Bílá vrána

O tom, jak je důležité přijmout nejen sám sebe, ale i svou rodinu, ač není taková,jakou bychom si ji představovali. Thomasovi v tom pomůže jeho krásná a trpělivá spolužačka. Rodiče byli strašně silní, neumím si představit tuhle situaci. Bohužel neměli tolik času na své "normální" dítě. Moje oblíbenkyně Toni Collett byla zase dobrá. (09.01.2013)

Citlivé téma zaobalené do velmi vtipného kabátu. Filmů(i lepších) o autismu už bylo natočno opravdu hodně, ale tento mě opravdu chytl za srdce a rodina Mollisonů si mě omotala kolem prstu. Australané prokázali, že filmy točit umí a se scénářem si, pro mě velmi sympaticky vyhráli..scény nejen, že působily velmi reálně, ale mnohdy i velmi mile. Herecky skvěle zvládnuté a Toni Collette svým civilním projevem opět zazářila. Jedním slovem nádhera a pohlazení po duši. A dějová linie směřující k plyšovému medvídku Rexovi byla rozhodně originální a vtipná. (09.08.2009)

Jedním slovem výborný. Další dílko, které se nenápadně krčí stejně jako Keith v ústraní kvůli zdání teenegerovského rádoby dramatu, přestože se jedná o výborná dramata , která mnohdy nejsou k vidění u věhlasnějších jmen. Ale oboje byli skvělé. Zpátky k vráně. Hodně silný příběh, skvělá kamera, výprava a především herci (pro mě je Luke Ford od teď pan herec, protože takhle skvěle zahrát autisu klobouk dolu.) Jsem rád, že se takovýchto děl točí čím dál víc, protože doopravdy chytnou za srdce, vyvolávají emoce a já si říkám, že život Thomase bych asi nevydržel. Takže plnej počet a BRAVO! (14.02.2009)

Další z filmů zabývající se autismem. Znovu dostáváme pocítit, že svět kolem nás není tak jednoduchý, jako se na první pohled zdá a jsou mezi námi lidi, kteří jsou odkázaní na pomoc druhých. Zdejší autista Charlie je ještě více vzdálen realitě než postava Di Capria ve filmu CO ŽERE GILBERTA GRAPEA. Oba snímky jsou si velmi podobné. Těžkosti, které musí rodina překonávat, když o takového člověka pečuje, nepochopení a nesolidarita okolí. Problém zde nezasévá jen Charlie, ale i dospívající Thomas, který dosud není duševně vyrovnaný s bratrovým stavem a zároveň řeší vlastní problémy ve středoškolském kolektivu. S problémy mu pomáhá až překvapivě chápavá a hodná Jackie. Když bych měl oba filmy srovnat, BÍLÁ VRÁNA zachází do většího extrému v zobrazení kontrastů a faux pas způsobených člověkem trpícím autismem. To může dost lidí při sledování znechutit, jiné zase ještě víc uvrhne do myšlenek a stavů lidí, kteří tyto situace zažívají každý den. Po čistě filmové stránce je CO ŽERE GILBERTA GRAPEA lepší film. Zde je to ale stále velmi dobrých 74%. (31.01.2011)

Tady černý balónek (černou ovci) představuje bratr hlavního -náctiletého hrdiny, který je hyperaktivní autista (narušuje zaběhnutou představu jedince, který sedí v koutku a nic moc neprovádí) a je velice těžké se smířit s tím, že bratr nikdy nebude takový jako ostatní, že s ním vždy budou samé potíže a že zaměstnává téměř 100% pozornost rodičů. K tomu časté střídání různých škol, protože tatínek je voják. Musí nějak ustát i tu neustálou pozornost okolí, protože vše odlišné většině vadí. Naštěstí potkává dívku "svých snů", která je nad věcí a nedá na tlak spolužáků a stojí při něm i při bratrovi za každých okolností. Napadá mě protiklad, co se může stát, když ten tlak spolužáků holka neustojí http://www.csfd.cz/film/232359-klass/. (04.10.2008)