Režie:
Otakar KosekScénář:
Jan CísařKamera:
Jaromír ZaoralHrají:
Věra Galatíková, Eduard Cupák, Miroslav Horák, Naděžda Letenská, Eva Vejmělková, Jiří Konečný, Ivan Dědeček, Miloslav Holub, Dagmar Veselá, Václav AntošObsahy(1)
Televizní hra o problémech střední generace, která na sebe musí vzít zodpovědnost za nezodpovědné činy svých dětí, stejně jako za stáří svých rodičů se všemi jeho psychickými i fyzickými důsledky. Příběh začíná v okamžiku, kdy se rodina schází v čekárně psychiatrie k návštěvě nervově zhroucené ženy Dany. Hledají příčinu této situace - zpětně se rozvíjí rodinný příběh. Dcera - studentka Věra - porodí dítě Michálka, kterému věnuje málo péče z důvodu svého studia, jenž nezvládá. Výchovu dítěte, vaření, veškerou péči o domácnost přebírá matka. V rodině vrcholí nervozita, vzájemně se obviňují. Matka psychicky vyčerpaná končí na psychiatrii. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (23)
„Cesty Páně jsou nevyzpytatelné" praví Písmo Svaté a že na tom něco bude se přiklání i mnozí nevěřící. Osudy jsou různé a určitě mnohý bude souhlasit s tím, že ne zrovna takové, jak by si sám představoval. A o jednom takovém osudu právě vypráví tato televizní inscenace, která vznikla ještě v době socialismu, což znamená, že obsahuje ono, dnes tolik proklínané, socialistické smýšlení. To však nijak neubírá na kvalitě v rámci dramaticko-psychologické televizní tvorby. Svým námětem má rozhodně co říct i dnes. Takových inscenacía televizních filmů bylo natočeno hodně a co se týče námětu, je skutečně z čeho vybírat. Ať se to někomu líbí nebo ne, natočeno je to kvalitně v celém svém aspektu dané problematiky. Právě svou dramaticko-psychologickou sondou zvýrazňuje vážnost problematiky, což znamená, že se rozhodně najedená o nic zábavného. Je to příběh, který by bez skrupulí klidně mohl nést označení 'osudový příběh ze života'. Má hlubokou myšlenku a o to jde především. A je to myšlenka v rámci obyčejného lidského přístupu nemálo hodna k zamyšlení, neboť platí v každé době. A co víc, třeba se v tom někdo s podobným osudem i pozná. ()
Člověk se přece nehroutí jen tak bez příčiny nebo že ho to baví. Vždycky za tím musí něco být. Rodina jí to vůbec neulehčovala. Taky mohla začít s alkoholem a problémy zapíjet. Bylo prima jak každý z nich svaloval vinu na toho druhého. Přitom měla každý začít najdříve u sebe. Galatíkova vs. Cupák. Zbytek osazenstva tu byl jaksi do počtu. ()
Jako rozvážná pragmatická žena zastupující střední generaci měla Galatíková v první řadě zastřelit dcerku a babičku, pak by se nemusela hroutit. I tak je to celkově divně napsaný, pantáta Cupák mě svou profesí archivář-spisovatel nepřesvědčil o tom, že je na hranici pracovního vypětí a retrospektivy, v nichž se převážně debatovalo, nevytvářely ten kýžený rozklad rodiny, ze kterýho by někdo musel skončit v blázinci. ()
Docela depresivní hra s poměrně reálnou zápletkou, kdy celá rodina nakládá své starosti na zdánlivě silnou matku, která to nakonec neunese a psychicky se zhroutí. Následně se všichni navzájem obviňují, kdo za to víc může. Věra Galatíková skvěle ztvárnila postupnou proměnu silné a odolné ženy v psychickou trosku. Ostatní role byly napsány víc schématicky, ale vyšla z toho nakonec celkově docela povedená moralita. ()
Věra Galatíková v roli ženy, kterou doslova vysají členové její rodiny a ona se nakonec zhroutí a skončí na psychiatrii. V retrospektivách každý člen rodiny vzpomínají, za jakých situací se jejich matka, tchyně, žena, dcera a babička do této svízelné situace dostala. Věra Galatíková s Eduardem Cupákem to táhnou, zbytek je slabý a toporný, hlavně Eva Vejmělková. Ostravská televize se nezapře. ()
Reklama