Odplata

Nadmíru povedená rakouská variace v duchu skandinávské hnutí Dogma 95. Tedy strohý filmový minimalismus, absence nejen jakékoliv uměle konstruované akční scény, ale i filmové hudby, dlouhé, povětšinou statické záběry, pomalá dynamika střihu, výrazně civilní herecké projevy, co možná největší míra realistického vyznění, speciální důraz na psychologii postav a její proměnu pod vlivem vnějších událostí ... spojuje ji i podobnost tématická - partnerská krize, neukotvenost v prostředí, tady navíc i mírně existenciální hledání sebe sama a aluze k Dostojevskému největšímu románu, Zločinu a trestu. Revanche je velmi civilní a ve své civilnosti stojí v opozitu proti slavnějším cíleně kontroverzním snímkům rakouského kolegy Michaela Hanekeho - žádné nahrávání zabijačky, žádné zvrhlé sexuální praktiky, podobná forma obou tvůrčích přístupů ostře kontrastuje s nesouměřitelným obsahem. Tohle psychologické drama Götze Spielmanna je ve své závažnosti téměř dokonalou reflexí jistého výseku života rakouské (ale obecně západní) společnosti. Škoda jen toho zdlouhavého začátku a příliš pomalu se rozjíždějící expozice... Podobné filmy: Umění plakat, Syn, Dítě (16.04.2009)

Rakouská kinematografije je díky Hanekemu, Seidlovi a teď i Spielmannovi přinejmenším hodně osobitá. Díky tomu poznáte rakouský film na sto honů. K tomu to pomyslnému "filmovému, rakoskému vzorci" si k Revanche přidejte severskou dogmáckou surovou kameru, Dardennovskou sociální vytříbenost a venkovskou, "zvrácenou" idylku, alá strejda Lynch a je vymalováno.... (16.09.2009)

65%. Rakouský film neznám, ale tento film nebyl až tak špatný. Nicméně od poloviny se to začlo trochu táhnout, což nekorespondovalo s první polovinou, kde se stalo vše podstatné. Druhá polovina je o tom jak se člověk vyrovnává s nastálou situací, s myšlenkou na pomstu, aniž by si však uvědomoval svou vinu. Ale kdo hledá, nakonec najde i vinu, byť je mu zdělena od člověka, od kterého by to nejméně čekal. (28.08.2009)

Po obsahové stránce nic světoborného a originálního, s výjimkou vedlejší dějové linky s rakouskou Simonou Babčákovou a jednoho rozhovoru. První půlka svižná a celkem zajímavá, druhá už hodně rozvláčná a uspávající - ale je to jen subjektivní pohled, protože se mi hlavou honila spousta pracovních a soukromých myšlenek, které mi neumožnily se soustředit úplně stoprocentně. (25.10.2015)

Páčil sa mi námet, ale to pomalé tempo bolo hrozne ubíjajúce, chcelo to väčší dramatický "drive" a mohutnejší útok na divákove emócie. Na druhú stranu, očaril ma nečakaný koniec... nie, nečakajte nič bombastické, ide skôr o rozuzlenie nasiaknuté človečinou a veľkým dúškom reálnosti. Vďaka záveru sa tak prikláňam k lepšiemu hodnoteniu. 70/100 (02.03.2015)