Čtyři minuty

Velký film s mnoha silnými momenty, z nichž některé se mne bohužel nedotkly tak, jak by si možná tvůrci představovali a některé mi přišly tak trochu too much- prostě přes čáru. Fakt, že nedávám 5, ale pouze 4 hvězdy přičítám německé mentalitě. Ta jejich tvrdost znemožnila, aby se mi tento neobyčejný film nedostal až pod kůži. (24.01.2013)

Jo, tak takové filmy já můžu. Naši severní sousedé už vyprodukovali spoustu dobrých snímků a Čtyři minuty se k nim směle připojují. Nejraději mám na evropských filmem přirozenost neboli drsnou syrovost se kterou se navenek prezentují. Ale to postřehne asi každý, kdo je přesycen klišé snímky ze Spojených států. Film sám o sobě je jednoduchý, nenabízí žádné spletitosti a pomalu si razí cestu k velkému finále. Řeč je především o klavíru, mocném hudebním nástroji, kterému já vždycky podlehnu a proto si toho snímku tak cením! Nádherné tóny prolínající se během celého filmu jsou v případě klasické hudby lehké a příjemné, v případě tzv. černošské hudby agresivní a zběsilé, což vybočuje z běžného normálu a navozuje specifický zážitek. Během filmu je hned několik výborných scén, ale jedna je naprosto geniální a já jsem si ji přehrával už asi 100x. Herecké výkony jsou na vysoké úrovni uvěřitelnosti, což je ostatně samozřejmostí. Závěr? Nejsem žádný odborník na hudbu, jen obyčejný posluchač, ale pro lidí podobného ražení jako já, bude toto německé drama výjimečné, už jen díky mocné síle klavíru! (23.01.2011)

Zvláštní film o učitelce kravíru a její žačce odehrávající se ve vězeňském zařízení. Hannah Herzsprung jako odsouzená Jenny předvádí jedinečný výkon. Na německý film je to nadprůměrné, ovšem chyběl mi nějaký smysl toho všeho. Jazyk filmu si nebere servítky. Závěrečné 4 minuty jsou opravdu strhující, ale to je pro mě málo. (19.08.2008)

Film se ukrutně táhne a prakticky nic moc neřeší, nejde ani do hloubky, ač se o to snaží. Výkon mladé pianistky je naštěstí přesvědčivý a díky tomu se dá na snímek dívat. Její motivy mi však nejsou úplně jasné. Otázka zní, jestli se vyplatilo celý film čekat na ty výborné čtyři minuty, které to zachraňují. (01.02.2011)

No mě ti Němci snad zabijou - jak to, že točí tak senzační filmy? Skvěle vystavěný příběh, odvíjející se v pomalém tempu, místy protknutém nečekaným emocionálním výbuchem (ať už vzteku, smutku, nebo zoufalství, případně všeho najendou) mnou celkem dost otřásl, stejně jako neskutečný klavírní koncert v závěru filmu, který mě opět přesvědčil o tom, že geniální duch nezná mezí. Bravissimo! (01.01.2010)