L'Âge des ténèbres
The Age of Ignorance
Režie:
Denys ArcandScénář:
Denys ArcandKamera:
Guy DufauxHudba:
Philippe MillerHrají:
Marc Labrèche, Diane Kruger, Sylvie Léonard, Caroline Néron, Rufus Wainwright, Emma de Caunes, Rosalie Julien, Michel Rivard, Denys Arcand, Eugénie Beaudry (více)Obsahy(1)
Podobně jako v předchozích filmech i zde se režisér zaměřuje na vytvoření psychosociologického obrazu jedince v moderní společnosti. Tentokrát je hlavním hrdinou obyčejný člověk, který před ubíjející každodenní realitou utíká do světa vlastních představ, kde prožívá velká dobrodružství. Snímek uzavírá režisérovu tematicky propojenou a dlouhodobě plánovanou trilogii, jejímiž dalšími částmi jsou snímky Úpadek amerického impéria (1985) a Invaze barbarů (2003). Přes podobnost tématu se Arcandův nejnovější film do určité míry od jeho předešlé tvorby liší. Zatímco svými dřívějšími filmy předkládal především portrét společnosti, nyní klade větší důraz na psychologickou studii jedince. (Febiofest)
(více)Recenze (73)
"Jdete sem úplně zbytečně", praví hrdina této satirické tragikomedie, kanadský syn Josefa Kemra, Jean-Marc. Zbytečné ovšem není shlédnutí filmařské lahůdky, kde nám režisér dopřává vedle hlubšího zážitku i pokochání v té povrchnější dějové linii, do které trpící byrokrat utíká z bolestné reality. ()
"Kanadští úředníci přes kulturu jsou hovada !! Mám důkazy !!" ;) Jeden by po pár minutách filmu řekl, že režisér tohoto velmi bizarního dramatu musí být jistě šílenec !! Geniální šílenec !! Pak jsem zjistil, že skutečnost je maličko jiná.. On je jen Denys Arcand z Kanady, čímž je řečeno vše..!! ;) Arcand uchopil téma krize středního věku ve všech smyslech slova tak nečekaně satiricky kritickým způsobem, až to jednomu příslušného věku musí zákonitě nahnat velikou hrůzu, přičemž záleží na vás v které z postav se najdete.. Přestože se Doba temna snaží vyznít především jako dobře mířená černě vtipná i pravdivá satirická záležitost, která střílí naprosto do všech a do všeho, přímo do živého a hlavně bez výčitek, nakonec vás prostě stejně sejme svojí tragicky melodramatickou pravdou, z níž není úniku, protože taková realita prostě je.. Nicméně většina hlášek i scének, kupodivu ne těch fantazijních, kde bylo možné se naprosto odvázat a netrčet pouze v těch monotematických sexuálních touhách osamělého muže, tak nějak postrádá větší komickou údernost.. Arcand prostě jen tak zlehka popichuje, jakoby se bál dát pořádnou ránu, kterou si prostě zapamatujete, což je veliká škoda.. Stačilo jen maličko přitlačit na pilu, což by jeden od filmu plného fantazií a živých snů čekal.. [ Pouze v původním znění s titulky !! ] ()
Aneb jak říkal už Hamlet: "Vymknuta ze svých kloubů doba šílí." Nebylo špatné podívat se na svět výhradně mužskýma očima. Výsledek je však velmi pesimistický a neměnila bych s nimi. Všude plno feministek, ambiciózních kariéristek, lesbiček, gayů a dalších protěžovaných menšin. Všude plno katastrof, stresu, úzkostí a pocitů viny. Bezohledná honba za penězi, úspěchem, za slávou. My, ženy, se vás ptáme jenom na to, jak často chodíte cvičit, jaké máte auto a kolik za rok vyděláte. Pro vás muže (ty normální) pak často zbývá jen zahradní komůrka s horou porno časopisů, sny a fantazie. Ale konec byl fajn. ()
Jean Marc Leblanc sice uniká z nevábné reality svými utěšujícími fantaziemi, ale není ona skutečnost často stejně absurdní jako jeho sny? Přežívání uprostřed rodiny, v níž je každý jednotlivý člen paradoxně osamnělý, sociální úřad pro lidi v nouzi, kde nikdy nikomu nepomůžou (jak kafkovské), motivační kurz smíchu a pod., to vše umocněno dusnou atmosférou úzkosti a odcizením dnešní doby. Bylo jen otázkou času, kdy přeteče poslední kapka Jean Marcovi tiché, snášenlivé odevzdanosti a všechna jeho frustrace se prodere na povrch. Když se tak nakonec stane, záleží už pouze na něm, zda se definitivně zřekne života a oddá se snění, nebo se pokusí vybudovat si vlastní budoucnost, beze všech civilizačních pout povinností a všeobecného pokrytectví, které ho svazují. Kárá mravy smíchem, tento citát dokonale vystihuje tuto navenek komedii, která pod povrchem skrývá pořádný kus hořkosti a rozčarování. Potěšení naopak skýtá Marc Labréche, v soustředěném, vynikajícím hereckém výkonu. ()
