Reklama

Reklama

Televizní film z roku 1969 odpovídá na neúprosnou skutečnost času po srpnové invazi vojsk, času totality. Nevíme, kde jsme a jak jsme se sem dostali... Televizní film podle scénáře renomovaného autora Jiřího Hubače a v režii Jana Matějovského z roku 1969 vytváří modelový obraz totalitního systému, který se po srpnové invazi roku 1968 na dlouhou dobu zmocnil naší společnosti. Autor zde rozehrál příběh šesti mužů (R. Hrušínský, J. Abrhám, L. Boháč, E. Cupák, F. Řehák a L. Mrkvička) a jedné ženy (J. Brejchová), kteří při prohlídce podzemní části starého paláce zjistí, že jsou tu uvězněni a že odtud není návratu. Dá se tu přežít, ale je pouhé přežívání život? Tuto otázku si klade každý z nich, jen odpovědi se liší. Vedení skupiny se zmocní průvodce, který je ztělesněný typ diktátora. V mezní fantaskní situaci se během doby prověřují charaktery dalších, vzájemně neznámých lidí. Mistrovsky ztvárněné situace bezvýchodnosti a morální pasivity způsobily, že tato hra byla normalizační televizí zakázána a premiéry se dočkala až po jedenadvaceti letech v roce 1990, musela být rovněž stažena přímo ze soutěžní sekce televizního festivalu Prix Italia. (Česká televize)

(více)

Recenze (75)

honajz2 

všechny recenze uživatele

Skvěle natočené a zahrané, jenže místy je to celkem nudné. Ono to dokonce jako podobenství sotva drží pohromadě, já si nemůžu pomoct, ale celou dobu jsem v tom spíš viděl skutečného otce všech Saw, Kostek a podobných, protože jestli se nemýlím, kdyby se to bralo jako horor, bylo by to první tohohle žánru. Jako podobenství ok, ale nevyužít tenhle potenciál pořádně, to je velká škoda. Chápu, že to odkazuje na nedávné události a že jinde, než v trezoru to skončit nemohlo, ale jako horor by to bylo skvělý. A to tam ten potenciál byl, ten konec je dokonalý... Upřímně, já nechápu, proč zde vzniklo za Československa tak málo hororů. A to některé nejsou ani úplně horory. Jako ano, co jsem měl možnost vidět, tak byly dobrý, ale v té době na to byl potenciál... Už odbočuju úplně mimo od Pasiáns, tak se vrátím zpátky. Shrnu to takhle - bravurně natočené, ale sakra nevyužité. 3* Btw, k dnešnímu dni se ten den celkem hodí, když máme státní svátek a do toho ty osmičky. Jo, a pokud chcete vidět dobrý horor z prostorů, ze kterých není úniku, vřele doporučuji Všichni do jednoho. ()

showxman 

všechny recenze uživatele

Pasiáns je krásný filozofující film, který do člověka vnese pocit klidu, aby ho následně převálcoval pocitem značné nejistoty až bezmoci. Postava totalitáře je napsána přesvědčivě a od prvních momentů explicitně vyprofilovaná (v šedesáti minutách taky není čas na nějaký přehnaný vývoj postav). Slizký pan průvodce (totalitář) ne náhodou evokuje úlisného a chladného Karla Kopfrkingla. Rozhodně stojí za zhlédnutí. 75 % ()

Reklama

wosho

všechny recenze uživatele

Před řadou let jsem měl toto možnost vidět (myslím, že to bylo součásti komponované oslavy 50let televize u nás). Zajimavý počin z doby kdy se točili takéto filmy-politické otázky, či příběh plné metafory o svobodě, totalitě a vůbec. V paměti mě to uvízlo jen z lehka, proto hodnotit tak rázně jako jsou zde * nemůžu. Ale rozhodně se jedná o silný film, dobrých kvalit. ()

