Rozervaná objetí

Pedro Almodóvar a jeho vlastní pocta filmařině. Melodrama o krásné herečce a režisérovi je vyprávěno poněkud komplikovaně, ale my diváci bychom od Almodóvara vlastně nechtěli žádnou klasickou telenovelu. Plusové body za krásnou Penélope Cruz, která ve španělských filmech může i hrát (v amerických se pouze vystavuje), a za filmařsky nepříliš využívané krásy ostrova Lanzarote. (21.10.2012)

Každý režisér má slabé chvilky. Pedro Almodóvar občas zklouzává trošku k limonádě, ale obvykle jde spíš o záměrnou nadsázku a já si naprosto nestěžuju. Ovšem stvořit takovýhle telenovelácký paskvil přecpaný klišé odshora dolů (spoiler, pokud jste naivní: poslední kapka, kterou jsem vzhledem ke katastrofálnímu vývoji celé téhle stvůrnosti víceméně čekala, bylo oznámení: "Je to tvůj otec."). Nejstarší (Černá roucha) a nejnovější (tohle) Pedrovy filmy, co jsem viděla, si můžou podat ruku - jsou to nesmysly, přičemž první z těchto dvou je aspoň potrhlý. Snad se nám maestro nevrací do dětských let, jinak si v jeho příštím díle Penelope asi bude hrát s panenkama... (28.07.2010)

Almódovar teď sype jeden nádherný film za druhým. Film Rozervaná objetí je typickým dílem svého autora. V začátku je divák vržen do těžce srozumitelného příběhu plného záhad, přičemč tyto záhady jsou postupně rozkrývány. Samozřejmě že nesmí chybět romantika. Natočit to kdokoliv jiný, než samotný Almódovar, byla by to asi naivní slátanina v duchu telenovely. Ale právě zpracování tohoto tématu mistrem svého řemesla činí z filmu pozoruhodné dílo. Chytrá kamera, nebo vtipný střih dodávají filmu nejen atraktivitu ale také nadčasovost. Všechny Almodóvarovy jsou si podobné, ale zároveň je každý jiný. (10.05.2010)

Tradicne silny pribeh, ktory by mozno v rukach ineho rezisera vyznel absolutne banalne, ale pod kridlami majstra Pedra je z neho opat majstrovsky kusok. Preco sa mi filmy Pedra Almodovara tak neuveritelne pacia? Pretoze maju dusu, srdce a hlboku pointu. Jeho vykreslenie reality a hlavne vnimanie sveta su pre mna nieco nadpozemske a dufam, ze sa pozemskymi nikdy nestanu. A panovi reziserovi musim podakovat este za jednu skutocnost, a to, ze skrz jeho filmy vnimam aj uzasny herecky talent Penelopy Cruz, ktora rastie kazdym jednym zaberom, kazdou jednou replikou, kazdym jednym vynimocnym scenarom, ktory sa jej dostane do ruky. Ku koncu filmu som mala az sialene uzkostny pocit, ktory mi sice pri Volver chybal, ale opat mi ho Los Abrazos Rotos prinavratili. (05.09.2009)

Možná pro každého tvůrce přijde jednou chvíle, kdy zatouží vyznat lásku své práci. A bez ohledu na věk, um a zkušenosti bývá vyznání lásky spojeno s koktáním, ruměncem a rozpaky, až na ten detail, že tady nepostihlo umělce, ale diváky. Jasně, Vše o mé matce nebo Mluv s ní to není, ale neštěkali bychom v tom případě, že A.P. točí pořád jedno a totéž? Je to totéž a není; nechybí vášně, žárlivost, osudová tajemství, zničující síla tvoření, barvy, až oči přecházejí a Penelópe, ale současně výsledná koláž tvoří jiný obraz, než na jaký jsou pravidelní návštěvníci Almodóvarovy galerie zvyklí. Někdo tím bude zaskočen a bude snímku vytýkat melodramatičnost, banalitu a neoriginalitu, já ale patřím k těm typům, které víc potěší vánoční překvapení v podobě šály a rukavic než když půl roku dopředu vědí, že dostanou Rolls-Royce, a k těm potížistům, kteří si při prohlášení "tohle jsme viděli už tisíckrát" nejsou schopní vybavit jediný snímek. Zato jsou schopní úpěnlivým pohledem přimět svého spolunávštěvníka kina, aby zaplatil částku za nepřítomné další dva diváky nutné k tomu, aby se hrálo, a přispět tak k vítězství Almodóvara nad krizí (za cenu mrtvých duší). A druhý den vyhrabat z lednice poslední letošní rajčata a s domácím gaspachem se usadit na zahradě, na kterou dopadají sluneční paprsky posledního slunečného dne letošního roku. (13.11.2009)