Úplné zatmění

Poprvé jsem toto dílko viděl kdysi ve francouzském institutu (btw za přímé účasti Agnieszky Holland) se simultánním překladem do sluchátek, a přesto to bylo působivé. Režisérka má bezpochyby poctivý přístup, výborně zvládá řemeslo a vybírá si atraktivní (tohle slovo začíná pomalu ale jistě znít jako nadávka, teď tak ovšem není míněno;) témata. Tentokrát navíc projevila neuvěřitelný cit pro výběr herců - nejlepší je asi Thewlis, ale i DiCaprio nebo Bohringerová předvádějí skvělé výkony a typově jako by se s nimi počítalo už od scénáře. Skvělý psychologický film o dominanci a submisivitě, sebereflexi, svobodě, lásce (často sobecké, jak už to tak bývá), závislosti, umění a jednom mýtu, který bylo už dávno potřeba zbořit. K tomu bod navíc za skvěle vystiženou dobovou atmsféru. Btw je zajímavé, kolik slušných věcí, v období mezi Gilbertem Grapem a Romeem a Julií, DiCaprio natočil; je škoda, že mu po zmíněném období začal docházet dech, potenciál byl obrovský... (13.01.2008)

Zdlouhavé a bez toho aby fascinovalo. Absence veršů by nevadila, kdyby bez nich obzvláště Verlain nepůsobil jako prasácký ochlasta, který se nemůže rozhodnout mezi ženou a chlapcem - jak říká Belmondo ve filmu Zvíře "bestie nenasytná"... No a Rimbaud, ten ho jen využívá, Není přitom jasné, kdy vlastně napsali ty nesmrtelné verše a popravdě jsem k nim už napořád získala jistý odstup - asi tak jako k Máji po přečtení Máchových sprosťáren v jeho deníku. Jednoznačným kladem filmu je Leonardův herecký výkon, přičemž David Thewlis za ním nijak nezaostává. (30.03.2015)

Neubližuj, ale keď to už urobíš, tak to urob elegantne. Neurážaj svoje obete tým, že ti to je potom ľúto. Bože ... tí dvaja sa ale naurážali navzájom a nevedeli čo so sebou. Zženštilý a teatrálny Paul a Arthur arogantný až na kosť. Na ten ich vzťah sa vskutku ťažko pozeralo. Zvláštne pocity ma opantali. Skvelé herecké výkony, slušná hudba a výprava, ale zaslúžilo si to viac poézie. (17.05.2017)

Leonardo DiCaprio (ve svém předhvězdném období) a David Thewlis ukážou pindíky, Romane Bohringer odhalí všechno. A Agnieszka Holland překvapí poměrně uloudanou a nikterak objevnou režií. Verlaine a Rimbaud. Moc dobře je známe ze středoškolských osnov. Dvě persony, hodně chlastu, hodně sexu, hodně vzteku. Starší (a slabošský) Verlaine dostane od talentovaného mladíka (a nevychovaného sobce) dopis s básněmi, je uchvácen, pozve ho k sobě do Paříže, vypukne mezi nimi vášnivý i zvláštní vztah, který má neblahý vliv na Verlainovo manželství i celou osobnost. Dialogy jsou hutné, scény pomalé, zapamatovatelné momenty chybí. A ač skvěle zahranou, tak tuhle slabošsko-otravně-zakomplexovaně-vzpurnou dvojku by člověk v reálném životě potkal nechtěl. (09.05.2024)

Nemůžu se zbavit pocitu zklamání. Agnieszku Holland mám moc rád, Rimbauda zbožňuju, Leonarda DiCapria uznávám (už mnohokrát dokázal, že to je Pan Herec) ... Tady mi ale prostě pořád něco drhlo - zbytečně zdramatizované postavy a okamžiky (celý Verlaine je karikaturou toho, co jsem o něm četl) a oproti tomu rozvláčné nebo naopak strohé pasáže tam, kde rozhodně bylo o čem vyprávět (např. Rimbaud čte Opilý koráb, Rimbaud cestuje na Jávu). DiCaprio místy drobet přehrává, pro mne je zde jednoznačnou hvězdou David Thewlis. Chtěl jsem víc poezie, víc dřeně, provokace a syrovosti, dostal jsem - a teď se omlouvám za výrazivo - více nebo méně zábavný záznam eurotripu dvou teploušů. A tohle si dva geniální básníci opravdu nezasloužili. (03.11.2009)