Keď je váš život nudný a smutný a máte pocit že všetci sa vám otočili chrbtom je načase si vysniť svoj svet ... nebolo by to zlé ak by hlavný hrdina nebol úchyl ... 1 hviezda za Diane Kruger ktorá bola dôvod že som si to vlastne aj pozrel ... ()
Nevím, zda jsem se filmem pobavil, ani nevím zda vůbec patří do kategorie zábavy. Část jsem z toho už viděl (nejspíš jako Marc Labrèche v hlavě), část mi přišla jako dnes již celkem běžná, no a zbývající jako možná v blízké budoucnosti, které se nejspíš ještě dožiji. Přesto však je tato shoda jaksi nepříjemná, jako by všude trčel vztyčený prostředníček nebo ukazováček namířený na mě. Přesto, že žiji v určité izolaci (definice dle George Moustakiho: "je ne suis jamais seul avec ma solitude"), jak prostorové, tak společenské, není hermetická, a tyhle věci se mě dotýkají, ať chci nebo ne. Možná ne bezprostředně, ale nevidím žádné rozhraní. Již ve filmu "The War of the Roses" radí právník (Michaelovi Douglasovi), aby všeho nechal a utekl, protože je to jediná možnost, jak si zachránit život. Zde se tato možnost naplnila. Pozn. 1: Motivační kurzy, kurzy feng-shui, kurzy asertivního či pozitivního přístupu k zákazníkům (čili jak z něj udělat vola), toho jsem si užil už před 20 lety, takže bych mohl film i lecčím (vtipným?) doplnit. A nakonec to i udělám: Na začátku 90tých let jsem byl v Hudsonu, New Hampshire, u firmy Presstek na školení týkající se "ofsetového tisku s digitálním přenosem obrazu na tiskou desku upnutou v tiskovém stroji." Lektorka, Sandy Fuhs, počítala na tabuli denzitu parciální plochy, a když skončila zeptala se po americku: "Jak se Vám to líbí?" Přihlásil jsem se, a řekl že moc, ale že výpočet je špatný, a kdyby mi půjčila křídu. Když jsem jí křídu vrátil, pořád stála jako solný sloup, potom vzdechla: "Ale tak mě to učili v Kodaku." Nakonec se rozmáchla, mrskla křídou o zem a utekla. Myslel jsem, že mě už nebude mít ráda, ale opak byl pravdou. - No, tohle teda moc vtipný není, a do scénáře by mi to asi taky nedali. Pozn. 2: Loupat jablka umím lépe než Marc Labrèche. ()
ocenenia : MFF Cannes 2007 - nesúťažný výber ()
tak tento film mě dostal a jsem rád, že mě k němu dovedla Česká televize, což není bohužel běžné. Výborně vystihuje dnešní společnost z nadhledu se svými hloupými a bizardními pravidly. Bohužel taky ukazuje i nemožnost úniku a nutnost to všechno přetrpět. Bavil jsem se však na jasných 5* a doporučuji, kde mohu ;-) [ PŘÍBĚH: 3 /// NÁLADA: 3 /// ART: 1 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] ()
Opat dalsi kvalitny film o tom, ako clovek v postmodernej spolocnosti uteka do sveta fantazie, aby sa oslobodil od sivej ubijajucej reality vsednych dni. Diane Kruger bola skvela /a prirodzene krasna ........./ : 80 % ()
Satira na absurditu moderního západního světa, kde člověk má všechno, ale nějak se mu ztratila chuť k životu. Rodina, děti, dům, auto, kariéra - to vše, protože je to tak správné, protože to mají všichni. Něco je však špatně. Při pozornějším pohledu se ukazuje, že nikdo nikoho nepotřebuje nebo nejčastěji nikdo nikomu nemůže doopravdy pomoct. Problémy a životy lidí jsou složitější a komplikovanější, než se zdají být v tom nadýchaném polštáři blahobytu, do kterého lidé zapadli tak pohodlně, že ani nejasná nespokojenost je nedonutí z něj vylézt. Někdo se naplno a hekticky věnuje vnější činnosti, někdo se oddává vnitřnímu snění. "Pane, zavřete hubu" ... a nerušte své představy. A ve snech je vše takové, jaké si člověk přeje mít. Člověk chce něco znamenat a být prospěšný, chce milovat a být milován, vše ostatní je surogát těchto potřeb. Nejcennější a nejlepší na snech je to, že ty snílka nikdy neomrzí. Můžou se však rozplynout. Americký sen, kanadský sen, čínský sen ... hezký obrázek s prázdným obsahem. Ten pravý obsah se nepozorovaně vytratil se ztrátou víry nebo se ztrátou elánu a ideálů mládí. Jak napsal Michail Bulgakov v pověsti Psí srdce, "Rozklad není v klozetech, ale v hlavách." Třetí film barbariány - trilogie Denysa Arcanda - je o unavené společnosti, která dosáhla všech lidských cílů, aniž by ty cíle našla. Smysl se plně vytratil, ale kancelářské krysy ještě doufají v záchranu. Možná je zachrání život v přírodě, pohled na moře, které je symbolem iluzí. Sní svůj sen, člověče, a uleví se ti. Anebo naopak probuď se a přestaň si namlouvat, že jsi něco jiného, než člověk. Vlastně jsem se pořád smála. A líbil se mi také komentář troxora. ()
