Zahrada

Jakub na své cestě z vyhoření zpět do života potkává i nezvané hosty, kteří se čas od času na zahradě objeví. Ti svůj význam sice mají, ale scény s nimi jsou oproti těm s Jakubovým otcem, nebo nejlépe samotnou Pannou zázračnicou, téměř poloviční. Vypravěčovo označení Heleny snad nemohlo být trefnější, Zuzana Šulajová v její roli působí opravdu magicky a i když to sama rozhodně nemá snadné, Jakubovi pomůže onu cestu zpět nalézt. Tedy takhle, pomohou si navzájem. Jejich vztah je plný takové příjemné pozitivity, výborné jsou scény postupného sbližování (mraveniště... ten film má i humor a není ho málo), ty stále intenzivnější a jasnější pohledy očí. V závěru strom poznává svého otce, osudy se prolnou a Jakub by už vlastně ani nepotřeboval pohádkovou zahradu. Jenže jde takové místo úplně opustit? Těžko. Vrchol poetiky tohle dílo. 80% (22.04.2022)

Slovenské filmy mají jednu vlastnost, kterou Češi mohou jen závidět - přirozený temperament, cit, silný vztah k tradicím a kořenům (často smíšený s nerušivými iracionálními motivy) dávající jim národní osobitost. I když v poslední době je tento letitý proud skoro umlčen, stále je neokatě přítomný. A Záhrada patří mezi jeho nejčistší projevy. V porevoluční kinematografie je vůbec klenotem. Spíše než silně zobecněné téma návratu k přírodě a kořenům člověka, nabytí svobody na "zkaženém" světě zaujme samo místo - nádherně nasmínané, přetékající nostalgií a mnoha motivy, které přímo staví na tom, že působí přímo na emoce bez jakéhokoliv přispění racia, které by mělo v nejlepším případě zůstat zanecháno před bránou zahrady. Jelikož zde platí zcela jiná logika, působící na zcela jiné terče. Je jen třeba ji přijmout a nechat se jí pohltit tak jako byl k tomu sám přiveden hlavní hrdina. (07.04.2010)

Film Záhrada jsem si zamiloval už při první projekci a po každém dalším shlédnutí si mě vždycky podmaní. Styl vyprávění je tak krásně poetický, že Martin Šulík je v tomto oboru mistr a proto mám jeho filmy tak moc rád. Ta atmosféra, která je v Záhradě zachycena je naprosto nádherná, podpořená geniální hudbou Vladimíra Godára, který také dělá většinu Šulíkových filmů a kterého mám velmi rád. Další domény filmu jsou herecké výkony a samozřejmě kamera. Marián Labuda a Roman Luknár jako otec a syn jsou prostě vynikající. Ze Zuzky Šulajové přímo čiší ta krásná a tajemná nevypočítatelnost. Jana Švandová opět ukáže svoje poprsí. Jsem vždycky tímto filmem uchvácen a zážitek trvá ještě dlouhou dobu po shlédnutí tohoto díla. Čistá poetická mysteriózní magie." Konečně je všetko tak, ako má byt´... " (28.08.2011)

Neznám lepší novodobý slovenský film. Je kouzelný, zmate vás a za chvilku to jako by s omluvou vysvětlí jevem nevysvětlitelným :) jste z toho popletení? Já jsem taky byla, ale při tom je to tak jednoduché. Je, anebo není? Atmosféra je jako magnet. Nemůžete se přestat dívat, ale jako by nevíte proč. Hodně zajímavé. Nechci komentovat nijak detailně, myslím, že si v tom každý najde svůj výklad. (22.05.2008)

Krásne poetický a nostalgický historizmus, magický realizmus, návrat do záhrady vlastných predkov, k vlastným koreňom, k prírode, hľadanie a objavovanie vlastného mystického domova, a nakoniec nachádzanie až detsky naivnej čistej lásky, voniacej medom, jablkami a obilím. Pozná niekto lepší recept na nájdenie seba samého? Nie? Tak oblečme si plátené košele, obujme si sandále alebo len tak na boso sa rozbehnime do záhrad, do sadov, do lúk, do hájov a do polí našej Vlasti, a radujme sa zo žitia, zo smiechu naších detí, z úsmevov naších dievčat, zo všetkého čím nás obdaroval Boh a nerobme si starosti z vecí, ktoré su nepodstatné (väčšina :)...........iba blúznim, život je ťažký............škoda... (01.05.2006)