Henry Poole Is Here
Režie:
Mark PellingtonScénář:
Albert TorresKamera:
Eric SchmidtHudba:
John FrizzellHrají:
Luke Wilson, Radha Mitchell, Adriana Barraza, George Lopez, Morgan Lily, Cheryl Hines, Richard Benjamin, Rachel Seiferth, Beth Grant, Noah Dahl (více)VOD (1)
Obsahy(2)
… ale víra uzdravuje. Asi pětatřicetiletý uzavřený muž Henry Poole (Luke Wilson) koupí domek ve čtvrti, kde kdysi vyrůstal. Nezáleží mu na ceně a nevadí mu ani poněkud zanedbané stavení. Jediné, o co mu jde, je být sám. To se mu však příliš nedaří, neboť prosakující vlhkost na jedné z jeho zdí vytvoří skvrny, které panbíčkářská sousedka Esperanza (Adriana Barrazaová) považuje za zázračné zjevení Ježíšova obličeje. Proti Henryho vůli se na jeho pozemek začnou sjíždět věřící lidé z okolí. Muž je přesvědčuje, že se žádný zázrak nekoná, avšak marně: kdo se totiž „posvátné“ zdi dotkne, je zázračně vyléčen ze svých neduhů. Týká se to i „němé“ holčičky ze sousedního dvorku Millie, s jejíž matkou Dawn (Radha Mitchellová) se Henry stačil sblížit. Muž přesto ztratil poslední zbytky víry. Přitom právě on by zázrak potřeboval ze všech nejvíc: podle lékařů totiž umírá na nevyléčitelnou nemoc… (Česká televize)
(více)Videa (2)
Recenze (185)
Pro mě to byl velmi emotivní a neskutečně zajímavý film. Film, který tě donutí pousmát, aby zároveň v další scéně vyvolal výčitku, jestli nemáš náhodou spíš být nešťastný. Navíc je doprovázen naprosto skvělou hudbou. Upřímně, tenhle konec jsem čekal, ale ve skytku duše jsem doufal v jiný. Luke Wilson byl vynikající ()
Pro sympatického misantropa, životního skeptika, co upřednostňuje racio před emocemi a zarputilého ateistu představuje tenhle kousek tentýž symbol, co pro obhájce lidských práv koncentrační tábor. S očima rozšířenýma hrůzou jsem sledoval příliv pozitivní energie, lásky a boží milosti. Připadal jsem si jako kovboj, který po únavné anabázi na Středozápadě při nahánění dobytka přijde místo do Trigger Whiskey Saloonu do Kolaloka baru, kde ho obsluhují příslušníci Armády spásy a kážou mu o boží milosti. A mělo být hůř. Čím více štěstí, lásky a zázraků kondenzovalo na obrazovce, tím ve mě sílil pocit, že se na mých varlatech odehrává taneční festival a se zbytkem těla si pohrává Hannibal Lecter. Se závěrečnými titulky jsem měl pocit úlevy jako cestovatel po Sahaře, když v dáli spatří oázu. Celkový dojem: 25 % za herectví zúčastněných. ()
Luke Wilson je herec, kterého osobně mám hrozně rád. Jakmile jeho vidím na plátně, okamžitě je radost na ten film koukat. Má takovej ten přírodní odér, kterého se člověk nedokáže zbavit, ani ho získat, prostě ho musí mít v sobě. A ať on hraje jakéhokoliv člověka, pokaždé na něm vidím, že si tu roli užívá. Stejně jako v tomto filmu, kde se tváří jako zapřísáhlej ateista, ale ne všecko se zdá tak, jak vypadá. Spíše drama než komedie, s velice zajímavým nápadem, která mně na konci filmu přinutila uvěřit. A to je na ní moc sympatické. ()
Falešný jako reklama na prací prášek. Nevim jestli mě štvalo víc, že každej záběr byl podbarvenej nějakou otravnou a rádoby dramatickou hudbičkou (chvíle bez hudby by se daly počítat na sekundy, maximálně na pár minutek) nebo byl dramaticky zpomalenej, nebo jestli byla horší protivnost hlavního hrdiny a vtíravost dalších postav. Film je klišé za klišé bez jakýhokoli momentu překvapení, přestože se očividně tváří tak, že má diváka šokovat. Takovou kravinu už jsem dlouho neviděl. Mimochodem moje holka na konci brečela, ale ne kvuli tomu, že by ji film dojal, ale kvůli tomu jak byl špatněj. Já se jen smál. ()
„Akvíí, akvíí, esperaméé!!“ Až se budu chtít po nedělním obědě poblejt, zase si pustím přehrávaný ochotnický dabing na čétédvojce. A to jsem myslel, že to na dvojce bude s titulky. Nu což, takhle si můžu poznamenat, že příjemně působící úvod s hudbou Eels dává tušit poklidnou zábavu, i když podle posledních deseti minut se nejspíš jedná zároveň o prvoplánovou věroučnou selanku. Jojo, naděje nás zachrání. Prostředek jsem si nechal ujít a udělám to nejspíš i příště. ()
Reklama