Ufňukaný film se smyslem pro humor. Humorem, který je tu podávaný v tak jemných náznacích, že si ho ani nemusíte všimnout. Minete ho a možná se jen na chvíli ohlídnete, jelikož máte pocit, že se vám stalo něco zvláštního. Pokud však nejste dostatečně vnímaví, jelikož sobectví vám nedovolí ani na chvíli přemýšlet o tom, že svět se netočí kolem vás, pravděpodobně nakonec jen mávnete rukou a opět se vrátite k obdivování svého ega. Pokud však jste dostatečně vnímaví a dokážete se nad sebe povznést, pak vás váš vlastní smích svým ostřím zbaví všech těch slupek, do kterých jste se zabalili ve strachu před světem. Uvnitř kterých jste si mohli snít a fňukat, ale s každým dalším povzdechem jste cítili jak se dusíte. Jaké potěšení, sledovat jak lehce slupka pod ostřím mizí v hlubině zapomnění a vy konečně můžete okusit ten sladký plod, který ve vás tak dlouho zrál. ()
Taková francouzská/kanadská Americká krása (nemyslím kvalitativně)... ()
Už dlouho jsem se nesmála skrze slzy nad drsností humoru, proti němuž je struhadlo jako samet... Kolik lidí je lapeno v pasti šedé každodenní rutiny při vytváření ničeho směřujícího k ničemu, aby si pak mohli koupit nesmysly, které ani nepotřebují, a platit hypotéky za domy či byty, jejichž design je sterilní a odlidšťující... ()
Originální pohled na absurdity naší současné civilizace. Smutný, vtipný, imaginativní. 90%. ()
Chuť se vším praštit měl aspoň jednou každý z nás... Několik scén mělo hloubku, jiné byly zas lacině podbízivé (ovšem tu s nahým pozadím Diane Krugerové kvituji s povděkem)... Celou dobu si říkám, že hlavní hrdina jako by z oka vypadl Donaldu Sutherlandovi (nechat si narůst plnovous) a ten měl ve filmu nakonec malé cameo :-) 60% ()
Tak jsem hodně zklamán. Dle mě 104 minut nudy, které sem tam prosvítí sny o krásné Diane Kruger a občas povedený sen o tom co kdyby. Solidní část byla na hradu, ale ta byla vesměs boková v celém filmu. Zkrátka a jednoduše nuda čekal jsem film plný snů, bláznivých představ a snahy se odprostit od nudného života místo toho jsem vlastně dostal nudný film o nudném životě s nepříjemnými pohledy na umírající matku hlavního hrdiny. Velké zklamání a dávám pouhou 1* ()
Výborné! ()
Ano, ano, ano!!! Originálnější snímek sem hodneě dlouho neviděl a tím myslím fakt hodně dlouho. Od prvních scén sem se čřechtal jako malej kluk, ty jeho neskutečný představy, to je opravdická fantazie. Humor se mísí se smutně tragickým skutečným životem týpka, kterýmu život uplně nevychází podle jeho představ. Takže je to jako na houpajdě. Jednou fakt totální výtlem a chvíli po tom stříh a brovská depka. Celkově ale z filmu odnáším pozitivní náladu, páč sem se víckrát zasmál než smutnil. Hnedka jdu na další kousek od tohodle rejži, páč to vypadá, že mám novejj objev. Invaze barbarů rozhodne :o) ()
Hlavní postava Jean-Marc Leblanc v geniálním podání Marca Labreche je středobodem tohoto filmu. Ocitá se ve svých 45 letech ve velkém domě s dynamickou a ambiciózní manželkou, která neustále telefonuje, dvěma dcerami, které mají v uších sluchátka a hrají playstation, a nevyplněnými představami o tom, kým mohl být. Zatímco si sám sebe představuje jako spisovatele, politika nebo herce (a vy slzíte smíchy), pracuje na ministerstvu jako řadový úředník, který denně poslouchá srdceryvné příběhy lidí, kteří si přišli žádat o pomoc. Jean Marcovi umírá matka a my, hluboce pohnuti, cítíme spolu s ním, že je všechno definitivně v hajzlu. Jak tohle skončí? ()
Jedna hvězdička za ty snové scény. ________ Jedna hvězdička za koně. ________ Jedna za celkový feel z filmu. _______ A dvě za scénu se řvoucím staříkem v domově důchodců. ()