Tokio!

První povídka Interior Design - Zajímavý počin od Michela Gondryho, který zaujme především ve druhé části, ze které jeho osobitý rukopis přímo čiší. 4*. Druhá povídka Merde - Tenhle počin, od pro mě neznámého Leose Caraxe, mě zaujal ze všech nejméně, zvláště díky obsahu, který byl pro mě asi až příliš "divný". 2*. Třetí povídka Shaking Tokyo - Příběh zamilovaného Hikikomoriho, od Jun-ho Bonga, by si podle mě zasloužil vlastní celovečerní film. Silnější 4*. Shrnuto podtrženo, jedná se o velice zvláštní dílo, které dokáže zaujmout a které by si každý fanoušek filmu neměl nechat ujít. (07.05.2010)

Místy naprosto fantaskní náhul, který si nehraje na něco, co není (v tomhle případě třeba na art, jak se kdosi snaží naznačit) a přináší skvěle natočené a nenudící bizarní cosi, které je ovšem na několika místech natolik zábavné, že občas člověk zapomene na fakt, že krom pitoreskního děje je zde i jakýsi druhý plán. Vnitřní Design: Nejdiváčtější povídka, která by dost možná obstála i bez závěrečné otočky, taky se nejsnáze interpretuje její význam. Merde: Nejmagořivější, nejikoničtější, nejméně čitelná, ale rozhodně ne nejhorší, navíc kamera je na mnoha místech nehorázně zábavná, interpretace je dost nejasná, já bych se přikláněl k zironizování rozdílů západu a východu, jestli se teda na něco takového dá vůbec pomyslet, když je to o podivném ryšavém skřetovi normální velikosti, který terorizuje Tokio... Třesoucí se Tokio: Dobré, dobré, ale oproti prvním dvěma povídkám nějak jinak, díky téhle části dám asi hvězdičky "jen" čtyři, protože v dosažení vyznění až moc tlačí na pilu. (28.11.2013)

Motiv odcizení v metropoli zemětřesení, neónů a průhledných deštníků, snad ku prospěchu věci pohledem zvenčí.. Gondry podle americké komiksové předlohy o tom, že jakýkoliv kus nábytku je užitečnější, než budižkničemu. Surrealismus dřevěných nohou zajímavý, jinak ale příliš ředěné saké a ta vlhkost z režisérových schopností se zase nedostavila. Merde začal naprosto bravurní scénou (chodníkové entrée podkreslené motivem z Godzilly 1954 od Akiry Ikufubeho), načež se začal utápět v močále vlastní obskurnosti (soudní proces). Přesto asi nejuniverzálnější segment antologie o izolovanosti a zranitelnosti japonské duše. Tokyo Shaking je režijně nejvytříbenější, ale mě ty korejské existenciální limonády zahalené v pampeliškovém oparu příliš neberou. A mimochodem, kdyby ten nechápavý hikikomori zmáčkl ihned to pravé tlačítko G, začalo by chvění mnohem dříve.. (21.07.2014)

Dva francouzští a jeden korejský režisér nám přinášejí tři povídky z japonského Tokia. Dosti svérázné povídky dalo by se říci. Každý režisér má svůj osobitý styl a druh vyprávění ale popravdě mi ani jedna povídka nesedla. Nejedná se o standardní povídky ale spíše o jakási těžce pochopitelná experimentální díla. Alespoň já je moc nepobral. (22.05.2009)

Michel Gondry - Vnitřní design - Povídka nejhravější, nejtokijštější a mně nejbližší. V příhodách mladého páru se krásně ukazují reálné problémy s bydlením, které tokijská "našlapanost" posouvá skorem do čiré absurdity. Skoro bych se vsadil, že sem patří i pohádka o strašidlech žijících v mezerách mezi domy, již své drahé vypráví hlavní hrdina. Vždyť kolikrát již proběhly médii reportáže o lidech, kteří v oněch mezerách zbudovali své, dosti úzké, ale vcelku útulné příbytky. Další téma, touha zajistit a "zdůstojnit" svou existenci již samozřejmě není tak "tokijská" jako spíše univerzální. Nabývá typicky Gondryovských podob, a to včetně řešení. Hravost a nevážnost, která nebanalizuje a nepřeslazuje. ****. Leos Carax - Merde. Fakt, že tuto povídku hodnotím nejhůře, je spíše odrazem její ne zcela snadné uchopitelnosti. V drobných jednotlivostech se až tak složitá nejeví, zařadit však všechny tyto jednotlivosti do nějakého celku není úplně sranda. I přes neúplné porozumění však z ní ke mně dokázalo několik momentů silně promluvit. SPOILER - Kdysi úsměvné, s granáty najednou nečekaně děsivé řádění Merdeho (mimochodem připomíná nápadně irského skřítka leprikóna (leprechauna)). Soudní přelíčení, které spíše než dokázat vinu usiluje o ponížení obžalovaného a dokázání, že je čirým zlem. Reakce davu, který bez ohledu na to, že nic neví (nebo možná právě proto), bez problémů umí zaujmout stanovisko. Obě stanoviska. Bez jakékoliv hlubší reflexe a pohnutky. KONEC SPOILERU. Celý film by snad mohl opravdu pojednávat (jak mě lehce postrčil Ajantis) o srovnání/nesrovnání japonců s vinou za Nankingský masakr a minulostí obecně. Merde by pak představoval nežádané zrcadlo nastavené celému Japonsku, od kterého je nutné odvrátit svou tvář. Přesto se mi takový výklad úplně nelíbí. Proč, to jen naznačím. Merdeho vina není kolektivní a není souzen jeho národ. Merde skutečně vraždí nevinné. Silné ***. Jun-ho Bong - TŘESOUCÍ SE TOKIO - Hikikomori jako tvor, který se děsí všeho, co nemá přímo pod kontrolou, všeho, co nejde dát na své pevné místo. Zvláště s lidmi je potíž, ti se teprve špatně ovládají a zařazují. SPOILER - Dívka s dobře popsanými tlačítky jako by byla pro něj přímo stvořena... KONEC SPOILERU. Slabé **** pro poslední povídku i celý film. (17.03.2009)