Muž ve stínu

Pošmourná atmosféra a především skvělý vizuál, v němž je zabalen nepříliš strhující a akční příběh. Snímek je pojat velmi civilně, s přirozenými dialogy a výborným Ewanem McGregorem, na jehož charakteru a výkonu v podstatě stojí celý děj. Všichni jsme možná až příliš navyklí na hollywoodské akční a thrillerové blockbustery, kde vystřílené kulky tříští o zem, mega drsní hrdinové trousí hlášky jednu za druhou a brutality se meze nekladou. Když se nám potom před zraky dostane civilní politický thriller, podvědomě čekáme, kdy začne našlapaný děj, honičky a objeví se drsní borci s brýlemi a bouchačkou za pasem. Muž ve stínu je přesně opačný. Takže, pokud příliš očekáváte dynamický styl a ohromující podívanou, budete nejspíš zklamáni. Osobitý snímek, který však nejspíš spousta nedokáže ocenit pro jeho nenápadné zpracování a skromnost. (27.02.2012)

Polanskeho filmy mali vždy dosť ďaleko od stereotypných klišé a nechcem povedať, že tento sa k ním z jeho tvorby približuje najviac, ale má najbližšie k normálnosti. Aj keď príbehom a teda hlavne pointou a rozuzlením si určite servítku pred ústa nedáva, nemôžem sa zbaviť pocitu, že bol film natočený len pre potrebu zaujať vďaka aktuálnosti témy alebo z dôvodu dlhšej autorskej odmlky. Politická zápletka sa vykryštalizuje k thrillerovým čtám až v samotnom závere a dovtedajšie pokusy o drámu mali slušný spád len vďaka hereckým zručnostiam všetkých zúčastnených. 75%. (27.07.2010)

Může být psaní již napsané knihy nebezpečné? Většinou nikoli, ale ve spojení se slovy britský premiér, CIA či tribunál v Haagu, se leccos může změnit. Mně se to v podstatě líbilo, ale nějak se nedostavil mnou očekávaný zásadní moment, při kterém bych překvapením otevřel tlamičku a nevěřícně zíral na obrazovku. Místo toho jsem byl oblažen sdělením, že tajné služby občas nechají zmizet nepohodlného tvora, což můj život od základu nezmění. (05.08.2011)

[imdb: 7.8/10] | me: Výborná pochmúrna atmosféra (oobraz + hudba v dokonalej symbióze) od začiatku až po koniec dodáva tomuto thrileru tú správnu dávku chladnosti. Film sa nesie v príjemnom tempe (hoci s pomalším začiatkom), dej sa pozvoľna kľukatí a vždy nám odkrýva nové skutočnosti, ... ale s precíznosťou potrebnou na udržanie napätia a očakávania z ďalšieho priebehu. Obsadenie je výborne (len postavu britského prime ministra by som si určite lepšie vedel predstaviť v podaní skutočného brita) a dobre ladí, čím napomáha celkovému nádychu filmu. Roman Polanski majstrovský zvláda vykresľovanie jednotlivých scén a zabezpečuje tak permanentné napätie vyplývajúce z neustálej neistoty. Film sprevádzajú (menšie-väčšie) prešľapy (GOOGLE s odpoveďou na všetko, zabezpečenie letiska, záver ...), ktoré však nenarúšajú dojem z priebehu, skôr vyčaria úsmev a navodia tu typickú otázku: Prečo si na takéto významné detaily nemohli dať väčší pozor ? (21.07.2010)

Polanského mistrovské dílo, které je spíš než hitchcockovské (co do pojetí ústřední postavy - nepravý muž ocitající se v síti intrik) či antoniovské (co do formy - vyprázdněnost či omezenost vyprávění s dlouhými, promyšleně komponovanými záběry, "napojenými" na hlavní postavu) především pakulovské, po vzoru paranoidního thrilleru POHLED SPOLEČNOSTI PARALLAX a fabuli rekonstruujicích VŠECH PREZIDENTOVÝCH MUŽŮ. Jelikož nemám co vytknout, mohl bych tímto konstatováním skončit, ale nedá mi to, abych se nevyjádřil jednak ke změnám oproti knižní předloze, jednak k početné skupině kritizující konec. Kniha Roberta Harrise nezapře, že její spisovatel si udělal jméno především historickými publikacemi, a tak je dění zasazeno do určitého časoprostoru, kdy každé vyjádření k politickým osobám či incidentech slouží k uvědomění si inspiračního zdroje - kritizovaného předobrazu, protože se jako čtenáři ocitáme v místech, kde jsou naprosto běžnou věcí bombové útoky ad. Cílí se tak na čtenáře, který je nejlépe Britem, a tak je závěr koncipován jednak jako určité svědectví o jedné době vlády určité osoby, jednak naplněním osobní i pracovní roviny (komu je kniha předána, aby ji dal do tisku, pokud se duchovi něco stane, zároveň i sepsání vlastního díla sám za sebe, nikoliv za druhé). Film je spíše než svědectvím o době žánrovým pastišem, který se primárně soustřeďuje na pracovní rovinu a tu osobní eliminuje na minimum (přítelkyně je zmíněna pouze jednou, nedochází ke sporu mezi ní a jím; komplikace pracovní roviny tou osobní - souloží - slouží k profilaci zdánlivě nedůležité postavy). A k "debilnosti" pointy: V tom případě má hodně Polanského filmu naprosto debilní pointu, protože ta z MUŽE VE STÍNU se nijak výrazně svou myšlenkou neliší např. od ČÍNSKÉ ČTVRTI či SMRTI A DÍVKY (nemožnost dosažení spravedlnosti), svým stylem od NOŽE VE VODĚ (práce s mimoobrazovým polem a nezodpovězení otázky přežití) a z hlediska vyprávění od ROSEMARY MÁ DĚŤÁTKO či DEVÁTÉ BRÁNY (vyprávění omezené na jednu z postav, která se snaží dobrat toho, jak se věc skutečně měla, končící rekonstrukcí událostí hlavní hrdinkou/hrdinou, aniž bychom se dozvěděli o oprávněnosti dané paranoie). Jde tak o film pro cinefily, kteří mohou spekulovat, jak si Polanski toho Oscara za režii převezme tentokrát. :) (17.09.2010)