Nepřátelé rozumu

Nepřátelé rozumu I.
Britský evoluční biolog Richard Dawkins se v první části dvoudílného dokumentárního snímku pokouší pojmenovat současné „nepřátele rozumu“ – astrology, média, jasnovidce či proutkaře, již podkopávají svou činností zásluhy, kterých dosáhla věda. Vyznavači new age směrů tak podle něj ohrožují základy samotné civilizace tím, že se vracejí k zpátečnické pověrčivosti. Upozorňuje na neetickou manipulaci a zneužívání lidí v krizových situacích, ať už ze zištných důvodů či z osobního přesvědčení o vlastní pravdě. Dawkins v současné době pozoruje návrat k iracionálnímu myšlení, a proto jako vášnivý zastánce vědeckého přístupu postaveného na důkazech a logickém myšlení odhaluje postupy, které používají new age guruové k ovlivňování lidí. Na mušku si bere astrology chrlící obrovské množství horoskopů, které jsou natolik obecné, že si jejich obsah na sebe může vztáhnout kdokoliv, nebo seznamuje s principy chladného čtení, které využívají média při spiritualistických sezeních, aby vyvolala iluzi kontaktu se světem zesnulých. Vyznavatelé ezoterických směrů jsou stavěni do situací, kdy musí obhajovat svá přesvědčení či podstupovat testy, které by prokázaly účinnost jejich metod.
Nepřátelé rozumu II. Klasická medicína je v poslední době stále více upozaďována alternativními léčebnými metodami. Lidé upřednostňují léky a postupy, které nebyly nikterak testovány či testy neprošly a na medicínu podepřenou rozsáhlými vědeckými výzkumy se dívají se stále větší skepsí. Paradoxně však stoupenci alternativních léčebných postupů často zneužívají vědecké termíny, aby svá učení podložili alespoň nějakou teorií, a vytváří tak parazitující pseudovědy. Průvodce druhým dílem dokumentu Nepřátelé rozumu Richard Dawkins se pokouší vypátrat, proč se lidé stále častěji obracejí k zdravotní péči založené na iracionálních základech. Naráží nejen na nezměrný vliv médií, která dokážou pošpinit jméno klasické medicíny a vynést na vrchol její alternativy, ale také na prostý fakt, že léčitelé zabývající se homeopatickou terapií či různými východními systémy léčby prostě pacientům věnují více času a jejich přístup je vstřícnější. Dawkins pochybuje o reálných účincích vědecky neověřených procedur těžících především ze starobylých tradic a upozorňuje na možnost, že případné kladné výsledky léčby mohou být jen placebem. (Academia Film Olomouc)