Garth Marenghi: Nemocnice na kraji světa

I'm Garth Marenghi. Author. Dreamweaver. Visionary. Plus actor. You're about to enter the world of my imagination. You are entering my Darkplace. Trezorová záležitost od autora, který napsal víc knížek než přečetl, nemohla být v době svého vzniku doceněna kvůli zásahu cenzury. Možná jenom dobře, obsahuje totiž samé laciné efekty, velmi neherecký projev Deana Learnera, u některých střihů se postavy záhadně přesunuly nebo se střih použil místo přetočení celé scény, kameraman se ukáže v zrcadle, hudba vypůjčená z Halloweenu. Občas jsou sice i viditelné drátky, ale pedant, který sleduje drátky, nesleduje příběh. Ten nás přivádí do Darkplace Hospital, místa, kde se otevírá brána do pekel, pacienti se mění v opice nebo brokolici, kde může být muž oplodněn mutantem. Naprostý brak? Ne, dokonalá parodie. (19.01.2013)

Fiktívny spisovateľ Garth Marenghi je najhorší budovateľ temnej hororovej atmosféry v najhoršom seriáli na svete s najhoršími hereckými výkonmi na svete. Hororové klišé vyzerajú vedľa tohto ako majstrovské diela. Našťastie to zachraňujú pasáže, kedy jednotliví herci vstupujú do deja a hovoria o svojich postavách, ale tak strašne debilne, že tento seriál je jednoducho klenot klenotov, ktorý by si zaslúžil celovečerný film a ten by mal z ľútosti dostať Oscara za úmyselne najhorší strih a kameru (špeciálne zoom) a zvukové defekty. Celá séria je veľmi dôvtipná a inteligentná, ale hádam jedna jediná seriózna a neironická veta ktorá v nej zaznie je: "Žáner hororu upadá." (13.05.2009)

Darkplace se pro hororový žánr nestalo tím, čím je pro fanoušky sci-fi žánru Červený trpaslík. K tomu scházela tvůrcům větší uměřenost při stanovení míry nadsázky, smysl pro vymezení hranice, kdy je fór potřeba utnout, protože chytrým divákům stačí napovědět, trkat netřeba. Darkplace je příliš doslovný a útočící na první signální, jakkoliv se mu rozhodně nedá vytknout nedostatek nápadů a vtip. Funguje jako úsměvná parodie béčkových hororových seriálů a dokáže přesně vystihnout jejich četné slabiny, na druhou stranu tahle braková produkce představuje až příliš snadný terč pro zesměšnění. Nevytváří ale funkční mikrosvět a nepřináší nosné charaktery, které byste chtěli dlouhodobě sledovat a těšili se z dalších pokračování. Je to příliš dada, prostě ujetá ptákovina, která se po několika dílech vyčerpá. Šestidílná série mi bohatě stačila, kdežto u Červeného trpaslíka jsem se jako malý kluk těšil na další sezóny. Tvůrci se nestrefují jenom do hororového žánru, ale dá se to považovat i za parodii seriálů z nemocničního prostředí. A v neposlední řadě si všímají i takových fenoménů, jako je proměna postavení ženských hrdinek, protože v 80. letech ještě kralovali macho hrdinové a Ripleyová byla tehdy jen výjimečným zjevením. Pro mě komediálně nejsilnější byly promluvy tvůrců, ze kterých čišelo nezměrné ego a snaha obhájit produkci, která má mizivý kredit. Celkový dojem: 70 %. (05.07.2016)

Keby to bolo brané ako seriózny seriál..tak jasný odpad...ale spojiť všetko zlé..spolu s každočastovým začiatkom tvorcu, prisadiť "talent" Eda Wooda...a máme tu jasne skvelý "zlý" seriál...Moss sa hecol a uťahuje si zo všetkého čo sa dá..a ide mu to náramne..."With this show, I wanted to make people laugh and cry... and shit themselves at the same time."...a podarilo sa mu to jasne... (06.07.2010)

Dávám "jen" čtyři pecky, pět si nechávám pro naprostý mimořádky, GM k tomu ale nemá daleko. Sledoval jsem to s radostí a permanentním spokojeným úsměvem ve tváři. Richarda Ayoadeho považuju na základě tohoto seriálu za regulérního génia, dát tomu tento výsledný tvar od něj vyžadovalo neskutečnou sebekázeň, neskutečnou dávku představivosti a nadhledu. Umět a přitom se ve všech směrech a ohledech tvářit, že neumím, to je totiž vážně ohromný umění. Výborná záležitost, jsem moc rád, že jsem na ni kápnul. (06.07.2016)