Jurjev den
Deň v Jurijeve
Yuri's Day
Režie:
Kirill SerebrennikovScénář:
Jurij ArabovKamera:
Oleg LukičjovHrají:
Xenija Rappoport, Olga Oniščenko, Sergej Sosnovskij, Juris Laucinš, Timofej Tribuncev, Andrej Smirnov, Taťjana Kuzněcova, Igor Chripunov, Roman Šmakov (více)Obsahy(1)
Jednodenní výlet do rodné vesnice se mění v osudovou cestu za odpuštěním. Kultivovaná operní zpěvačka Ljubov Pavlovna (Ksenia Rappoportová) jede s dospívajícím synem do rodného městečka, aby mu před stěhováním do Vídně ukázala kousek vlastní minulosti. Pubertální vzdorovitý Andrej se však náhle beze stopy ztratí. Ljubov zůstane sama uprostřed nehostinné vesnice a mění se z mondény v zoufalou matku, připravenou obětovat znovunalezení syna vše. Malé městečko, původně zamýšlené jako cíl jednodenního výletu, se stává místem, kde Ljubov nalezne svůj osud...
Režisér Kirill Serebrennikov ztvárnil ruský venkov jako mysteriózní místo, kde se zastavil čas. Vedle „skorodetektivní" zápletky Andrejova zmizení se soustředí zejména na účinek tajemného Jurjeva na hlavní postavu, na její proměnu z hvězdy a divy ve vesničanku, která nachází smysl života ve službě druhým. Jako by cítila, že se musí městu přizpůsobit, má-li jí ještě někdy v budoucnu vydat syna. Hlas Ljubov a hudbu, kterou má tak ráda, tedy postupně střídá ticho a mrazivý vítr vanoucí po nehostinných pláních. Zmizelý syn a množství falešných stop, na které hlavní hrdinku přivádí místní policie a obyvatelé nedalekého kláštera, postupně blednou a stávají se pouhým východiskem pro radikální vnitřní i vnější proměnu člověka.
(Česká televize)
Recenze (25)
Hluboká alegorie. Matka se vrací do svého rodiště ze Západu s "nostalgickým cílem" a chce místo představit synovi. Idealizované Rusko ve stylu 19. století nenachází, přijíždějí totiž do zimní, nehostinné, smogovým oparem zahalené postsovětské dystopie, kde na nostalgické vzpomínky není nikdo zvědavý a na "moskevské" či dokonce "západní" novoty už vůbec ne. Nejdříve tato dystopická černá díra pohltí syna, potom její racionální hlas, auto, duševní zdraví, důstojnost a nakonec úplně vše, až nakonec hlavní hrdinka zcela splyne s tímto "novým" prostředím. Vše, co bylo předtím se najednou jeví jako cizí, mlhavá představa. Všechno, co se ještě zpočátku jevilo jako iracionální, ohavné, příčící se morálce i zdravému rozumu, je najednou zcela normální. A ani by to snad jiné být nemohlo. 80 % ()
Jurjevo je kafkovský svět, kde se člověk těžko může opřít o něco opravdu skutečného, kde věci i děje nejsou tak jasné, jak se na první pohled může zdát. Všechno sice začíná příjezdem světově proslulé operní pěvkyně do rodného kraje s jejím synem, který se tam ztratí, ale dost možná, že se o žádnou velkou umělkyni nejedná, stejně tak možná ani nemá žádného syna a jsou to jen přání uklízečky z nápravného zařízení. Zajímavé jsou krátké útržky související se synem z počátku filmu (např. neochota řídit, každá bota jiná), které se později objeví v jiné souvislosti, například v řeči jiné postavy, jakoby právě z nich hlavní hrdinka skládala své představy. Ksenija Rappaport skvěle hraje a autoři dobře vybrali exteriéry, které dýchají atmosférou bezčasí. I délka filmu odpovídá vývoji, který od příjezdu (je zrovna mlhavo, i postava syna se občas skoro ztrácí) prodělá hrdinka pomalým sestupem z pozice respektované osobnosti přes hledání zděšené a zmatené matky (ani divák si není jistý, co se děje, když hrdinka sama chvíli tvrdí, že určitá osoba je její syn a hned zase není; většinou nevidíme tvář, případně později dostane známý obrys konkrétní, ale neznámou podobu) po jakési altruistické sebeobětování s nechutně odporným hadrem v rukách, ve kterém snad našla sama sebe. V této mrazivé a naturalistické podobě se může jednat i o jakousi sebekritiku ruské nátury a prostředí, potažmo obecně lidských nadčasových problémů (výhodný kup rudého trička s nacionalistickým motivem, hlavní starost popa o stavební materiál a financování, alkohol, krádež kol a překupnictví ad.). Chybějící závěr je jedinou divácky neatraktivní záležitostí, přestože dává logiku. Ani Kafka řadu textů nedokončil. Zatím je vše otevřeno. Třeba se hrdince a Rusku nakonec podaří „prozpívat“ do světa. ()
Zprvu svou detektivní linkou mystifikující alegorie o podstatě a údělu prototypu současného ruského člověka kdesi na periferii moskevských zájmů. ()
Operní zpěvačka, národní umělkyně, přijíždí do rodného Jurjeva rozloučit se před vystěhováním do kapitalistické ciziny, aby tam ztratila syna a našla sebe sama. Že při hledání přišla o hlas, kola u auta a splašila TBC a možná i AIDS, není podstatné. Hustá atmosféra jak jurjevská mlha. Vřele doporučuji milovníkům Franze Kafky. ()
Exkurze do Ruské bídné, špinavé reality. Původně jsem chtěl trochu zkritizovat délku a že to nemá pointu. Že nemá? Má, jen nám to nedošlo jako uživateli sochoking. Skoro stejně dobré jako pointově podobný český Happy end. A ta délka mi vlastně ani nevadila. Vyšší hodnocení nedám jen proto, že to prostě není můj žánr a je to z podtstaty negativní film. 65 % ()