Proroctví

Ještě nikdy jsem neměl možnost zachránit svět, ale dejte mi nekonečnou řadu čísel a já s nimi provedu taková kouzla, že by John Koestler jen nevěřícně kroutil svou astrofyzickou hlavou. Nicméně ani jeho způsob luštění vzkazu není k zahození a několikrát mi při něm mráz lehounce našlapoval po zádech, takže při hodnocení zaokrouhlím nahoru, i když bych ke svému uspokojení potřeboval trochu víc vědátorských fintiček. (24.03.2013)

Nepočítám-li Star Trek, tak je Knowing nejlepší sci-fi za hodně dlouhou dobu (The Day The Earth Stood Still, I Am Legend apod. se vůbec nechytaj). Proyas je atmosférický mistr, díky jeho skvostné režii a očím lahodícím obrazům jsem se do toho filmu naprosto ponořil a užil si jej tak, jak jsem předtím vůbec nedoufal. Ani nevadilo, že jsem kvůli nějakému spoileroidnímu blbcovi měl matné tušení o pointě. Ona vlastně není těžká na uhádnutí již brzy při sledování, což ale příliš nevadí, protože tady jde fakt hlavně o tu atmosféru. Mírné výtky bych směřoval k někdy moc očividnému digitálnu, několika otravným rozhovorům na bázi otec/syn a celkové předvídatelnosti (což je ale u filmu pracujícího s osudem a předurčeností celkem nonsens). Cage více než snesitelný, konečně má zas po letech nějaký dobrý film. U mne velmi spokojené 4 hvězdy (ale závěrečnou polní eskapádu si mohli odpustit...) (28.06.2009)

Většinu času jsme si říkal, že kritici Proroctví uškodili, vždyť je to třeskutě napínavý a sugestivní katastrofický film, který díky Proyasově režie a skvělému vizuálu překonává i mnohem dražší kolegy. Jenže biblické finále dělá z doposud tolerovatelné směšnosti něco velmi blízkého frašce. Katastrofickým snímkům díry v logice a podivnou (ne)motivaci postav prominete, ale ve chvíli, kdy na vás tvůrci vytasí těžké metafyzické kalibry, je veta po tolerancí. Proroctví jednoznačně dojelo na příliš vysoké ambice. Kdyby zůstalo více při zemi, patřilo by mezi žánrové špičky. Jenže jakmile začne Nicholas Cage vypouštět z úst věty jako "jak mám zachránit svět", bylo by zle i v mnohem lépe vymyšleném filmu. [65%] (15.07.2009)

Nadějné téma, naprosto zbytečně utopené v béčkových nápadech a téměř hororových sekvencích (které sice k Proyasovy patří, k nahozenému příběhu se ale moc nehodí). Úvod solidní, finále nečekaně silné (až na ten přiblblý přebarvený dovětek). Cage je po dlouhé době konečně bez sedativ (a bez bujné kštice), Rose Byrne si vytáhla nejhysteričtější postavu své kariéry (prosím, už ne) a Proyas potvrzuje nesporný talent, který tentokrát bohužel slouží poměrně nejednotnému scénáři. Snad bude příště volit lépe (chápu ovšem to pokušení natočit film s takovým koncem). P.S. Proklamovaná nepřerušovaná sekvence má sice „wow“ potenciál, ale spíše nápadem, než zpracováním. Legendárním scénám z Pokání a Potomků lidí se Proyas ani nepřiblížil. (04.04.2009)

Těžko soudit, s jakými ambicemi šel před pár lety tenhle snímek na trh, ale jméno Alexe Proyase dávalo tušit, že by to nemusel být žádný velký průšvih. A taky že né - a to i přes účast Nicolase Cage, jehož kariéra se v posledních cca 15 letech potkává s kvalitní produkcí zhruba každé 3 roky. Proyas si ve filmech "s pochmurnem" tak nějak libuje a vůbec to není na škodu. I tady je atmosféra dána podobně "temně", i přes hojnou porci slunečních paprsků. ;-) Leckterý hororový tvůrce by za podobný náboj ve svém snímku dal všechno, Proyas ani netočí horor, ale stejně u jeho filmu diváka mrazí. Samozřejmě, mouchy se najdou (ostatně ty se najdou vždy na všem, když je někdo chce hledat), ale i občasné drobné nelogičnosti či "divácké násilnosti" člověk autorům odpustí, pokud se celkový výsledek dá konzumovat - a to se tedy Proroctví dá, a s velkou chutí, byť lidstvo jako druh v něm stojí na pokraji propasti... (24.09.2012)