Na vlastní nebezpečí

Prvni pulhodinka bajecna, cekala jsem neco jako poradnou akcni komedii a porad si lamala hlavu s tim, jaktoze tenhle film nemel zadny velky uspech. Jenze pak, kdyz se otevrela ˝napinava˝ (uvozovky ztucnuji a podtrhavam zcela zamerne) zapletka, myslela jsem, ze vrhnu. Ac Langmajera zboznuju, tady nepredved nic. Sice mu ten jeho pohled ˝jsem moc smutny, utes me˝ bastim s navnadou i celym prutem, ale nakonec ten Blazek byl stokrat lepsi. Btw a ta slecna na plakatu je sice hezka, ale nesympaticka az hruza :) (29.07.2008)

Nějaký zdejší bezvýznmaný novinář napsal jednou o Krobotovi, že jeho projev je "populárně minimalistický" já říkám, že Krobot má koule !! Je to bůh všech bohů a pevně věřím, že Česká republika přijme zákon, kde bude jasně stanoveno, že vešekeré vodácké expedice musí doprovázet Krobot i se svejma kecama. Právě s ohledem na mistra Krobota mě to hodnocení trošku štve, ale nemůžu si pomoc. Film je taková sračka, že kdyby byla výstava sraček, tak film Na vlastní nebezpečí by měl samostatnou expozici na tom nejprestižnějším místě. (13.07.2008)

Renč se sice snaží vyprávět dobrodružný akční film pokud možno světovějších rozměrů než většina české filmové produkce, jeho snaha ale přichází vniveč. Čím více se film snaží být seriózní, tím je směšnější, čím dramatičtější, tím trapnější a čím světovější, tím více zabředá do bahna "čechovosti". Několik málo slušných záběrů nedokáže zamaskovat scénáristickou křeč a herci k té své taky neměli daleko. Za zmínku stojí snad jen Raluca Aprodu a Lucia Siposová, protože jsou to pěkné baby (o hereckých schopnostech raději pomlčím), a Miroslav Krobot, který je někde naprosto jinde, ostatně jako vždy, k filmu to ale místy příliš nesedí. Patetická a otravná hudba Waltera Krafta, stejně jako zpomalené, nebo retro záběry pak dělají filmu medvědí službu. Tu nejmedvědovitější z medvědovitých. (22.01.2008)

"akční thriller", ROFL. A ta akce tam byla jako kde? Jeden vodopád a dva průjezdy menšími peřejemi. Na rozpočet se nikdo vymlouvat nemůže, když třeba v Maďarsku by dokázali za stejné peníze mnohem víc. Tady je problém už ve scénáři, či spíše v jeho neexistenci. Je tam načrtnuta nějaká prostá zápletka, která je natažená na 90 minut díky spoustě vycpávkových (i když docela pěkných) záběrů na plující raft a spoustě otravných "promítačkových" flashbacků, v závěru jedno "šokující odhalení" (které jsem dokonce i já uhodl předem, i když většinou tak geniální nebývám) a pak najednou konec. Herci hrají hrozně. U Rumunů to vypadá jako nadsázka, ale úplně stejně špatně hrají i všichni Češi. Stačí, když se podíváte na trailer, ty nejlepší záběry uvidíte v něm. Včetně záběru na sexy Rumunku v mokrém tričku, který byl evidentně udělán hlavně pro trailer. Ve filmu je sice taky, ale nedává tam žádný smysl, prostě je vlepen na náhodné místo filmu. (13.02.2008)

Chválím Filipa Renče za odvahu vyrukovat na českého diváka uchlácholeného hořkosladkými příběhy s čistě žánrovou záležitostí, která silně koketuje exploatací. Na vlastní nebezpečí je zjevnou variací na kultovní exploitation thriller Vysvobození Johna Boormana, se kterým toho má až nezdravě mnoho společného – motiv měšťáka vracejícího se do přírody, která pro zhýčkaného tvora není dvakrát přátelským místem pro rekreaci; nepřátelsky naladění tamní obyvatelé;zuřivá řeka, atd. Tahle podobnost by ani nemusela být na škodu, zdá se, že se Renč především snažil o poctu žánru – pokleslý pastiš – avšak jeho verze je v některých ohledech pokleslá až moc. Mám tím namysli především špatně napsané postavy, které v některých případech v kombinaci se špatným herectvím balancují na hraně trapnosti, dialogy jsou taktéž povětšinou zoufalé a, ačkoliv nejsem expert na jazyky, řeč tamního obyvatelstva se mi zdála být nešťastnou směskou ruštiny, češtiny a kdoví čeho ještě, přičemž všichni mluví tak, aby jim čeští návštěvníci a hlavně diváci bez problémů rozuměli…a působí to přinejlepším úsměvně. Samotný příběh je klasický vzhledem k žánru, což se z určitého hlediska dá brát jako klad, neboť jsem se při sledování párkrát přistihl, jak mě to opisování žánrových prvků vlastně docela bavilo. Film Na vlastní nebezpečí je poměrně zábavný i díky Miroslavu Robotovi, jehož postava je po většinu dění tak mimo, až jsem se musel smát. V jeho postavě se snoubí čecháčkovský šašek s žánrovým arogantním blbcem a skoro všechno, co řekne, je nechtěnou(?) perlou. Celé vyprávění je navíc ještě obohaceno o finální zvrat, který se však dá odhadnout hned v první třetině a abych se přiznal, v hlavě jsem si vymyslel ještě trochu divočejší rozuzlení (stále jsem čekal, kdy si ten dědula oholí plnovous...). Jakožto žánrového pokusu v české kinematografii si tohoto filmu vážím, z bažin průměru se však téměř po většinu stopáže ne a ne vynořit. 50% (21.06.2010)