Zahrada

Veľmi zaujímavá kamera, hudba a použité filtre. Dobre sa na to pozerá. Tempo je veľmi pomalé, ale nie nudné - skôr upokojujúce. Marián Labuda st. hrá neskutočne sympatickú postavu a vždy keď je na scéne, smrdí obrovskou charizmou. Jeho tanec je nezabudnuteľný, to sa proste musí vidieť. Ja som sa nechal unášať poetikou a bavil som sa kráľovsky. Zuzka Šulajová je nádherná baba. Veľmi milé slovenské prekvapenie. (taký mix medzi Americkou krásou a Dobrým ročníkom). 80%. (01.01.2009)

Odhliadnuc od skvelého scenára, plynulej, bohatej a nenútenej metaforiky, Godárovej hudby, zmyslu pre humor a invenčného citovania filozofov prepojeného s vizuálnymi pointami, odkazovania na slovenský aj európsky film (Uher, Tarkovsky...) budovania jemnej harmonickej atmosféry a implikácie magického realizmu je najpodmanivejším znakom Šulíkovho diela jeho úzke prepojenie so svetom výtvarného umenia. Mizanscéna v úzkej spolupráci s lyrickou kamerou Martina Štrbu akoby parafrázovala obrazy Maneta, Segantiniho, Millaisa a Merseho. ............. Snímka sa ako celok konštantne ponára do prírodnej spirituality, v ktorej ľahko splynie s obrazmi G. Segantiniho alebo Paula Cézana, Carla Fredrika Hilla.... V najsilnejších momentoch berie prostredie filmu divákovu myseľ do rozpoložení podobných prostrediu impresionistického Raňajkovania v tráve (Manet), Májového pikniku (Merse) alebo magického Odchodu jesene (Millais). Tvár Zuzany Šulajovej zasa neraz pripomenie Millaisovu Oféliu. Tiež so sebou prináša nádych živočíšne pulzujúcej a zároveň nežnej erotiky. Akoby sa Manetova Olympia skrížila so Švantnerovou Zunou. (13.04.2016)

Krásny ústredný hudobný motív, krásna Zuzana Šulajová a aj toho humoru tam kúštiček je: „Keby ste ju poznali pred pár rokmi, aká to bola žena, svätá prostota a čistota ducha a ja somár sprostý som ju naučil čítať, odvtedy sa s ňou nedá vydržať“.Veru ak je dobrý rok, tak sa aj v našich záhradách vie urodiť kvalitný film. (04.06.2012)

Asi za nejpříhodnější bych považoval načnout své povídání citací z časopisu Cinema (číslo 9/96). "Zahrada je dobré místo, když potřebujete něco udělat se svým životem, plným zásadních i nepostižitelných problémů, které splývají tak jako stíny košatých jabloní v dozrávajícím sadu. Je v ní laskavost odpoledního slunce i palčivost vosích hnízd a nových příslibů, vzešlých z tlejícího vlhka a chladnoucího podzimního popela." __ Zhruba takový pocit mám z filmu také, přičemž toto konkrétní dílo je praktickým dokladem, že důležitou věcí při jakékoli projekci je něco, co většina recenzentů ani nezpozoruje – vhodné vnitřní rozpoložení. Když jsem Záhradu viděl poprvé, měl jsem v hlavě „plno“ a na duši nepříjemný pocit. A za tohoto stavu jsem se v postupně zobrazovaných situacích snažil hledat nějaký smysl či skrytý význam. Výsledek? Filmový zážitek veskrze průměrný. V dalších dnech se mi však film rozkládal v hlavě a došlo mi, že to, co nabízí, má mnoho společného s mojí subjektivní realitou. A vydal jsem do tohoto fikčního světa znovu. Kdybych měl popsat celkovou atmosféru Záhrady, napadají mě přívlastky jako „inspirativní“ (co se například vztahu k přírodě týče) či „uklidňující“ (veškerá působnost Heleny, od jejího vstupu na scénu až po éterický konec). __ Zdejší fikční svět filmu, konkrétně zmíněný prostor zahrady, okolo které se vše točí, je jakýmsi ideálním stavem, který by chtěl žít asi každý. Zároveň se ale domnívám, že snímek se velmi trefně opírá do nejčastějších psychologických problémů, které naopak mají své místo v každé době, a tak i když je snímek přes dvacet let starý, jde z něho pocit, jako kdyby vyprávěl o tom, co se stalo minulý týden. Vnímám to takto osobně i z toho důvodu, jelikož jsem měl tu možnost hledat a také i poznat, že takovou Zahradu lze najít doopravdy, a že to kupříkladu může být „jenom“ obyčejná zahrada. (Zkrácená verze textu, psaného roku 2014 pro studijní účely.) 80% (15.08.2020)

Taký pomalý lyrický filmík. Moc sa tam toho nedeje a aj to, čo sa deje, je čudné, ale nuda to nie je. Neviem, ako prišli na to, že je to komédia (viď žáner hore), ale malo to aspoň jeden vtipný aspekt. Obyčajne sa v českých filmoch vyzliekajú slovenské herečky, tu sa v slovenskom filme vyzlieka česká herečka:-) Btw.: písať zrkadlovo je sranda a ľuďom tohto filmu neznalých sa to zdá strašne cool. (24.01.2009)