Mé srdce pohřběte u Wounded Knee

Zajímavý film, z historického hlediska, řešící problémy indiánské menšiny v USA po bitvě u Little Big Hornu. Sitting Bull a ostatní náčelníci Siuxů jsou bídou nuceni přizbůsobovat se bílým lidem a jejich civilizačním požadavkům. Někteří indiáni se přizpůsobují poměrně snadno, ale někteří vůbec. Ústřední postavou je Ohiyešu, který odchází studovat doktořinu na Východ a poté se vrací zpět. Film je to bezesporu zajímavý, ale přišel mi brutálně nastříhaný. Nevím, čím to je, ale připadal jsem si, jako když v bludišti honím konec lana. Kdykoli ten konec znova spatřím, abych věděl, kudy se dál vydat, tak zase zmizi a objeví se někde jinde. Působí dost rušivě, když děj nějak ubíhá a bez jakéhokoli pojítka následuje scéna, která jakoby nenavazuje na předešlou. Ale film je jinak určitě kvalitní. 65% = 3/5 (14.03.2011)

Krásný smutně laděný příběh o tom jak Indiánům vyhasínali poslední zbytky naděje a jejich poslednímu většímu zbouření u Wounded Knee i když ani po něm to někteří z nich nevzdali a dále bojovali za svá práva. Koneckonců dělají to dodnes a nechtějí aby se zapomnělo na křivdy z minulosti a za to si zaslouží moji největší úctu. Byl jsem rád, že jsem po dlouhé době opět narazil na film mapující utlačování indiánů materialistickými američany, kdyby se alespoň lidé dokázali poučit z minulosti. (06.05.2009)

Na jedné straně jde o velmi zajímavý "indiánský" film, tak vzdálený od různých Vinetouů, Old Shaterhandů a jim podobných, s mnohem hlubší (a také smutnější) zápletkou a s reálným odrazem dob minulých (nojo, kam bílá tvář šlápne, tam sedm let tráva neroste). Na straně druhé tím, že se ve filmu prakticky nic neděje, tak jeho pomalé tempo uspává - a na HBO (bohužel - to bych nečekal, že někdy řeknu) reklamy nejsou, aby diváka svým halasem probraly - takže jsem se na film díval naněkolikrát, a tudíž mi chvilkama už film lezl krkem, a těšil jsem se až skončí. Po stránce vizuální jde rozhodně o umělecké dílo, ale po stránce zábavy a zaujetí diváka to tak slavné není. A teď - co s hodnocením - odpad? pět hvězd? Asi zůstanu u zlaté střední cesty, a možná někdy v budoucnu svůj názor změním... (31.01.2009)

Dojemný a pravdivý film o pohnutém osudu amerických indiánů. Děj až občas nabírá dokumentaristických rozměrů, jak moc se drží faktů. Celý film doprovází skvělá hudba a krásné scenérie. Až na občasné nudné pasáže a malý prostor pro Annu Paquin nemám, co vytknout. Film, který člověka rozhodně nutí k zamyšlení. (22.08.2009)

Prolog: Minulý rok (květen) jsem měl na zahradě obvyklou slavnost "Otevřený dům", bylo tu přes padesát lidí, hráli tu tři skupiny (včetně Jardy Hutky) a jednou z přidržených akcí bylo odhalování obrazu "Tatanka Jotanka Před Zákonem" od Karla Černého. Jednotlivé rysy jsme vybírali z dostupných fotografií a obrazů, já jsem poskytnul své největší orlí pero, které ční z obrazu (mystické propojení s Indiána s Kafkou) do prostoru.... Na film jsem se díval s hajným Žákem z Brušovce, který ocenil vtipnost, aktuálnost a všeplatnost výroků Sedícího Bizona, které jsem mu přitom citoval (např.: "Žijí ve mně dva psi. Jeden je zlý a druhý hodný a oba se pořád perou. Pokud chcete vědět kdo vyhraje, pak nejspíš ten, kterého lépe krmím")... Ve filmu mi připadlo, že vražda Tatanky Jotanky a Masakr u Wounded Knee se udály bezprostředně po sobě, což jsem si nemyslel. Není to ale tak ani tak: Tatanka Jotanka byl zastřelen 15. prosince 1890 a Masakr byl o čtrnáct dní později (což je filmově nezachyttelné).... Ale tak jako tak, pro samé pindání jsem se k hodnocení filmu vůbec nedostal... (23.02.2020)