poster

Paranoid Park

  • USA

    Paranoid Park

  • Slovensko

    Paranoid Park

Drama

Francie / USA, 2007, 85 min

Režie:

Gus Van Sant

Předloha:

Blake Nelson (kniha)

Scénář:

Gus Van Sant

Producenti:

Neil Kopp

Střih:

Gus Van Sant
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • wipeout
    *****

    Paranoid park je velmi nevinne vyzerajúci počin, ktorý má osobitný štýl rozprávania príbehu, niekedy sa mierne podobajúcom na scénaristické slučky Mementa, no a keby to nestačilo náročnému divákovi, tak sa stále ešte môže kochať atmosférou poctivo budovanou jednými z najkrajších "snových" scén aké som mal v poslednej dobe vidieť. Na tom má svoj levý podiel nazvučenie ako i hudba, neriadiace sa často synchronizáciou miesta a času. A vôbec nevadí obraz zaplnení pretty boys a girls na kolieskach, čoho som sa pri výbere trochu obával. Možno by to nakoniec Park nedotiahol až na plný počet hviezd, ale zážitok zasadiaci ma pevne do kresla so silou búrky myšlienok, ktorý zaiste režisér neplánoval, si jednoducho vyžiadal daň v podobe úplného sa odovzdaniu plátnu vystavujúc červenú kartu otravným pochybnostiam a ťažkého údelu znudeného filmového kritika, ktorý niekedy až príliš často zastiera náš zrak, pred možnými pôžitkami. Tak a nebol by som to ja aby som sa s vami o tú moju epizódku, ktzorá čo to vypovedá o stave mojej pochrámanej mysle, nepodelil. Zažili ste niekedy to naozaj pravé dejavu? Ak áno, tak určite viete aké prekvapivé môže byť jeho vynorenie sa z tmy podvedomia. A tak práve keď príbeh začne odkrývať vraždu, driemiacu celý čas v pozadí, scéna inak možno pre okolie v kine pôsobiaca v slede vydarených záberov zrazu vo mne prebudila čisté poznanie, ako keby som sa napojil na univerzálny prúd vedomosti po ktorom tak túžia ľudia bažiaci po Nirváne. To čo som videl bol pocit simultánneho bytia raz na dvoch miestach. Jedna realita prítomnosti udupávaná spomienkou včerajšku. A na jazyku nekompromisná otázka, či som už neprekročil hranicu klinického psichyckého zdravia. Spomínam alebo vidím budúcnosť? Kotva reality na míle vzdialená od dna. Po tomto zážitku, s ktorým som sa radšej ani nepochválil spolusediacej kamoške, našiel som odvahu na vyjadrenie svojich pochybností o vlastnom bytí až po filme. A tu ma čakala odpoveď, ktorá ma vrátila späť k ľahkosti lineárneho bytia. Deň predtím na predstavení Tanga s komármi, na ktorom som sa zhodou okolností taktiež zúčastnil sa podarilo pri premietaní pomýliť si cievky s filmom a týmto nedopatrením sa kratučká scéna z Paranoid park vtrela na plátna, aby sa v mojom podvedomí zakopala v barikádach zábudlivosti a vyrútila sa vo vhodný čas do boja o pozornosť v labyrinte spomienok a vedomia.I takéto zážitky robia kino stále jedinečným miestom v každej duši filmového fanúšika.(3.3.2009)

  • Stanislaus
    ***

    Paranoid Park je zejména místy hodně nepřehledný a matoucí a někdy mi chvíli trvalo, než jsem se správně zorientoval (pokud to vůbec šlo). Námět je zajímavý a poutavý a vypráví nelehký příběh ze života jednoho teenagera, který není prvním ani posledním z celé řady. Některé scény byly opravdu pěkně vizuálně vyřešené, ale suma sumárum mě tento film nezasáhl tolik, abych o něm mohl déle přemýšlet. Zkrátka potenciál zde byl, ale zůstal kdesi nevyužitý.(4.2.2012)

  • Tommy987
    ***

    Po fantastickom Elephantovi a skoro rovnako skvelých Posledných dňoch je to Van Santov obrovský prepad. Kým tie dva filmy napriek svojej "vyprázdnenosti" a nezaujatému rozprávaniu dokázali človeka odrovnať, Paranoid Park už je len kŕčovité opakovanie štylistických prvkov Elephanta (podobná rozprávacia štruktúra, doslova kopírované zábery - dlhé prechádzky chodbou a pod.) a jeden veľký manier (načo toľko rozostrených obrazov?!). Pozitívom je celkom dobrý soundtrack (i keď ani tam nechápem, prečo musí byť taký veľmi rôznorodý.. máme tu všetko od Beethovena až po hip-hop) a príjemne "odmeraný" výkon hlavného hrdinu. 5/10(7.12.2007)

  • Mairiel
    ****

    Teď napíšu komentář, který je spíš určen spolukolegům z FAV, kteří se na tento film (stejně jako já) nedívali za účelem vlastního pobavení, ale takřka z donucení (seminární práce). Kdybych si na Paranoid Park vyrazila jen tak do kina, dala bych mu za 2* (no, možná 3*). Protože jsem ale film sledovala s cílem nalezení dominanty a vysledování, jak dominanta ovlivňuje ostatní prvky formy, uvědomila jsem si vnitřní fungování filmu a musela jsem hodnotit mnohem lépe. Proto chápu ta rozporuplná hodnocení....(8.1.2009)

  • whitas
    *****

    Jsem překvapený nízkým hodnocením tohoto snímku a z některých komentářů mi vyplívá, že mnozí film příliš nepochopili. Klišé? - Vůbec, rád bych tedy slyšel nějaký příklad. Deníková struktura vyprávění? - Já si představuju deníkovou strukturu vyprávění tak, že se rozvíjí den po dni, a ne náhodné cestování časem mezi vzpomínkami hlavního hrdiny, který spíše odpovídá lidskému proudění myšlenek. Tendenční vyprávění? - Děj se neustále bez jakéhokoliv varování přemisťuje v prostoru a v čase, některé scény se objeví dokonce dvakrát a divák si uvědomí že tato sekvence patří časově jinam, než kam ji původně řadil. Je to jako skládání mozaiky z mnoha maličkých střípků, v nichž se "rozvíjejí" dvě jednoduché dějové linie. Ale to jak jsou vyprávěny nutí diváka, aby byl neustále v pozoru. Gus Vas Santovi nešlo o to vyprávět jak to bylo, ale jak si to pamatuje hlavní hrdina. Proto zpomalené záběry, zamlžené pozadí, střídání 8 a 35mm materiálu. Dle mého jde o neskutečně vynalézavé dílo, které ale asi bohužel nezanechá v našich končinách větší ohlas.(2.12.2008)

  • - Paranoid Park zaujal redakci prestižního časopisu Cahiers du Cinema natolik, že dílo zařadila mezi deset nejzajímavějších filmů roku 2007. [Zdroj: AČFK] (POMO)

  • - Gus van Sant za film dostal výroční cenu na festivalu v Cannes 2007. [Zdroj: AČFK] (POMO)