Venkovský učitel

Oceňuji výraznou podobu reálií, výkon herecký je zde samozřejmě nejviditelnější u paní Bydžovské, která opět prokazuje, že je jednou ze současných nejlepších českých hereček před film.kamerou i na jevištích.!! Trochu mi v ději vadila jistá nestabilita, zvláště poslední půlhodinka je dosti nevyrovnaná a celkovosti snímku a pravého vyznění dost ubližuje, nicméně je to to nejlepší z poslední doby českého filmu.! (03.01.2010)

Možná to bude znít divně, ale co podle mě tomuto snímku chybí, je opravdovost. A to prosím jako sůl. Film se tak zatvrzele tváří, že je ze života, až mi v něm nepřijde přirozené vůbec nic, od reprodukce Známky punku na večerní chlastačce až po závěrečnou zlomenou nohu rozervaného Chlapce. O citech, dilematech, vášních a tak už vůbec nemluvím. Nemám nic proti komorním pomalým snímkům, spíš by se dalo říct, že je vyhledávám, ale na první podívání byl Venkovský učitel tak roztahaný, aniž bych v dlouhých záběrech na vlnící se vodu nebo belhajícího anarchistu měla nad čím přemýšlet, že už se to ke konci skoro nedalo vydržet. Jenomže i slabší scénář (Lev? Za co?) a nudná režie by se daly vydržet, kdyby se člověku dostalo těch výborných hereckých výkonů. Jenomže jak jsem docela alergická na afektované teatrální výkony, tak mě ani ukňouraná Bydžovská (Lev? Za co?), ani apatický Liška nedokázali přesvědčit o životnosti svých postav. Velkou chybou také podle mě bylo obsazení neherce do poměrně důležité role Mariina syna, protože jenom to, že ho každá náctiletá dívka, kterou znám, považuje za neuvěřitelně až dokonale krásného muže, na dramatický požitek z hereckého výkonu nestačí. Naopak musím uznat, že Tereza Voříšková předvedla velmi procítěný a uvěřitelný výkon, jenomže se zase na plátně pohybovala jenom chvilku a potom odkotkovala do dáli. Ve výsledku jediná scéna, která se mi ve filmu opravdu byla líbila, byl úvodní coming out před maminkou a následné pokuřování na balkóně. A to je na dvě hodiny zoufale málo. (12.05.2009)

Asi jsem po Štěstí čekal moc. Ono to vlastně do půlky bylo dobré velice - ale po "postelové" scéně, kterážto je podle mě vrcholem filmu, se příběh jaksi rozmělní, zploští a znevěrohodní. Jednozáběrovky občas fungují, občas člověka sere, že je ksicht, na který by se chtěl zrovna podívat (protože mluví), v neostrosti. A taky jakoby si film nemohl pořád vybrat, jestli je vážný nebo trochu nadsazený. Nevim. (27.03.2008)

VENKOVSKÝ UČITEL je nikoliv český, ale evropský projekt, jehož stylistická figura je formálně opodstatnitelná. Práce s více plány najednou, přesné rozmístění v mizanscéně, co scéna, to jeden záběr či vnitrozáběrová montáž, diegetická hudba přecházející plynule do adiegetické a zase zpátky, práce se (hereckými) šaržemi a pomalým plynutím snímku, založeném na výpovědní hodnotě obrazu a hudbě jako fokalizujícím prvku._____ Bohdan Sláma filmařsky dospěl a našel svůj styl, metaforické či metonymické banality jsou opodstatnitelné vzhledem k užitým formálním prvkům, v první čtvrtině stylistická figura založená na násilném a neplynulém střihu se ukáže jako jazykově promyšlená, vyjadřující pohyb postav v příběhu. Pavel Liška, zbaven své šarže, se až moc soustřeďuje na učitelovskou dikci, věrohodnější je v mlčenlivých scénách. Zuzana Bydžovská po GYMPLU pokračuje ve své odyssey matky s problematickým výrostkem, škála poloh v jedné scéně (jednom záběru) je odzbrojující. Marek Diviš slouží filmu a neexhibuje, Godárova hudba doplňuje obrazovou složku. Zbavit se nadbytečných explikací a tendenčnosti v analogii učitel=režisér a žák=divák, je to za 100%. Ale Sláma si je vědom svých chyb, takže se může zlepšovat._____ P.S. to Rob Roy: Ne že tam je míň než 200 střihů, on je tam méně než 100 střihů - přesně 81! (28.03.2008)