Režie:
Alejandro González IñárrituKamera:
Rodrigo PrietoHudba:
Gustavo SantaolallaHrají:
Javier Bardem, Maricel Álvarez, Hanaa Bouchaib, Guillermo Estrella, Eduard Fernández, Ana Wagener, Diaryatou Daff, Raul Moya Juarez, Martina García (více)Obsahy(1)
Příběh filmu ukazuje životní cestu Uxbala, konfliktního bývalého narkomana, který hledá smíření se svým otcovstvím, láskou, duševnem, zločinem, vinou a smrtelností, obklopený nebezpečným podsvětím moderní Barcelony. Jeho obživa stojí mimo zákon a oběti, které je ochoten položit pro své děti, neznají hranic. Uxbalovi díky rakovině zbývají pouhé dva měsíce života, během nichž se snaží zajistit budoucnost svých dvou potomků, kteří bezcílně proplouvají životem. Zároveň se konfrontuje s přítelem z dětství, který je nyní policistou, se svojí bývalou manželkou, která je maniodepresivní prostitutkou, a dalšími výraznými postavami. Uxbal ztělesňuje velmi rozporuplného muže - oddaný otec, zhrzený milovník, pouliční zločinec, duchovně založený člověk. Jako život samotný, i tento příběh končí tam, kde všechno začíná. Obklopen osudem a překračující hranice, začíná Uxbal vidět svoji dosud mlžnou cestu jasněji a uvědomuje si svůj otcovský odkaz dětem. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (332)
Konečně nový Iñárritu ve španělštině a kupodivu vyprávějící jediný příběh přímočaře od začátku do konce, žádné skládané střípky. A ono to funguje a funguje to dokonale i s tentokráte minimálním hudebním doprovodem. K tomu moje milovaná Barcelona z více než odvrácené strany a božsky hrající Javier Bardem. Užívala jsem si to. Příběh v sobě nese mnoho vrstev, ač necestuje po světě. Všechny postavy jsou tak barvitě napsané a tak přirozeně zahrané! Pro mne v tom bylo něco naprosto přirozeného. Jako bych se ani nedívala na film, ale byla tam fyzicky přítomná. Navíc podobně drnkavá Santaolallova muzika mne provází v různých životních okamžicích už deset let, takže i tím mi to bylo celkově dost blízké. Blízké je mi i Iñárritovo vnímání světa, což mě začíná až trochu děsit. Ve svých filmech zobrazuje Iñárritu život. Tvrdý, syrový, pravdivý, bez příkras, až je téměř hmatatelný a pokaždé člověka silně zasáhne. A člověk se jím nechá zasahovat znovu a znovu. Délku filmu jsem ani nevnímala. Jednoznačně 100% ()
Rozporuplné pocity. V první řadě mi neni jasný, co je cílem. Asi bída světa a zápas člověka s ní i se sebou. Ovšem ta malba je nějaká moc zplácaná včetně transcendentního přesahu. Bardemova postava je na tom podobně. Rozhodně jsem od něj viděl lepší výkony, vlastně skoro všechny jeho předešlé role byly lepší... Na druhou stranu jsou tam skvělý scény. Zvlášt začátek sliboval mnohé! Kolem a kolem je to prostě průměr a AGI nastupuje sestupnou trajektorii ( už Babel se ve mně moc neotiskl a tohle je podobné ). ()
Vypadá to, že zaměření celého firmu na jedinou hlavní postavu Iňárrituovi nevyšlo tak dobře. Jakoby získaný prostor nebyl využit účelně, jako tomu bylo v jeho filmech vždy do poslední scény. Biutiful, byť skvěle provedený, nemá onu nálehvost a razanci jeho předchozích děl. Přeci jen Iňárritu mě upoutal hlavně tím, jak dokázal ve zkratce nastínit osudy svých postav, ale celé domýšlení již přenechal na diváka. Zde je sice také použitá filmová obdoba špičky ledovce, jen je možná prozrazováno víc než je nutno a vhodno k identifikaci Uxbala. Avšak přesto všechno je Biutiful krásným filmem a pozornost si rozhodně zaslouží. Jen to prostě není Amores Perros ani 21 gramů. ()
Tak já tady musím klukům přiznat, že tohle byl tak nechutně realisticky pesimistický film, že jsem dobrou chvilku nemohla usnout a musela přemýšlet nad tím, jak moc jsou situace, které jsou nezáviděníhodné. Bardemův výkon jako vždy svádí k tomu označit snímek za one man show, což bych možná nebyla tak daleko od pravdy. A ačkoli tvorba pana režiséra nepatří k těm, které bych měla bůhví jak nasledované, musím se přiznat, že se mi jeho práce moc líbila. Přijde mi to dotažené do konce a bez zbytečných průtahů (i tak je stopáž dost dlouhá). Ani mi dokonce nepřišlo, že by tomu některá z linií přebývala. Na co ovšem nemám jednoznačný názor je závěr, který je sice očekávaný, ale tak nějak jsem nevěděla, co si mám myslet a co se mi předává. ()
Javider Bardem předvedl neobyčejný herecký výkon, který ztvárňuje tělesně i duševně. Je to oddaný otec, trýzněný milenec, tajuplný syn, pouliční obchodník, prostředník s mrtvými, spirituálně citlivý, měšták se svědomím. To vše můžete vidět na nesmazatelně výrazné tváři Bardema. Uxbal putuje po ulicích Barcelony a snaží se dát svůj život do pořádku. Biutiful vyhrabává krásu v sutinách. Ruční kamerou a s poetickým okem zachytil Rodrigo Prieto neuprosný, ale strhující svět očima Uxbala. Tento kousek magického realismu se zdá být od Iñárritu a jeho spolu autorů dárek pro nás. Je to zajímavá kombinace pohledu na přistěhovatelské komunity spolu s fantazijním aspektem - mluvení s mrtvými. Jak budete film hodnotit závisí na vaší víře, konec Biutiful bude hodně znamenat pro věřící. ()
Reklama