Jestřábí žena

Příběh, který snad měl být půvabnou oddechovou pohádkou, ale je daleko syrovější a přesvědčivější než mnohé "historické" filmy. Opravdu pohádkově nádherná Michelle, sympatický Broderick a šarmantní Rutger Hauer - i když ten se mi pravda jako vlk líbí ještě víc. O fríském vraníku Goliášovi, který na rozdíl od Stoneova Alexandra do doby snímku patří, ani nemluvě. A už vůbec nemluvě o atmosféře, kterou můžou dnešní historické a fantasy spektákly jen tiše závidět, protože ve scéně vzájemné proměny s němě zoufalou snahou dotknout se toho druhého je mnohem víc síly než v půlhodinovém patetickém hulákání všech těch manekýnů ze solárka, kteří se courají současnými velkofilmy, kteří Hauerovu Navarrovi co do charismatu a přesvědčivosti nesahají ani k nehtům na nohou. Závidět můžu i já a proklínat osud, který mě nutí žít ve světě mikročipů a fastfoodů namísto ve světě, kde je zlo veliké a podlé, ale v boji s čistou láskou nemá šanci, a proklínat Jeho Milost biskupa, aby ho ledově pohrdavý pohled jeho neopětované lásky odeslal nejkratší cestou tam, kde je horko a kotle. A potkat ve skutečném životě ženu jako Isabeau/Michelle, tak budu nejspíš proklínat i svou heterosexualitu. Ta hudba je sice opravdu zvláštní, ale upřímně řečeno, už si to bez ní nějak neumím představit, což dokládá, že člověk si zvykne na cokoli. (22.06.2007)

Má to své kouzlo, dokážu pochopit to nadšení kolem a průlom v kariérách Michelle i Rutgera. Ale osobně docela trpím, protože pohádkovost u mě zabíjí naprosto nevhodný soundtrack a účelové exteriéry. Samozřejmě, v potaz neberu už tak dost komický dabing, kde pod vedením Trošky září jeho hvězda z nejmilejších - Pomeje ;) (17.03.2010)

Vlastně taková pohádka, která stárne trošku rychleji. V první polovině 80. let se Hollywood v podobných záležitostech poměrně viděl. Scottova Legenda, Nekonečný příběh, do toho různé planety Krull či snad trojnásobný Conan. Tady samozřejmě všemu akčnímu sci-fi i po letech díky vyjímečné hudbě vládne Conan. Jestřábí žena může nabídnout populárního Rutgera s krásnou Michelle a také začínajícího a tehdy ještě snesitelného Brodericka. Richard Donner to celé tehdy profesionálně zastřešil kvalitní režií. 65% (06.12.2021)

Zajímavě old schoolová fantasy z 80. let má romantickou tápletku a dostatečně charismatické i okouzlující obsazení, aby chytla za srdce. Rutger Hauer a Michelle Pfeiffer jsou pěkný pár, lákavým exteriérům to sluší ještě více a Richard Donner zvládne zrežírovat i akci s mečem. Jen nám ta Jestřábí žena, stejně jako většina stejně žánrových filmů z té doby, stárne. 7/10 (21.04.2011)

Působivý pohádkový příběh s místy tak nevlídnou atmosférou středověku, že to vypadá jako vystřižené ze Sapkowského. Zbytek je poctivě odvedeným řemeslem, které si diváka udrží po celou dobu, jak je to ostatně u Richarda Donnera obvyklé. Hudba od neznámého Andrewa Powella je občas lehce laciná a nevhodná, ale po většinu času děj velmi dobře podkresluje a v záběrech naplno využívajících nádherné exteriéry plní svoji úlohu způsobem zcela rovnocenným s daleko slavnějšími skladatelskými jmény. No a Michelle Pfeiffer je prostě nádherná;) 80% (23.03.2003)