Obsahy(2)
Učená pře o tom, jak přežít Vánoce a transplantaci kostní dřeně. Tragikomedie s Catherine Deneuveovou v hlavní roli. „Trochu násilnický a trochu rozverný příběh“ vyprávějící o jedné rodině a jedné transplantaci. Do severofrancouzského Roubaix k rodičům na návštěvu přijíždějí jejich již dospělé děti, aby zde společně se svými rodinami oslavily vánoční svátky. Pod vlivem matčiny nemoci, spojené s hledáním vhodného dárce kostní dřeně, ožívají vzájemné ambivalence, rodinná tajemství i tragédie. Pozvolna plynoucí snímek s vtipnými dialogy a nápaditou formou vyprávění odkazuje k slavným filmovým dílům i předním evropským myslitelům, jež hojně cituje. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (18)
Spletité vztahy ve kterých není snadné se vyznat. Rodina, která spolu mluví s chladným odsupem, situace, které jsou jakoby důvěrně známé, ale stejně máte pocit, že mnohem víc zůstano nevyřčeno, i kdyby to vyřčeno bylo, stejně to nepochopíte. Jako bych pozorovala nějaké dění za oponou nebo někde za tlustým plexisklem, vidím za ním lidi, ale nemůžu si na ně sáhnout a obraz je mírně rozostřen. K žádné z postav jsem nedokázala navázat nějaký vztah, nikdo z nich mi nepřirostl k srdci, žádnému z nich jsem pořádně nerozuměla. Pokud bylo záměrem ukázat právě tento chaos, pak se to beze zbytku povedlo. ()
Nejlepší film Arnauda Desplechina. Řekla bych skoro - jestli se vám tohle vůbec nelíbí, tak snad ani další jeho filmy nezkoušejte. Je ale pravda, že poprvé jsem z kina vyšla trochu nespokojená, ale byl to takový ten film, co na něj musíte neustále myslet. A od té doby už jsem ho viděla aspoň desetkrát, takže za mne je to prostě pět * ()
Přemýšlím, jak vyjádřit své nepříliš naplněné dojmy ze zdlouhavého filmu, plné lhostejnosti, odtažitosti a chladu nejen ze zvoleného ročního období a zjišťuji, že troufalka tu podstatu již vyjádřila za mě. Jakoby se ten chladný odstup mezi postavami přesouval během dvou a půl hodin načrtlého vztahového propletence i do vztahu mezi samotným filmem a divákem. Je tu málo zábavných situací či humoru, abych dokázal mluvit o komedii (údajně vtipné dialogy jsem tu snad až na jednu, možná dvě repliky oproti autorovi zdejšího obsahu nevnímal vůbec), a současně film nabízí málo úderně rozehraných vzájemných nebo aspoň vnitřních konfliktů (ač některé dějové linie v čele s těžkou nemocí a dilematem před operací měly silný potenciál), abych měl z Vánočního příběhu zážitek jako ze zdařilého dramatu... a žel, i Catherine Deneuve mi nějak v souladu s celkovou atmosférou filmu připadala nebývale málo zajímavá. Ani technicky výborná filmařská stránka nebo více pěkných ozvláštnění v průběhu filmu v podobě vložených fotografií, dělením na kapitoly, kruhových záběrů či matematickou rovnicí v jedné scéně to nezachránily, pokud jsem si k většině postav po celou sáhodlouhou stopáž nevybudoval určitý vztah ani zájem o sledování dalšího osudu a herecké výkony mě výrazněji nechytly. [50%] ()
Rozvětvená rodina se schází, aby vyřešila svá traumata a pomohla při hledání vhodného dárce kostní dřeně pro těžce nemocnou matku v podání Catherine Deneuve. Neurovnané vztahy mezi sourozenci a příbuznými provázejí dlouhým, takřka nekonečným filmem. Téma setkávání a rodinných oslav bylo mnohokrát zpracované – je zajímavé a životné - avšak tento film je příliš klipovitý - často po několika vteřinách jedné sotva začínající scény, přichází střih do další scény dosti odlišné...Problémem je počet postav, těch je tolik jako je písku na poušti, skoro. A ještě více je vztahů...Rozbitá filmová mozaika, v které se jen bloudí ale nenalézá. Oproti filmu Rodinná oslava Thomase Vinterberga je Vánoční příběh nevěrohodným odvarem. ()
Rodinná krv sa vrie a búri. Je chorá podobne ako matka rodu. Nezmieriteľnými konfliktami, nezahojenými rananmi, nenaplnenými láskami, nestretávaním. Vianočné veľké stretnutie rod možno vzpruží a zároveň pomôže rakovinou postihnutej matke, nutne potrebujúcej vhodného darcu kostnej drene. V čase, keď sa omieľa fráza o nemožnosti novej témy, ma francúzski režiséri každoročne presviedčajú, že existujú nielen nové témy, ale - ako napr. v tomto prípade - je možné vystihnúť staré známe motívy novým spôsobom. Povaha rodiny obsiahnutá formou. Fragmentárne, útržkovité úvahy vystihujú vnútornú komplikovanosť najužšieho ľudského spoločenstva. Desplechin tam vkladá i rôzne drobné motívy, odbočky, udržiavajúce pozornosť publika počas pomerne dlhej stopáže (osobne ma napr. fascinovala na tabuli vzorcami napísaná matematická úvaha o časovej pravdepodobnosti ďalšieho žitia matky, v prípade, ak sa podvolí, resp. nepodvolí operácii). Celok sa tak podobá vitráži v šerotemnote kostolného ticha: spočiatku ostrofarbená chaotická zmeť farebných sklíčok sa pozorným sledovaním zrazu mení na krásny a všeobecne platný výjav zo života. ()
Galerie (35)
Photo © IFC Films
Reklama