všehochuť, emoční smršť, dokonalí herci a hlavně neočekávaná podívaná. Peter Jackson natočil veskrze intimní příběh, kde i ten nejvelkolepější trikový záběr zůstává osobní touhou. Dějově si možná vystačí s nejjednodušší premisou, ale napětí, slzy a skvostná kamera mě na to nenechaly pořádně ani pomyslet. Komplexní a rostoucí zážitek. (05.01.2010)

Vzhladom na to, ze ide v podstate o "jednoduchy" pribeh horlivo kvitujem zvoleny reziserov trojpohlad skrz postavy/identity - vraha, rodiny a nakoniec samotnej obete. A zatial co nahlad skrz vraha takmer vyhradne reprezentuje racionalnu zlozku v rozpravani s presne vykreslenym motivom a srkz nu nie je problem akceptovat i pristupit na vymedzene hranice priestoru a zakonitosti predkladaneho deja, rodinna linka funckne prepina medzi raciom a emocnou vlnou (prepinanie je krasne lavirovane prave dvojvyznamom samotnej existencie "dokazov" tak na strane dolapenia vraha ako aj potvrdenia skutocnosti, ci k zlocinu doslo). Je mostom k najvyznamnejsej (tak z hladiska zastupenia v celom filme ako i jej dolezitosti vo vztahu k vypovednej hodnote filmu) postave a jej pohladu. Je to pohlad nastrocnej dievciny, ktora sa prave citovo naplno otvara, ked je nasledne vytrhnuta do uplne ineho sveta, v ktorom prisna rozumova logika nehra prve husle. V pritomnosti Susie zasluzene do popredia vystupuje sled scen pracujucich pod taktovkou citu a duse (a vobec tym nemyslim emocnu zaangazovanost na jej smutnom osude, ide striktne len o fokalizaciu na to, akym sposobom sceny pred divakom defiluju - ako snove, t.j. vystupujuce podla nalad toho, srkz ktoreho su predkladane). A ked s zaverecnym aktom prichadza prezrenie hlavnej hrdinky, film nakoniec kauzalne aj uzavrie vsetko co mal a mna osobne potesil, ze tam kde svojho casu Duch s P. Swayzeym ostal "iba pri popularnom" nahlade na karmicke mlynceky osudu, Lovely bones ponukaju ovela komplexnejsie naplnenie. PS: Jacksonove cameo a jeho praca s kamerou a filmovym priestorom - tak ako su tieto prvky lahko identifikovatelne, tak su pre mna stale putave. (03.01.2010)

Tak tohle Jacksonovi fakt nevyslo, cekal jsem vic, daleko daleko vic. Co z toho, ze po rezijni strance to ma Jackson pevne v rukou, kdyz nema poradne co tocit. Dve tretiny filmu jsme nuceny sledovat, jak se vsichni desne trapi, jsou smutny a smirujou se se smrti. Obcas to akorat ozivi nejakej fantasy vyjev z vymysleny Zeme nebo jak to nazvat, ktery jsou sice obcas napadity, ale vetsinou pouze barevne silne prepaleny a trikove absolutne nezvladnuty, kde je v kazdym zaberu videt, jak postava Susie proste v tom svete neni a je za ni jen zeleny pozadi. Treba s paradnim vizualem Jak prichazeji sny se to neda vubec srovnat. Dalsi problem je, ze cela ta myslenka na holku v ocistci, sledujici zivot rodiny, pratel a vraha po jeji smrti, se vetsinu casu tvari, ze da celymu filmu nejakej vetsi smysl, ale nakonec vysumi do prazdna a vlastne by se vubec nic nestalo, kdyby tu ta fantasy linie nebyla a sledovali jsme jen pocinani vraha a rodiny. Sice by jsme byly ochuzeny o ty trikovy zabery, ale ty za moc nestoji no. Dalsi problem filmu je desne prepalena delka, sledovat dve hodiny zapady slunce a brecici postavy zacne bejt postupem casu fakt dost otravny. Obzvlast kdyz, ackoliv je videt, ze se o to Jackson strasne snazi, se proste nedostavuje takova ta magicka atmosfera. No a posledni problem jsou nektery sceny, ktery vyznivaj skoro az smesne (vrah slysi sustit papir z druhyho patra, kdyz veze hodit trezor na skladku, nemuze zastavit u ni, ale hezky ho tahne z asi tak pulkilometrovy vzdalenosti, abysme mohli sledovat stopadesat spomalovacek, vylozene trapackej konec a spousta dalsiho). Co se tyce hercu, Sarandon me sice prekvapila, necekal jsem, ze ma takovej komedialni talent, ale jeji postava naprosto zbytecna. Wahlberg, no, nehraje tak hrozne, rozhodne aspon v porovnani z jeho poslednima filmama, jenze problem je, ze nema moc co hrat, furt se smutne xichti a ma blbeckovskej uces. Film tak stoji hlavne na dvouch hercich. Paradnim uchylackovi Tuccim a hlavne genialni Ronan, ktera me zaujala uz v Pokani a tady vsechny herce o tridu prevysuje. Takle to vypada, ze je film hrozna sracka, ale to zase ne, hudba je paradni, rezie taky, par solidnich napadu a sem tam nejaka ta napinavejsi nebo stylova scena. Ale to proste na vic nez 3* nestaci, obzvlast, kdyz si vezmu, co umi Jackson natocit za pecky a ne, ted nemyslim Pana prstenu. Tak po druhym skouknuti, kdy uz jsem tolik necekal, jsem si film docela uzil, takze pridavam hvezdicku. (07.01.2010)

Když jsem byl malý, chtěl jsem být ovocem do Jogobelly. To Peter Jackson měl větší ambice - vyprávět dojemné příběhy skrze film. Pevné pouto se ale zaseklo tak nějak na půli cesty. Vše sice krásně vypadá, dobře se na to kouká a herecky nejednou překvapí (ahoj Marku). To ale nic nemění na tom, že příběh jedné epizody CSI tady režisér roztáhl na dvouhodinovou stopáž a ještě se do toho neustále snaží naplácat rádoby filozofické či artové momentky. S předlohou nemám zkušenosti, takže nemohu posoudit, jak moc se od své adaptace liší. Tuhle verzi ale Jacksonovi fakt nežeru. Chybí tomu duše. (03.01.2010)