Fifer 

všechny recenze uživatele

Vynikající. Herci, kamera, zvuk, kostýmy, atmosféra, scénář. Pár poznámek ze semináře: Hubač napsal scénář v době největšího optimismu r.68. Tudíž vůbec nejde o kritiku okupace, jak si většina diváků myslí. Hubač byl spíše ovlivněn existencionalismem, tudíž to neměl být film o tom, jak se vyrovnat s okupací, ani kritika režimu, ale spíše filozofická úvaha nad tím, jak prožít svůj život a jak se zachovat v mezní situaci. Zajímavosti: Film byl poslán na zahr.festival, ale STB jej zadržela ve vlaku. Matějovský se tak premiéry filmu nedožil. Nicméně se z tohoto "krizového vývoje" alespoň poučili jiní režiséři a své filmy raději vozili na festival sami, čímž zamezili zásahu cenzorů (viz např. Chytilová- Panelstory) ()

Adam Bernau 

všechny recenze uživatele

Jsem ve velkých rozpacích, jak k tomuto podobenství a nic než podobenství přistoupit. Skoro všichni srší superlativy, od mých hodnověrných oblíbenců to má plný počet a já si připadám v podobné situaci jako u Dalskabátů – sám proti všem s jednou hvězdičkou. Přitom Pasiáns by měl být film právě podle mého gusta. Ale od začátku mi připadal tou měrou hloupý, že i můj favorit Hrušínský mě tady nudil. Sice přiléhavé, ale křečovitě se snažící podobenství vyprchalo se svou dobovou nasazeností (což se dobrým dílům nestává) a zůstaly jen deklamační prkenné dialogy náměsíčných postav, jejichž počínání je prostě dada. Na absurditu je to moc učitelské, na realitu příliš absurdní, přičemž zmizelé dveře jsou zde tím nejsnáze uvěřitelným prvkem. Celé to na mě působí dojmem vizualizované rozhlasové hry. Jenomže ono už počáteční Průvodcovo náhlé překvapení zdí, u níž stojí, je přece jen podezřelé. Něco jsem nepochopil? Měl bych snad brát podobenství stroze doslova „má se to s tím, jako když…“? Neupínat se na „logiku“, ale sledovat jen významy? Pak to ovšem dává smysl. Ale když oni všichni tak blbě žvaní, nechce se mi je poslouchat. Samá silná výpověď, samé životní moudro, samá načtená povážlivost, samá hysteričnost. Sbírka výroků, snůška ukázkových postojů. Někde tady čtu, že Hubač to napsal ještě před okupací jako apolitické existenciálno. No dejme tomu, ale mám snad na těch protivných teatrálních typech meditovat o zabydlenosti v existenci? Nechce se mi. Posléze se trochu začínám chytat, paradoxně právě na wtf zrcadlovém obratu Průvodce a Kamily. Ale teprve v samotném závěru, odstartovaném jeho přiznáním (které mě probudilo z letargie), jsem se chytl opravdu a poslední minuta filmu mě ohromila (i s básničkou). Tak to tedy přece jen stálo za to, ale byla to strašná štrapáce. Lze srovnávat s rovněž televizním Koncem velké epochy nebo s Schormovým okupačním Den sedmý – osmá noc. Kdybych byl hodně zlý, srovnal bych Pasiáns s Němcovým O slavnosti a hostech (protože se mi místy zdá, že o toto srovnání stojí), čímž bych ho odstřelil. Pasiáns je film, který jsem měl vidět aspoň o deset let dřív, teď už ho nedoženu. Možná mu křivdím, možná jsem jen líný to pobrat, ale nemohu jinak. Jedna hvězdička proto, že do odpadu to má samozřejmě daleko, druhá je za ten závěr, který mě sebral bez jakékoli námahy. Tak dobrá, přidám ještě jednu jako opci nebo třeba za Průvodcovo oblíbené "znal jsem jednoho blonďáka". ()

Galerie (4)

Zajímavosti (1)

  • Natáčení probíhalo v podzemí areálu Pražského hradu. Architekt filmu vzpomínal, že v lokacích byla taková zima, že šla neustále hercům pára od úst. Nakonec situaci vyřešili tím, že přivezli dva obrovské parní lokomobily k vytápění. (sator)

Reklama

Reklama