Funny Face

Je zajímavý sledovat modelink z roku 1957. Z doby, kdy se neprobírali míry modelek ani kokainové minulosti a už vůbec ne fotky, kdy "tento kus masa" neumí dávat nohy křížem a že nenosí bikyny a tak podobně... Je paradox, že Audrey Hepburnová si mi víc líbila jako knihovnice, když lítala po krámu s knihama a před zrcadlem si nandavala bizazní klobouk (famózní práce Edith Head), právě v té chvíli byla pro mě ztělesněním krásy. Kdežto, když přišel na řadu Fred Astaire s hlavou jako žárovka a s návrhem, že "Potřebuji, ženu, která by byla ikonou krásy a zárověn inteligence" už jsem házel rukama nad hlavou, protože jsem věděl, že Audrey zničí. Pravda je taková, že při prvním záběru na její přeměnu v krásku jsem byl v šoku. Všechna její lidskost je pryč a jediné, co zbylo je žena zmalovaná jako děvka. Naštěstí tvůrcům došlo, že tudy cesta nevede a raději hodili zpátečku do původní podoby... Baletní minulost Audrey je setsakra znát a tančí úchvatně. Astaire zalez! (29.08.2008)

V rámci snímků, ve kterých se objevila Audrey Hepburn, je Funny Face lehce nadprůměrným filmařským počinem, který vyniká zejména díky hereckým, tanečním a pěveckým výkonům hlavní trojice - Hepburn, Astaire a Thompson. Příběhově jde sice o prostý film, bez jakékoli hloubky, ale je tak mile podaný a zahraný, že to lze lehce odpustit a hodit za hlavu. Nechybí zde romantika, která je umocněná prostředím Paříže, ani množství hudby a humoru, o který se nejvíce postaral Fred Astaire (a Kay Thompson). Audrey Hepburn je opět úžasná, roztomilá a nadmíru ukecaná (jako její Liza Doolittle). Zkrátka sympatický a všemi barvami laděný film se skvělým obsazením a líbivou hudební stránkou. (27.06.2013)

Další příběh o Popelce (prodavačce v knihkupectví), ze které se vyloupne princezna (modelka), s Audrey v hlavní roli to moc práce nedá, co si budeme nalhávat. Krev mi ale ztuhla v žilách hned na začátku, když ta "příšerná" šéfka zvolala- ty knížky jsou všechny stejné, rozházejte je. Byla jsem stejně zoufalá jako Audrey... Rozházet knížky! :-) No ale pak už tam pořád řádí fotograf Fred Astaire, potom Paříž sama o sobě (asi každého hned napadne, že by se tam měl vypravit) a v neposlední řadě umělecké scény "teď jste Anna Karenina, jste smutná, milenec vás políbil naposledy, už ho neuvidíte." "teď je jaro, jste zamilovaná." "Jste nevěsta, ženich už vás čeká v kostele, je to váš nejšťastnější den". "chytáte ryby, tvařte se profesionálně!" Možná se to nevyrovná My Fair Lady, ale písničky a především ústřední dvojice potěší. A empatikalismus rules :-)), někdo se vcítil do vás, teď se vciťte vy do něj a setkáte se v představě jednoho z vás... (17.07.2013)

Jako existencialista tento film nenávidím, Audrey sežeru všechno, jen ne intelektuálku a při každém dialogu na téma empatismus se mi chtělo zvracet. Funny face vlastně není plnohodnotný film, jako spíš slepenec čísel a písniček ze starších broadwayských muzikálů, a tak když pominu děj a soustředím se jen na jednotlivá čísla, mohu dát s klidem tři hvězdičky za profesionalitu. Fred jako toreador, to se prostě nikdy neokouká. (03.11.2010)

Celkom pekný muzikál. Hlavne kvôli prostrediu. Ale 30-ročný vekový rozdiel medzi Audrey Hepburn a Fredom Astaireom bol neskutočne vidieť. Vtedy to muselo byť bežnejšie, keďže Audrey sa už viackrát ocitla po boku hercov, ktorí by mohli byť jej otcami. No dnes by sa jeden čudoval, prečo po ich prvom bozku nevolala o pomoc. "Can one kiss do all of this...?" (20.10.2017)