Skrýš

Ohavná náboženská agitka. Nemohu totiž jinak film brát. to jako že máme teďka všichni začít povinně uctívat boha? Když se podívám na zemi původu a vidím USA tak hned člověk ví odkud vítr vane. Náboženský fanatismus je v USA již opravdu silně zakořeněn. Pokud bych si měl odmyslet zhruba 25% filmu, kdy se děj točí kolem otázek víry, tak bych musel uznat že se jedná o slušný filmík, který se opevnil kvalitními herci a atmosférou tajemna. (08.09.2010)

Shelter je svým způsobem dost zajímavý film, kde nápad je sice ohromný nesmysl, ale atmosféricky to pracuje docela fajnově. Škoda jen, že závěr byl tak jako klasicky Americký, co se týče hororů. Žádný překvapivý, jako točil Shyamalan. Už mi to ale docela chybí. V poslední době tyhle tajuplný horory vznikají jak na běžícím páse, ale chybí jim to závěrečný sražení divákových kolen. Plus teda velká kopa nesmyslností. Hlavní ale je, že se na to dá dívat, že to postraší a samotným příběhem zaujme. Co víc od filmu chtít ví snad už jen odborník. (10.08.2010)

Původně to vypadalo jako další z řady thrillerů, kde bude potřeba odhlait, jestli má vrah opravdu rozdvojenou osobnost a nebo to jen hraje, sice to teda není zrovna originální, ale pobavit se u toho dá skoro vždycky, ale tohle se bohužel po slušným rozjezdu zvrtne v takový trochu sci-fi a jde to do hnoje i s Julianne Moore a Jonathanem Rhys Meyersem (08.08.2010)

To je tak, když se do vztahu cvokař-pacoš připletou a zamotají i všichni milovaní, to jako rodina, živá i mrtvá, včetně malého blonďatého - ovšem nevěřícího - andílka, a máme tu zápletku jako hrom. Potemnělá atmosféra sympaticky děsí, např. promáčené noty na prádelních šňůrách, náhlé onemocnění horních cest dýchacích a k tomu nepřehlédnutelné tetování na zádech. Pošahanec je impozantně přesvědčivý a doktorka si neví rady, báječná kombinace. Finále předčilo mé očekávání. Mrk. Modrooké mrk. (12.09.2015)

"Dvé duší mně, ach, v hrudi přebývá"... Tak tenhle citát mi hned zkraje filmu vytanul na mysli. Ale nebojte, Shelter není žádná intelektuální nebo dušezpytná variace na faustovské téma, nýbrž oddechový hustoatmosférický mozkovýplach, který má spoustu toho, co má správný oddechový hustoatmosférický mozkovýplach mít - třeba mnohočetnou poruchu osobnosti, čarodějnictví, stěhování duší, tajemné znaky, nevyzpytatelné pohanské burany v hlubokých lesích, k tomu pěknou Juliánu, dějem nadupaný (i trochu chaotický) scénář, nervy(i uši)drásající hudbu... Nebýt časté ruční kamery a přitroublého konce, ve kterém bezmála padesátiletá Juliána dojemně zachraňuje svou ca šestiletou dcerku, dal bych klidně čtyři, béčková relaxačka podle mého gusta. (07.06.2015)