Pozemšťan

Vcelku zajímavý, avšak ničím ohromující, nízkorozpočtový film, který i přes svou krátkou stopáž, dokáže pěkně uspávat. Bez mučení přiznám, že jsem ho sledoval nadvakrát. Parta vědců sedí v odlehlé chatě a jeden z nich, který je musí opustit, jim vypráví svůj příběh o nesmrtelnosti. Kapacity ve svých oborech Johnovi zprvu nevěří a tváří se na jeho slova všelijak. Během chvíle však John dokáže, že v jejich myslích začíná vrtat červík pochybností, ale já to pro změnu nevěřím jim. Nevěřím jim ten náhlý obrat. A nakonec jsem čekal nějakou lepší pointu, tahle konstrukce byla dost chabá a nevytáhla příběh z průměru. Když to shrnu do jedné věty - dobrý nápad, ale slabý scénář. (05.11.2013)

- Ty máš obraz od Van Gogha s venovaním? – Je to len dosť dobrá napodobenina originálu od priateľa. – Prečo zrazu po 10tich rokoch odchádzaš? – Robím to stále. – Kam pôjdeš? – Ešte neviem, niekde ďaleko... Takto začína príbeh učiteľa s ktorým sa v deň odchodu prídu rozlúčiť jeho kolegovia a kamaráti. Ľúbil sa vám K-Pax? Máte radi dialógové filmy? Nie, ani ja nie. Ale keď som na taký film dostal chuť voľba padla práve na The Man From Earth. Pútavé rozprávanie fantastického príbehu o človeku, ktorý tu je už 14 000 rokov, je mierne povedané filozofickou záležitosťou. Je to možné aby telo nepodliehalo starobe? Stačí pristúpiť na túto hru a o zábavu máte postarané. Ako by človek z prehistorickej doby dnes vyzeral? Čím by bol? Čo všetko by dokázal povedať o histórii Zeme? Ako to prežíval a ako vníma sám seba? Ako vidí vývoj ľudí, ich vzťahy, civilizácie ako takej? S akou významnou osobnosťou sa stretol? Stal sa on takouto z dejín známou osobnosťou...? V podstate na každú vec čo ma v priebehu pozerania napadla, a to som nevedel do čoho sa púšťam, sa tu téma rozobrala aj keď len okrajovo, no o to viac toho ostalo na premýšľanie. Škoda že je to posledný film tohto scenáristu Jerome Bixby (Fantastic Voyage, Star Trek, The Twilight Zone). (09.02.2010)

O tom, jak strohá forma vykrystalizovaná z finanční nouze může být nejenom plně funkční, ale navíc i divácky atraktivní, asi hodně ví nezávislý (tenhle pojem je hodně široký) režisér Richard Schenkman. Svůj tvůrčí záměr díky malému, v amerických poměrech takřka malichernému, rozpočtu, metamorfoval do podoby čistě konverzačního (ve své podstatě ryze divadelního) kusu podle scénáře amerického autora sci-fi Jerome Bixbyho. Ten se byl ovšem ukázal onou nosnou částí, která je ve struktuře dobrého snímku nezbytná. Čistě konverzační sci-fi bez jediného zvláštního efektu, s prakticky neznámými herci, dodržující divadelní jednotu místa i času, odehrávající se totiž prakticky cele pouze v jedné místnosti, které je navíc v podstatě toho slova strhující, to zní až neuvěřitelně, ovšem je to fakt. Nepochybná intelektuální síla, která je ukryta uvnitř dialogů, v nichž nejde ani tak o sci-fi zápletku, ale o možnost analyzovat základní filosofické a náboženské otázky. Byť by to celé bylo myšleno jen jako umělecká mystifikace, ta významová dualita je zvláště v dnešní postmoderní době skutečně přitažlivá. Vždyť co je dnes skutečně nezpochybnitelné? Jak přistupovat k realitě podléhající přechodným vědeckým teoriím? Richard Schenkman přinesl cenný důkaz, že vskutku dobrý film nestojí na rozpočtu, rozhodující roli hraje nápad a invence. Ruku v ruce s tím natočil skutečně chytrý a moudrý film... Podobné filmy: Svět podle Prota (27.03.2009)

S prižmúrením pravého oka to možno chápať ako vzorec toho, ako vznikajú konšpiračné teórie, s prižmúrením ľavého to môže byť príbeh ľudstva a jeho pamäti v podobe jedného človeka. Akurát, keď mám obe oči otvorené nič z toho nevidím, len lacný pokus upútať, šokovať a provokovať (navyše často s nelogickým chovaním postáv a naivnými dialógmi). Pri troške fantázie (a s pomocou wikipedie) niečo podobné môže vymyslieť hocikto a úroveň šoku sa rovná hociktorému dokumentu o Nostradamovi. Takto si výnimočný film nepredstavujem. (31.12.2009)

Pokud máte manipulátorské schopnosti, lze lidi přesvědčit o pravdě, či lži až nebezpečně jednoduše.. Diskusní kroužek s protipólem jepice v minimalistické, o zajímavou nosnou myšlenku opřené "what if…" záležitosti, kterou však místy hodně sráží tuctové zpracování a nepřirozené herecké výkony. Jinak myslím typická studie přístupu vysokoškoláka humanitního zaměření, který raději položí tisíc otázek, než aby se chopil masivní nohy od stolu a třikrát pořádně majzl nevlastního syna tesaře z Nazaretu po lebce. A teď ukaž znovuspojení ducha a těla, ty frajírku z jeskyně..! (07.01.2011)