Severní blata

Zpočátku slibná atmosféra, která ale postupně zaniká v krkolomné a chtěné nepřehlednosti. Co se chvíli zdá být lákavě syrovým „severským koloritem“, ukazuje se spíš jako chabý smysl pro humor a televizní produkce. Překombinovaná zápletka má divákovi provětrat závity, ale scénář nehraje poctivou hru s přidělováním indicií. A stejně jsou hlavní body jasné prakticky od začátku. Prostě žádná sláva, ale určitá chutnost snímku přeci jen nechybí — hodně slabá trojka. (20.07.2011)

Veľmi temná kriminálka z islandského mestského prostredia, ktorá je pre tento typ filmov priam predurčená a ani nemusí mať tak inteligentne, zručne a originálne napísaný scenár, ale svojou atmosférou ma dokázala pohltiť až do konca. Okrem skvelej atmosféry, však ani námet nezostal pozadu. Veľmi svojrázne spracovanie však viedlo k tomu, že po zhruba polovici začínal tvorcom dochádzať dych, ktorý ale našťastie znova nabrali v samotnom závere, i keď niektorí by mohli nesúhlasiť. Herecké obsadenie je pomerne atypické, najmä trojica detektívov robí film veľmi pozerateľný aj po hereckej stránke, záporáci sú typicky chladní, i keď znova musím pochváliť ich výber. Nakoniec sa nezabudlo ani na zameranie na medziľudské vzťahy, ktorého línia mi nie vždy vo vzťahu k celému deju sedela, no je aj tak impozantné, čomu všetkému sa za tak krátku minutáž stihol film venovať. 80%. (03.11.2009)

Neskutečně originální a takřka geniální film, i když ze mě dost možná mluví fakt, že Island je země, kterou den co den nemůžu vypustit z hlavy a můj největší sen je tuto zemi navštívit, na druhou stranu je to skutečně film, který okamžitě na první pohled musí zaujmout, minimálně tím, že si divák všimne faktu, že v této zemi, ten život skutečně funguje trošku jinak než u nás, nebo minimálně celé Evropě, na jednu stranu hrdost, osobitý styl humoru, ale na druhou zase deprese z prostředí, kterou nejsou schopní přijmout, jelikož jsou na svojí zemi hrdí. Mýrin je můj druhý film, čistě z Islandu, po Andělích všehomíra a já jsem byl opět spokojený. Herci jsou výborní, Islandština zvláštní, atmosféra mystická, temná, lehce depresivní. Ta země prostě dolehla až ke mně do pokoje. Hlavní pojítko má ale příběh, o kterém ze začátku divák příliš neví, a klasicky jak je u detektivky normální se rozuzlení objeví až na konci, což určitě hlavně u tohohle filmu potěší dost. Měl jsem co dělat, abych film sehnal, ale nakonec se zadařilo a já se unášel blahem. Nedávno mi i jeden Islanďan, řekl že film byl v jejich zemi úspěšný, i když to dle mého názoru nedokáží tolik ocenit jako zbylí Evropaní, už jenom proto,že je do něj až příliš zadělaná ta Islandská nátura, oni si prostě nic nedokáží pochválit naplno. Přitom mají být na co hrdí. Divácky nejúspěšnější islandský film všech dob, a já se vůbec nedivím. Jako kriminálka to funguje výborně, má veškeré aspekty, co kriminálka má mít, plus pro mě jako milovníka Islandu je tu ještě nádherně vidět ona krajina Islandu nebo způsob života těch, co na něm žijí. To všecko je skloubeno do jednoho jediného filmu, který má pouhých 91 minut, a mně jen mrzí to, že těch filmů v Islandu nevzniká tolik, na druhou stranu si jich zase dokážu na plno vážit. (24.03.2009)

Podstata téhle kriminálky je příliš zdrcující, smysluplná a životná na to, aby jí řešil Hercule Poirot, Sherlock Holmes či nějaký jiný vnímavý klaun. Opravdu pokud jde o příběh, jsou jím Severní blata tak extrémně disponované, že nepotřebují žádné kličky, zvraty a podobná osvěžení tempa. Tohle téma genetiky, přenašečství a provinění je tak silné, že nechápu proč s tím nikdo nepřišel dříve. Naopak mě nepřekvapuje, že se do toho pustili islanďané, kteří si se svým "nedostatečně pestřeným" genofondem užili skrze některé choroby své. Sakra nadstandartní počin, tenhle Mýrin. A na Verbala se vyserte, tenhle vtipnej chlapík má také své kreténské dny, plné účelových hodnocení. 80% (01.06.2011)

Je celkem neuvěřitelné, že Island, který má nějakých tři sta tisíc obyvatel, dokáže pravidelně produkovat filmy, které poráží nepoměrně početnější národy a zavedené kinematografie. Severní blata disponují vším, co patří k modernímu kriminálnímu thrilleru a čeho si v daném žánru cením. Navíc to činí nepoměrně profesionálněji a na kvalitativně vyšší úrovni než cokoliv, co upachtěně vytvořili v posledním dvacetiletí čeští filmaři. Je tam uvěřitelný příběh, plnokrevné postavy, napětí a především atmosféra, kterou vytváří jednak zádumčivá strohá a přitom tak krásná severská krajina, jednak temná hudba, kde důležitý prvek hraje mužský chór. Ocenění si zaslouží i kamera, která tvoří až fincherovsky stylové záběry a pohrává si leckdy s šokujícími detaily, ať už v lékařské laboratoři nebo při nálezu oběti. Jako třešničku na dortu poskytuje i specifický severský humor, který se v tuctových amerických kriminálkách nejspíš nenajde. Snímek není akční a jediná scéna pronásledování se mění ve frašku, když si pachatel coby robustní hromotluk po pár desítkách metrů uvědomí, že ho pronásleduje policista střízlík a vzápětí si oba vymění role. Národní specifika se zvýrazní i v ději, když např. dojde na to, že na liduprázném Islandu se každý zná tak nějak s každým. Celkový dojem: 80 %. (10.10.2010)