Dva na cestě

Tvůrci tohoto nevšedního britského romantického filmu nezapřou silnou inspiraci Claudem Lelouchem, jehož filmy Muž a žena a Žít a užít aktuálně slavili obrovský úspěch po celé Evropě i za oceánem. Ještě i ta Manciniho hudba silně připomíná Francise Laie. A byť mě Lelouchův zmíněný film ze stejného roku oslovil o něco víc, i zde ono vyprávění vztahového příběhu na přeskáčku ve dvou vrstvách funguje krásně a navíc jde svou vlastní cestou. Komedie z minulosti hlavní dvojice, tvořena příběhem mladého zamilovaného páru, jejich veselých zážitcích kolem seznámení a společných radovánek na cestách, se zde působivě prolíná s dramatem z jejich současnosti po více než 10ti letech společného života. V obou rovinách režisér s oběma hercema (velmi vydařené spojení Audrey Hepburnové a Alberta Finneyho!) doslova naplnil film silnými emocemi, aniž by tlačil na pílu a stejně jako u Lelouchových snímků, i Donenův film ve vás místy vyvolává ten dojem... že nesledujete hraný film, ale jakoby kousek nafilmovaného života samého. 80% (03.01.2021)

"Postaráš se, aby Carol nevypadla z okna nebo nesnědla kus židle? Ano, miláčku? Můžeš?" Jak je super období zamilovanosti, ještě lepší je naplnění lásky společným soužitím a vrcholem je manželství s dětmi. Já jsem bejval takovej romantik, ale pak jsem se čelně střetl s realitou a při sledování tohoto snímku jsem přivítal skutečnost, že v tom nejsem sám. A přitom jsem si užíval každou chvíli s Joannou (roztomilou i protivnou) a moc mě nebavily chvíle s Markem. Přisuzuju to tomu, že jsem vždycky byl genderově nevyváženej, ale s tím už asi nic neudělám. (29.06.2021)

Tak tihle dva jsou vážně pořád na cestě, nejdřív jezdí stopem (mladí a chudí), pak starou plechovkou, potom si pořídí hezké autino a jak běží čas, jejich vztah se vyvíjí a mění, od prvotní zamilovanosti přes sňatek, narození dítěte až po manželskou krizi.. Audrey Hepburnová je tu nádherná a v jejích očích lze snadno číst všechny emoce, co existují.. Albert Finney mě mile překvapil, moc dobře se mi na něj koukalo a spolu s Audrey stvořili moc hezký filmový pár v takovém poměrně dost reálném příběhu, od smíchu k slzám a od slz ke smíchu.. (20.09.2020)

Rok 1967 bol pre pani Audrey Hepburn dost komplikovany a tazky. Jednak sa rozvadzala s jej manzelom Melom Ferrerom, a jednak este hrala v dvoch filmoch : Wait Until Dark a Two for the Road. Tento film Two for the Road je vsak podstatne slabsi a ubohejsi nez Wait Until Dark. Rezie sa tu ujal Stanley Donen, a film tematicky pojednava o ceste autom po Francuzsku, a o rozbitom a znicenom manzelstve Joanny /A. Hepburn/ a Marka /Albert Finney/. Su tu sice pekne scenerie Francuzska, a jazda autom ma zaujala, ale Stanley Donen podla mna nema na Terence Younga a jeho Wait Until Dark. Ani reziserskym talentom ani snahou. Plus je tu vecna tematika medziludskych vztahov -manzelstvo - velka laska - rodicovstvo - manzelska kriza, a samozrejme, vzajomne odcudzenie sa. Celkovo vsak pozitiva prevladaju. Prelinaju sa dejove linie, jazda autom po Francuzsku je fascinujuca sama o sebe, a vyborne dialogy : "Preco sa dvaja ludia, ktori sedia pri spolocnom stole vobec nerozpravaju. Su to manzelia". 77 % (18.02.2014)

Zub času, uf, fakt že hej. Ani úplne Áčkoví herci ( Audrey A Albert ) neutiahli statický a teatrálny film, takže jediné, čo si zapamätám je: "Ty, vieš, čo je to manželstvo (ON) ? Povedz mi to, či si obaja myslíme to isté (ONA) ?! Manželstvo je, keď žena požiada muža, aby si dal dole pyžamo a je to len preto, lebo ho potrebuje vyprať. (ON)" Hudba pána Manciniho, legendy, je po pol hodine melodramaticky totálne otravná. (22.05.2009)