Precious

Opravdu silný příběh, který může napsat jen sám krutý a nevyzpytatelný život. Zajímavý námět a prostředí. Skvělé ženské herecké výkony - zejména Mo´Nique, která měla dost velký podíl na celkovém dojmu. Neuvěřitelně kvalitně sestříhané a prostříhané scény. Kvalitní práce s kamerou a opravdu pikantní scénář. Je to jeden z těch filmů, nad kterým budu ještě dlouho přemýšlet a budu si ho v duchu přehrávat ... 80%. (25.02.2010)

Budu vypadat jako okoralá necitelná zrůda, ale příběh týrané, incestně znásilňované šestnáctky s dvěma dětmi, která nemá jinou možnost než se se složenýma rukama pasivně utíkat do snů, která už je svým trápením naprosto umrtvená, a která si tudíž nemůže v žádném případě pomoct sama a musí jí být pomáháno, tak tento příběh má zcela nulový dramatický potenciál. Na plátně mě nezajímá mučednické utrpení, ale to, jak se s ním postava vypořádá. Že by se Precious zvedla a dokázala se svou situací něco sama udělat, to je za těchhle podmínek čirá fantasy. Každá lidská tragédie je hrozná, ale ne o každé tragédii lze natočit film. Pokud ovšem jeho cílovými diváky není SM publikum slintající nad Umučením Krista. PS: postavu andělské učitelky, která padlé ženě ukazuje cestu ke světlu, už prosím nikdy víckrát ze smetiště nevyhrabávat. (18.01.2010)

Precious je jeden z největších festivalových hitů loňského roku, kolem kterého se vytvořila hodně nafouklá bublina. Předlohu jsem nečetl, ale o filmu nemohu říct nic jiného než, že jde o prvoplánovitě jednoduché dílo, jenž se na svět kouká strašně černobílým pohledem. U narativního filmu samozřejmě nemusí být jednoduchost na škodu (není třeba nějakých rafinovaných vyprávěcích struktur, aby byl film výborný), ale ten jednoduchý příběh musí dodržovat určité pravidla kauzality, pracovat s logickými detaily a například i na malém prostoru vytvořit "hloubku fikce". Filmový příběh (seč jednoduchý) musí prostě žít, nejen sloužit určitým hereckým akcím - musí fungovat i jaksi mimo ně. A v Precious je právě ten problém, že ten snímek takto nefunguje. Například: Lee daniels rozlišuje ve svém snímku pouze dva druhy lidí - ty zlé a ty hodné. Obě skupiny lidí nemají ke svému jednání téměř žádné motivace, nereagují na prostředí, nemění se v průběhu jejich vystupování, neustále jsou pouze v té jedné póze - buď strašně kladné, nebo pouze záporné. Z toho pak vzniká naprosto bizardní vykreslení světa, kde neexistuje nic jiného než kontrastní opozice: peklo proti nebi, negramotnost proti vzdělání, světlo vs. tma, porod vs. smrt atd. - buď si vyber nebo zhyň. A také pozor na definici kýče, protože ta říká, že i něco velmid depresivního může být kýč - už jen z té podstaty, že zjednodušuje složité vztahy a dává je do takovýchto absurdních vyhrocených pozic. - - - Precious je do jisté míry takový ZLATÝ EMO FILM plný přecitlivělosti a melancholie. Vynucuje si emoce a tlačí diváka do toho, aby byl dojat civilním dramatem věčné outsiderky, na kterou jsou všichni neustále zlí a která z pohledu Lee Danielse vlastně za nic nemůže, ani za to mnohakilové bříško, protože jí její ošklivá, ale opravdu ošklivá matka nutí jíst strašně moc papání ;) Ach... (28.02.2010)

Veľmi silný príbeh, ktorý nesú herecké výkony, scenár a realistickosť, darí sa mu prenášať všetky pocity z plátna na diváka. Pri Oscaroch som bol síce nahnevaný, že ukradol sošky filmu Up in the air, ale po zhliadnutí musím uznať, že zaslúžene; zakaždým, keď sa dej presunul k Precious domov, hrozne som sa bál čo sa stane a keď dala Precious podržať svojej matke dieťa, bol som napätý viac ako pri nejakom horore. 90% (17.03.2010)

Zvládnout tíhu filmu je jedna věc. Pochopit film, věc druhá. Myšlenka třetí, finální a rozlučková zní: Jak naskočit zpátky do rozjetého vlaku? Do běžnýho provozu, když jste viděli Precious? Lee Daniels natočil ohromný film, ve smyslu: nechám diváka patlat se v lidských sračkách a pak ho vykopnu na světlo. Není to vyloženě duševní bomba, to asi ne, já říkám, že ten film mě rozkopnul proto, že jsem nebyl připravený. Antihrdinka a její ošklivý káčátko byli jako děti, který se perou o místo na pískovišti. Krutý, ukřičený a uplakaný. A tyhle rozhozený duše byli zahrány tak, že mrazilo. Ženský, klobouk dolu..." (06.02.2010)