Precious

Tak nevím. Precious je drama, které mě nezasáhlo tak, jak by mělo. Což je škoda, protože upírat tomu potenciál, který tento film měl, nebudu. Ano, jsou tu silné momenty, ano Mo'Nique hrála fakt skvěle a jí ztvárněnou postavu jsem opravdu nenáviděl. Ale celkově se mi nelíbil styl kamery. Nevím, ale pořád mi to přišlo jako nějaké home video. Pokud to byl záměr, tak na mě nefungoval, spíše naopak. Takže mi vycházejí 3 hvězdy. P. S. Hodně jsem se divil, jak dobře udělali z takové krásky, jakou je Mariah Carey, normální, obyčejnou ženskou. Aneb make-up nad zlato… :-) (23.01.2010)

Budu vypadat jako okoralá necitelná zrůda, ale příběh týrané, incestně znásilňované šestnáctky s dvěma dětmi, která nemá jinou možnost než se se složenýma rukama pasivně utíkat do snů, která už je svým trápením naprosto umrtvená, a která si tudíž nemůže v žádném případě pomoct sama a musí jí být pomáháno, tak tento příběh má zcela nulový dramatický potenciál. Na plátně mě nezajímá mučednické utrpení, ale to, jak se s ním postava vypořádá. Že by se Precious zvedla a dokázala se svou situací něco sama udělat, to je za těchhle podmínek čirá fantasy. Každá lidská tragédie je hrozná, ale ne o každé tragédii lze natočit film. Pokud ovšem jeho cílovými diváky není SM publikum slintající nad Umučením Krista. PS: postavu andělské učitelky, která padlé ženě ukazuje cestu ke světlu, už prosím nikdy víckrát ze smetiště nevyhrabávat. (18.01.2010)

Nemuzu si pomoct, ale prislo mi to "vynuceny". Neprirozeny. Jiste, soucitila jsem s hlavni hrdinkou, fandila jsem pani ucitelce, nenavidela matku, ale nijak me to nezasahlo. Jako by film jenom kricel "dejte mi Oscara, dejte dejte!!". A takovy ja vazne nemusim. Hvezdicka navic za Mariah Carey, kterou jsem tu bez sminek nemela sanci poznat (jeste zpetne jsem se musela koukat, koho ze to hrala). (05.02.2010)

Jmenuje se Claireece ,,Precious“ Jonesová, je jí 16, chodí na základní školu, čeká svoje 2.dítě a sní o normálním životě..... Velice zajímavě natočený příběh, na který se velice špatně dívá. Ne snad kvůli tomu, že by Claireece byla škaredá hromada černýho tuku, která si přeje, aby na ní z nebe spadlo piáno, gauč, telka nebo možná - máma. On to totiž není film. Je to skutečnost. A vede k zamyšlení. To co mě však napadá, nejsou příjemný věci. Závěrečná, až dokumentární výpověď dokládá, že zkurvený monstra nejsou jen ve sci-fi hororech, ale nejčastěji se vyskytují v normálním životě. To je síla na kterou ještě nejsem připravenej a měl jsem nutkání ,,to“ vypnout. Možná TO jen nemůžu pochopit. Ale ,,TOHLE“ pochopí asi málokdo. A tak se ptám, co mě vede k tomu dívat se na film věnovaný dětskému utrpení? Jedině snad profesní zvědavost. Sadista opravdu nejsem! PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ne Víte že? Film vznikl na základě jediného románu autorky Ramony Lofton, která je známá pod pseudonymem Sapphire ,,PUSH“ (09.03.2010)

Tohle rozhodně není film na první rande. Svoje první dítě porodila na podlaze, zatímco jí její věčně nasraná matka kopala do hlavy, oznamuje obézní černošská dívka sociální pracovnici. Okolní společnost na ní zapomněla. Její děti přišly na svět poté, co na ní lehl vlastní otec. Žije v tmavé díře pouze s matkou, která chlastá, zneužívá sociální dávky, čumí na bednu a dceru obviňuje z odloudění partnera. A často po ní něco hodí nebo do ní strčí nad schodištěm. Ještě, že je tu nová možnost alternativního vzdělávání s chápavou učitelkou a andělskými křídly. Jenže výsledek si toho na svá bedra bere moc a u ničeho se příliš neohřeje. Máme tu obezitu, děravý sociální systém, chudobu, téma negramotnosti, rasismu, pak i homosexuály, dítě s Downovým syndromem, hrozbu HIV. A trochu té dívčí fantazie (tyhle „veselé“ vsuvky nicméně pro samotný vývoj příběhu nemají výraznější opodstatnění). Nejvíc se sice věnujeme vztahu dcery s tyranskou matkou, ale i tady bych si prosil víc péče. Tíživý sociální podtext je cítit, ale ve skutečnosti by nezaklepaly na dveře hodné víly v podobě učitelky a holek ze třídy a nevytáhly negramotnou těhotnou černošku, která zvládne tak akorát vařit a žrát ve fast foodech, z bryndy. Respektive vytáhly, ale co dál? Prostě když už jsme ve sračkách, přitlačil bych na pilu a šel na kost. A nevytahoval bych obláčky a všeobjímající scény. Sic se nějakého velkého moralizování nedočkáme (díky bohu), ale jednoduše by mě potěšily i ty mezistupně (určitě není tak snadné postavit se na vlastní nohy, když jsem v ne úplně fungujícím americkém sociálním systému „nobody“). Nemocniční sestra Lenny Kravitz a sociální pracovnice Mariah Carey vůbec nevyčnívají, mile překvapují tím, jak hrají nesmírně věrohodně. Obě hlavní představitelky jsou na jedničku, hlubší emoce (ať už jakékoliv) jsem však v jejich osudech (ač byly velmi pohnuté) tak úplně nenašel. 70% (20.02.2015)