The Key to Reserva

Martin Scorsese realizuje fragment z Hitchcockova ztraceného scénáře, který mistr napětí nestihl natočit (spíše si ale ten scénář napsal až sám Scorsese;) ). Vznikla z toho tříminutová lahůdka plná tradičních Hitchových trademarků (kamerové nájezdy, využití hudební složky, stupňované napětí, záběry,...). Je vidět, že Scorsese má Hitchcockův rukopis dokonale nastudovaný a projevil se zde jako dokonalý řemeslník. Navíc díky upravené škále barev, kdy dílo vypadá jako kolorovaný film z 50. let, by člověk řekl, že The Key to Reserva natočil sám Hitchcock. Bravo Marty! (23.02.2008)

Tahle reklama na... nebudu prozrazovat co, je skvělou poctou Alfredu Hitchcockovi od režiséra Martina Scorseseho. Je až neuvěřitelné, že se dokáže vybudovat napětí během krátkých deseti minut. Což některém jde velmi těžko a je k tomu obvykle potřeba delší minutáž, aby se divák mohl ztotožnit s postavou. Proto tomu dávám pět hvězdiček. Vyloženě učebnicový příklad budování napětí, práce s hudbou a kamerou. Právoplatně si to zasloužilo tři stříbrné lvy v Cannes. (14.07.2008)

Pocta Hitchcockovi cez oči Martina Scorseseho. Metafilm a zároveň samotná pocta. Mystifikácia funguje, rovnako ako aj scény alá Hitchcock. Potešilo všestrannosťou a pripomienkou na veľkého majstra. Scorsese ako usmievavý režisér hraje sám seba perfektne. Jeho úsmev, mávanie rukami a postrehy nútia k úsmevu. Rovnako ako je tomu v jeho neskoršom kraťase Audition. Na poli 10 minút je toto lepšia pocta Hitchcockovi ako je jeho Departed pocta geniálnemu Internal Affairs. (23.11.2020)

Rok ďábla ála Scorsese. Režisér velmi chytře cituje, a tím nemám na mysli to okázalé gesto s ptáky na konci filmu, jako spíš Muže, který věděl příliš mnoho a 39 stupňů. Jak už tu poznamenal Lavran, ve zcela puristické podobě se tu objevuje legendární Hitchcockův "macguffin", kterého může Scorsese ponechat bez vysvětlení díky tomu, že "další část filmu se ztratila a my nevíme, co se stalo". To byl vždycky Hitchcockův sen - nechat ústřední předmět zápletky bez vysvětlení. Vynikající pocta. (17.01.2010)

Martin Scorsese z úcty ke svému oblíbenému režiséru Alfredu Hitchcockovi a jeho dvornímu skladateli Bernardu Herrmannovi natočil krátký film podle nalezeného tří a půl stránkového scénáře, který měl Hitchcock jednou zrealizovat. Je na nás, zda téhle pohádce uvěříme, ale myslím, že ve finále je to jedno. Scorsese se snažil přizpůsobit Hitchcockovu stylu, co nejvíce to šlo. Výsledek je zajímavý. Jde o milou poctu zmiňované legendě s vydařeným hudebním doprovodem, skládajícím se ze slepence největších Herrmannových hitů. Závěr mě příjemně rozesmál, roztomilá věcička. (04.08.2011)