Pozemšťan

Myšlenka za plný počet; bohužel není tak silná, aby utáhla celý film v té podobě, v jaké nám ho Schenkman připravil. V silných momentech jdou televizně-inscenační kulisy stranou, když se však v počáteční fázi napětí pomalu buduje, jsou spíš na obtíž. Přesto nelze než tleskat pokusu otřást s představami, které jsou ve většině z nás zakořeněné jako něco nezpochybnitelného, a to pouze a jenom proto, že nám byly předloženy určitou autoritou. Myslíme si, že známe dějiny lidstva, známe však pouze jejich interpretaci. Orientace na náboženství, které samo o sobě je založeno na křehké víře, je tu přece jen o něco silnější, přesto ani věda se všemi svými údajnými nezvratnými důkazy (aktuálně např. o globálním oteplování či klimatických změnách) si zdaleka nemůže být jista. Pozemšťan rozhodně stojí za zhlédnutí a úvahu, jako plnohodnotný snímek však nefunguje. (05.09.2009)

Tento film vyvolává další spoustu existenciálních otázek, které by byly skvělým námětem pro sequel. Co kdyby byl ten náš Kromaňonec škaredý, nesympatický a totálně vypatlaný debil? Seděl by místo v honosném domě se skupinkou decentních intošů v nějaké zaplivané šestce bez obsluhy a líčil partičce horníků, jak tehdy šukal Věstonickou Venuši a ostatní by do mlžného oparu cigaretového kouře nadšeně oponovali, že takové kozy rozhodně neměla? Přešli by poté plynule k tomu, co za patoky se chlastaly za Piláta Ponského, což by nepochybně vyvolalo další palčivé otázky lidského blití či neblití? Co kdyby je následně nakrmil historkou, jak se jedno slunné dopoledne roku třiatřicet vypotácel s trojkou v žíle po celonoční kalbě z nějakého jerusalémského pajzlu, s opicí za krkem omylem zabloudil na Golgotu, kde se ho nějaký posraný centurion snažil legitimovat a když ho poslal do tyče, měli jak na sviňu Římani na skladě párek hranolů 10x10 a roztomilou sadu patnácticentimetrových hřebíků? Chtěli by hned jeho kumpáni k Vánocům nová játra, nebo by ho nutili chodit po rozlitém pivu, aby byla legrace? Byli by vyslyšeni, kdyby Budha nepořádal ty survival kurzy? No, snad se to někdy dozvíme! (26.11.2010)

Jsem rád, že nás Richard Schenkman nezavedl na přechod sci-fi žánru vesmírného prostředí vesmírných lodí, válkami v galaxii a v boji mezi lidmi s nadpřirozenými bytostmi. Vše krásně v prostředí chaty, teplého krbu, usednutí a vyprávění s dokonalým scénářem a sedmi herců, kteří přikořenili tuhle krásnou výpravu Johnova příběhu. Cokoliv je možné. Máme dvě jednoduché možnosti. Můžeme to úplně roztrhat, zničit jeho logiku, nebo to můžeme přijmout a užit si to. (20.02.2012)

Dal bych 4, protože tak jednoduchý a působivý film jsem neviděl léta. Od prvních okamžiků v chatě jsem si celou tu konverzaci vědců náležitě užíval, i když až na samotného Johna, který mi svými grimasami jednou připomínal Farella, podruhé Halla a jako jediný po celou dobu podával obstojný výkon, a tu studentku, která zase fungovala jako potěcha pro oko, když ucho zrovna nebylo tak docela spokojené, byly výkony ostatních jenom průměrné až podprůměrné. Když jsem ale přestal vnímat obraz a do dialogů se naplno vžil, byla to paráda se vším všudy.. Ale jako hlavní téma, ke kterému to jistě směřovalo od začátku (neměl jsem to vědět, no žel to někdo musel v komentářích vykecat), si mohli tvůrci vybrat něco jiného.. Hlavně když tam musela být ta Edith.. A pak hlavně kvůli závěru. Opravdu to mohlo skončit o deset minut dřív a pointa by pak nebyla tak přepálená.. Bez závěru 4, ale možná tu náboženskou otázku mohli vyřešit mnohem lépe. Ovšem tou komorní atmosférou, skvěle se stupnující se západem slunce a i tím amaterským lookem, který k tomuto filmu padl skvěle, opravdu zajimavý a promyšlený film dávající mnoho otázek. (01.02.2011)

Film s hĺbkou v malých detailoch, konverzačne maximálne vyvážený, po vzhliadnutí šokujúci. Núti premýšlať o bytí a nebytí, smrteľnosti a nesmrteľnosti, viere a pochybnostiach. Kde je hranica ľudského racia? Pútavý príbeh vypovedaný v jednej diskusii s priateľmi...no myslím, že viac môže pútať v knižnej podobe ako vo filmovej. (02.03.2010)