Kam čert nemůže

Provokace tehdejších socialistických pohlavárů, nebo jen naivní dílko své doby, symbolizující novou vlnu odlehčených komedií s prvky mystična? V každém případě se od obou možností skýtá určitá porce. Už obsazením Horníčka, herce, který svým intelektuálním vzezřením rozhodně nepředstavoval typického muže z lidu, se nejednomu socialistickému cenzorovi udělala před očima tma. Debutující Jana Hlaváčová si teprve svůj hvězdný chodníček slávy poměrně směle vyšlapovala, když ve své roli "pekelnice" do puntíku splnila požadavky scénáře. Zvláštní rozkol mezi ní a Horníčkem je na filmu tím nejdůležitějším aspektem. Hlaváčová postupně sráží Horníčkův nežádoucí antisocialistický postoj. Závěrečná scéna útěku ze sklepa, kdy Hlaváčová stojí Horníčkovi na ramenou a ten je po krk ponořený do vody, je přímým symbolem vítězství vládnoucí strany nad všemi, kteří by se jí chtěli postavit. A to Horníček ještě dopadl dobře. Představte si, že by po něm "jezédáci" přejeli traktorem. Naštěstí se většina vedlejších postav chovala natvrdle a tím vzniklo nejedno roztomilé nedorozumění. Hororové prvky zde slouží jen jako jakýsi prostředek ke groteskně-absurdním situacím. Je s nimi nakládáno dost naivně. Tvůrci vycházejí z toho, že divák tehdy neměl úplně plnohodnotný přísun informací o záležitosti Faust. Náramně se jim tedy hodí vyvolat mrazení záběry na strop, kterým údajně byl do pekla odnesen Faust, a v podstatě tak přiživí tezi o existenci pekla. Film však důkladně dbá na to, aby nedošlo k rozvíjení otázek souvisejících s možným demoralizováním socialisticky naladěného diváka a v podstatě za celý film nedovolí rozvinout divákovu fantazii, jak by to v takové instituci pekla mohlo případně vypadat. Vyvolání divákových obav zde dochází dost primitivní formou. K tomu všemu je Hlaváčová namaskována tak, aby divák skutečně byl mystifikován tím, že má pletky s nadpřirozenými mocnostmi. Nápad sice ucházející, ale vystavět na něm v podstatě celý film, mně nepřijde dvakrát nápadité. Však také vlivem své scenáristické jednostrunnosti film často dějově stagnuje. Až se děj přehoupne z města na venkov, plně se projeví důrazně zdvižený rudý prst cenzora nenechat film v intencích filosofického bloumání, ale právě naopak, vyzrát nad všemi nečistými silami socialistickou uvědomělostí a pokrokovým smýšlením, i když geniálně zahrané postavy pánů Brodského a Sováka mají fištrón téměř podprůměrný. Do toho groteskní pan Hrušínský, aby se nezapomnělo, že soudruzi myslí i na profese s vysokoškolským vzděláním. Z filmu sice vyřazuje pohoda, ale taková ta socialistická. Hravě si dokážu představit, jak na film chodily svazačky, které za frenetického jásotu a potlesku po promítání v socialistickém kině s tvrdými dřevěnými sedačkami a zápachu z neomítnutých zdí daly zašukat soudruhům z ústředí jako projev oddanosti své vlasti a socialistickým morálním hodnotám. Ani chytrý buřič Zdeněk Podskalský film nedokázal zbavit určité "komančské" podbízivosti, ačkoliv film je natočen řemeslně na úrovni a na svou dobu novátorsky. I tak se ptám, kde soudruzi udělali chybu, že mě tenhle film nikdy příliš nepobavil. 40% (14.04.2015)

"Po noci z neznámých důvodů svítil na hradě, pak se dostal do JZD, lehce poškodil traktor a shodil na sebe holubník." Naprosto netuším, proč se o téhle vydařené komedii stále říká a píše, že ji ovlivnila či rovnou omezila doba vzniku. Nevím, možná to v ní prostě nehledám a tedy ani nevidím, ale pro mě je Kam čert nemůže jedním z nejpříjemnějších filmů Zdeňka Podskalského, v němž civilní Miroslav Horníček a čertovsky svůdná Jana Hlaváčová obstarávají příběh a Vlastimil Brodský s Jiřím Sovákem (a Rudolfem Hrušínským) zase komiku. Pokaždé se dobře bavím. (27.12.2015)

Podskalského linka v moderní české kinematografii se vyznačuje osobitou, nepřehlédnutelnou, určitě ne průměrnou, ale spíše zřídka než často vrcholů dosahující linkou. To, co se tu snažím podat jako obecnou charakteristiku jeho obecného přínosu, lze dost dobře vztáhnout i na přitažlivého ženského ČERTA tehdy začínající Jany Hlaváčové. Snad v žádném hraném filmu nedostal Horníček tak velkou plochu pro své osobité herectví viditelně kořenící v prvorepublikové poetice OSVOBOZENÝCH. (Připomínaní PÍSAŘI jsou více televizní než filmoví a více tématičtí než prostor pro rozevláté herecké kreace dávající). Pro zdar filmu je důležité i souherectví dalších velikánů této herecké generace (Brodský, Hrušínský, Sovák). Zaujme i spoluscénátorství Miloše Václava Kratochvíla, někdejšího nadějného pražského archiváře a posléze dvorního Vávrova scénáristy. Ono až rafinované škobrtání o jednotlivé duchařské žánry, nesené nadto humorným, až sarkasticky úsměvným nadhledem, lze přičíst s jistou dávkou nadsázky právě jemu. Ta nadsázka, která překonává zanedlouho už takřkapůlstoletí, uplynulé od premiéry tohoto společného díla klasiků české kinematografie tehdy v zenitu středních let, je pro diváka všech generací jistotou zážitku, na který se nezapomíná. (05.11.2007)

"Kam čert nemôže", tam pošle ženu. Myšlienka, či ak chcete námet, tejto českej čiernej komédie je celkom zaujímavá. Tak trocha mystická. Mierne temná. Technické spracovanie mi tiež v podstate vyhovuje. Je primerané dobe vzniku tohto snímku. Ale nedokážem prísť na chuť ústrednej hereckej dvojici Miroslav Horníček a Jana Hlaváčová. Najmä pán Horníček je neznesiteľný. Možno to bol výborný rozprávač, pohotový komik, improvizátor a bavič, ale ako herec sa nikdy neuplatnil. Aj v tomto filme je jeho herecký výkon len ďalší veľký, bolestivý kŕč. ** (25.05.2013)

Horníček a Hlaváčová jsou dva důvody, proč tenhle film i po letech vidět a proč mu přiznat určitou hodnotu. Scénář je jinak celkem průměrný a ani režie Zdeňka Podskalského ho podstatně nevylepšila. Herecký rejstřík Miroslava Horníčka byl vždycky omezený, šlo především o výborného vypravěče a autora. Tahle role mu ale sedla a jedná se myslím o jeho druhý nejlepší výkon (vedle seriálu Byli jednou dva písaři). No a mladičká Hlaváčová byla tehdy plná energie a ďábelského šarmu. Slušná konverzačka, ve své době určitě nadprůměrná komedie. Celkový dojem: 55 %. (02.06.2009)