Hrůza v Connecticutu

Pokud se rádi bojíte a věříte na prokleté domy s pohnutou minulostí sáhněte po tomto hororu natočeném podle skutečných událostí. Děj se odehrává v roce 1987 a rodina přestěhující se kvůli synovi trpícím rakovinou do levného domu v Connecticutu nemá vyhráno. V domě straší a není se čemu divit když je zde stará márnice ve které se v dávné minulosti prováděli zvěrstva na mrtvolách, pořádali se tu spiritistické seance a podivné rituály. Noví nájemníci a především syn se stanou v domě svědky podivných úkazů, halucinací zpočátku přisuzovaných lékům na rakovinu (voda na podlaze se třeba změní v krev) nebo zvláštních snů (mrtvolám jsou odřezávány víčka) a nechybí ani záhadné bytosti nebo zohavené mrtvoly. Film disponuje kvalitním a zkušeným hereckým obsazením (Madsenová, Koteas, Donovan) a mladšími zástupci jsou Kyle Gallner nebo hvězdička Amanda Crew. Film umí solidně místy vyděsit, ale občas vytahuje na diváka obehrané lekačky. Povinná zlověstná atmosféra je samozřejmostí a závěr je přehnaný a nepříliš věrohodný. Solidní horor. (03.09.2010)

Konzumní morbidita pro jednadvacáté století aneb Silent Hill v Amityville... Filmy, kterým máte uvěřit, protože se to stalo nebo protože by se to třeba mohlo stát, mohou být vyprávěny různě. Peter Cornwell vsází ve svém The Haunting in Connecticut na obrazotvornou stránku věci, na působivou moderní kameru, na maximální možné tempo příběhu a co možná nějvětší počet pohledů do tváře zla. Pro mě však víceméně bezostyšně a zbytečně tlačí "na pilu", jako by se sám bál trochu tajemnějšího minimalismu, bez zbytečného předehrávání a vnucování dílčích (vý)jevů. Já sám bych klidně vsadil na dokumentárnější syrovost, něco ve stylu úvodních a závěrečných fototitulků, kde by příběh nejen otevřeně vyprávěl, ale taky dokázal klást znepokojivé otázky. Bezchybně funguje atmosfericky přená hudba Roberta J. Krale, snad akorát škoda té absence čistě nehudebních, na zvuku/ruchu postavených pasážích. Takže celkově? Jedna nepěkná historie, jedna velmi pěkná Amanda Crew, jeden překombinovaný závěr a jeden napůl zplacený úvěr (pro atmosféru). Duchařina, která říká víc, než by musela, přesto ji však v rámci žánru řadím k malým překvapením. [final rate: 65%] (26.02.2011)

Autoři používají spoustu ohraných prvků a oblbováků a navíc chtějí diváka překvapit něčím originálním. Tomuto hororu se to docela povedlo. Pointa filmu je dobrá, i když možná příliš hnaná k dokonalosti a pak už to nepůsobí tak jak by mělo. Co teda ale rozhodně nedokážu skousnout je chování postav. Když jsem v nějakém uzavřeném prostoru, tak je jasný, že si to s duchy rozdám, ale tahle rodinka mohla kdykoliv vzít roha. Já nevím jak vy, ale kdybych se já dozvěděl, že můj dům byla márnice, zabíjeli se tady lidi a navíc se pak začaly dít divné věci, tak bych prchnul co nejdál by se dalo. Ale tady tito rozchodí úplně všechno a i po x-tém vyděšení paranormálními jevy se z toho dostanou a jede se dál... 55% (15.04.2010)

║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $55,389,516║Tržby Celosvetovo $77,470,276▐ Tržby za predaj DVD v USA $19,907,614 //počet predaných kusov 1,011,734║ Prvá polovica filmu by sa ako tak dala zniesť, pozor zniesť!(bez väčšej ujmy) ale tá druhá to je maximálna vrcholová hlúposť, ktorá zabije aj to minimum čo bolo dejom vybudované. Film po celý čas stavia svoje zázemie na nechutnostiach a duchoch/strašiakoch a to až prílišne veľkej neúnosnej dávke, takže na každom kroku nejaký bubák, všetko bez dávky príslušného napätia, týmto sa časom uzavrie aj akákoľvek cesta k divákovy aby mohol príbeh niečím k nemu prehovoriť, rovnako tak pôsobia pasívne aj postavy, ku ktorým si bez šance nenájdeme cestu a týmto pádom akékoľvek ich konanie sa stáva vrcholom primitivizmu(na x-krát čo ich bubák nejakým spôsobom vystraší, ostávajú postavy stále v dome), čo vedie až k nechcenej sebeparódii, otravnosť snímku ku konci naberie vrcholovú neznesiteľnosť. __samoúčelný výplach__ /0%/ (24.06.2009)

„Poviem to takto. Som v ideálnom stave komunikovať s duchmi.“ Mám slabosť pre ghost house a skvelú Virginiu Madsen (CANDYMAN, ČARODEJNÍK, BOKOVKA). Preto bolo pre mňa až hrôzostrašné zistenie, že HRÔZA V CONNECTICUTE je hrôzostrašne zlá. Po hereckej stránke to nie je úplná katastrofa (najlepší sú Madsen a Koteas, obaja ale majú menší priestor, hrdinom je chlapec s rakovinou). Takisto atmosféra zo začiatku ujde, lenže po polhodine som si uvedomil, že to všetko som už nielenže videl. No a čo. Ale videl som to už OVEĽA lepšie (v Balagueróovej TEMNOTE napríklad). Toto je smršť najhlúpejších klišé na tému „Ako najtriviálnejšie vystrašiť diváka“ (napr. nečakane zhúkne hudba alebo na hrdinu niečo prudko zaútočí a o dve sekundy zistíme, že sa mu to len snívalo). Toto bolo na môj vkus skutočne jedno nechutné obrovské klišé. Ku koncu (zbytočne dlhej) snímky ma to otravovalo tak, že som nemal najmenší záujem dozvedieť sa, ako to dopadne. Plus k téme „inšpirované skutočnými udalosťami“ len toľkoto – ešte verím, že pacient s rakovinou sa vylieči, ale pokiaľ mi chce niekto tárať o tom, že film o duchoch je „skutočný záznam“, mal by navštíviť psychológa. Som prvý, kto dvihne ruku pri otázke „Myslíte si, že existuje Nessie?“, ale nikdy sa nebudem oháňať pochybnými svedectvami pochybných ľudí, ktorí sú alebo duševne chorí alebo posadnutí peniazmi a mávajú okolo seba rozmazanými fotkami, navzájom si odporujúcimi skrz naskrz vymyslenými svedectvami a záznamami domácich kamier, na ktorých nie je nič vidieť. (27.05.2011)