Eliška Likes it Wild
Režie:
Otakáro Maria SchmidtScénář:
Otakáro Maria SchmidtKamera:
Martin ŠtrbaHudba:
Varhan Orchestrovič BauerHrají:
Zuzana Stivínová, Bolek Polívka, Martin Dejdar, Veronika Žilková, Jiří Lábus, David Vávra, Kamila Asterová, Bohumil Klepl, Tatiana Dyková, Sandra Nováková (více)Obsahy(1)
Jsou filmy, ze kterých je každou minutu cítit léto, bezstarostnost a chuť si hrát. Přesně takovým je i snímek letošního režiséra a scenáristy Otakára Schmidta, jímž na sklonku 90. let vstoupil do světa hraného filmu. Zavádí nás do podniku požitkáře Marčéla, který funguje jako letní bar i varieté. On sám s manželkou vystupuje po večerech na jevišti, přes den pracuje jako plavčík a Eliška v místní požitkářské cukrárně. Zdá se, že jejich domov se stává středobodem celého předměstí, v němž se začínají dít věci balancující na hraně absurdity. Do ohnivých vztahových soubojů protagonistů vstupuje opojení z omamných hub i realita filmového natáčení, jehož se hlavní postavy náhle stávají účastníky. Barvitý film plný bezbřehé stylizace a vypravěčské svobody plně zapadá do nespoutané tvůrčí atmosféry sklonku 90. let, kterou stojí za to si připomenout. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (134)
To bylo zase dílo. Člověk se ptá už po sté, kde se na tohle berou peníze a pak ještě jednu otázku si pokládám. Proč na ně někdo prachy dá? Vždyť to ani nemohlo vydělat money zpět. Mě se tedy ta smyslná erotika moc nepáčila. Vidět v té době sice ještě mladou a sexy Veroniku Žilkovou, jak si sedá na pétanquovou kouli a dělá si s ní dobře, mě zase tak nerajcovalo. Stejně jako sexy náznaky se psem - to mi přišlo už lehce za hranou. A náznaků zoofilie tam bylo více. Film postrádá nějakou logičtější a smysluplnější dějovou linku. Postrádá i kvalitnější scénář. Tohle spíš bylo takové psychedelické dílo plné abstraktních náznaků o čemkoli si jen představíte. A že to bylo nominována na Českého lva? To jen svědčí o tom, že nazývat Lvy českým Oscarem je čiré bláznovství. ()
sensuální exkurze za narkotiky na přelomu milénia, které se až na výjimky zásadně konzumují mimo záběr, mimo jenž klopýtaj české verze mimozemských postaviček s tváří daniela radcliffa či cameron diaz a kde psí záběry unikají realitě stejně tak jako hlavní protagonisté. aneb baťa, cvičky kterým věřím, tak pane továrníku, vražte to tam, poněvadž při aplikaci zero five mentality je třeba jít až ke hvězdám, též proto, že ve hře byl i podivný režisér motýlek, který měl v městečku natáčet film ()
Šílený počin plný českých známých herců. První půlku jsem pozorně sledoval a snažil se najít nějaký smysl toho všeho psychedelika. Když jsem ho nenašel, tak jsem si pomohlo zeleným listem, abych se alespoň trošku přiblížil pochopení téhle šílenosti. Bohužel to nepomohlo a konec filmu jsem kroutil hlavou co jsem to právě zkonzumoval. Dvě hvězdy za odvážné scény, slovník a právě za tu šílenost. ()
Jako film to snad ani nemá smysl hodnotit, Otakáro si vzal do hlavy, že udělá film, vzal všechny svoje herecký kamarády a řek jim ať se dobře bavěj. Film ovšem nevzniká samoorgnizací a pobavení diváka nijak nekoreluje s uspokojením herců na place. Věřím, že natáčení byla pěkná divočina, divočina před obrazovkou se projevila pouhou myšlenkou na to, vrazit si sirky pod víčka, abych to vůbec zvládnul dokoukat, za což může panrežisér vděčit jen svý pověsti v divadle Sklep, pro kterou jsem schopen leccos odpustit a přetrpět. Takže pokud to považujete za film, raději se tomu vyhnout velkým obloukem. Je spoustu větších blbostí, kterýma se dá promarnit čas o poznání kvalitněji. Jediný, čím je Eliška zajímavá, je její dokumentární hodnota. Skvěle vypovídá o atmosféře vskutku divokých devadesátek, kdy stačilo vymyslet sebevětší píčovinu a člověk na to nějakým zázrakem vždycky dostal materiál (včetně toho lidskýho). Mladá Tatiana Vilhelmová v bikinách už je jen taková třešnička na dortu z rohypnolu, mochomůrek a prošlý šlehačky. ()
Veliká škoda, že jsem neměl možnost být u natáčení. To musel být permanentní flám. Však je na všech vidět, jak si tu pařbu užívali. A sestava Polívka, Dejdar, Nekonečný, Vávra, Čtvrtníček, pařba snů. Je to ulítlé takovým tím devadesátkovým způsobem a je znát, že se tam nepil jenom alkohol. Snaha o umění to téměř minula, ale ta radost z blbnutí, která z toho čiší, stojí za tři hvězdy. Co v mých očích filmu ubralo, ba ho přímo učinilo nebezpečným je pojídání muchomůrek červených. Ty na rozdíl od tvrzení Čtvrtníčka neobsahují psilocybin, ale muskarin a muscimol. Což jsou dvě látky, které fungují zcela protichůdně. Jedna je halucinogen a druhá emetikum (nutí na zvracení). Emetická složka se dá převést na halucinogenní sušením tenkých plátku na slunci. Ale kdyby účastníci jedli syrové muchomůrky červené, skončili by všichni zeblití jako šakali. Zajímalo by mě, kolik lidí neznalých toxikologie se nechalo zblbnout filmem a otrávili se syrovými muchomůrkami. Měli tuhle informaci dát velkým písmem aspoň do závěrečných titulků. ()
Reklama