Biutiful

S Biutiful má řada filmových fanoušků problém a vytýkají mu něco jako zbytečný nebo nedotažený či problémový. Skutečnost je taková, že filmové kvality má tenhle film v podstatě totožné s předchozími Iňárritovými snímky, jenže je mnohem depresivnější, bezvýchodnější a v každém ohledu tragický a tím zkrátka a dobře pro mnohé nestravitelný. Je sympatický asi jako rakovina se všemi metastázami, která neúprosně stravuje tělo hlavního hrdiny. Tragické motivy byly sice přítomné i v předchozích Iňárritových dílech, ale režisér je vyvažoval atraktivitou prostředí a dějem. To se tady nekoná, film je velice civilní, tradičně pomalý a neúprosně spěje ke smutnému finále. Dost dobře nerozumím mé oblíbené uživatelce danliofer s jejími slovy o světle na konci tunelu, protože kdybych si měl vybrat mezi postavením Žida v Osvětimi na podzim 1944 a osudem Uxbala, bez váhání bych volil to první. Jestli totiž něco tomuhle chlápkovi chybělo, pak to byla právě naděje. Celkový dojem: 80 % (za tu koncentrovanou depku prostě nemůžu dát pátou hvězdičku, ani kdyby si ji film zasloužil). (26.03.2012)

V porovnání s předchozí Iñárritovou tvorbou byl tento jeho (prozatím poslední) počin pro mě rozčarováním, ale ve srovnání s ostatními dramaty zůstává Buitiful nadprůměrným filmem, avšak nijak výstředním.// Nevím, zda-li se svým až příliš doslovným (a mnohdy zbytečným) zachycením jednotlivých scén a (překvapivě) uceleným scénářem snažil oslovit širší publikum, nebo jestli ho přemohla deprese, že se našli lidé, kteří jeho předchozí filmy nepobrali, ale tohle jsem tedy nečekala. Na druhou stranu nemůžu mluvit o nějakém zklamání, protože Javier Bardem a samotný příběh byl dobrý. Jen mám pocit, že toho mohl říct mnohem víc a jiank, než za užití nadbytečných scén a jasně čitelným scénářem. Vždyť to přece umí. // Nemusím nutně skládat roztříštěnou mozaiku, ale chci tam vnímat tu atmosféru, to kouzlo... a u Buitiful to bylo "jen" kouzlo Bardema, který (jako jediný) dostal prostor a hrál "několik rolí" (umírající otec, milenec-trpitel, citlivý obchodník s lidmi, mystik). A hrál skvěle. Proto původně zamýšlené 3 a půl * zaokrouhluji nahoru. (23.03.2011)

Obyčejný pohled do chudších čtvrtí jednoho španělského velkoměsta (možná proto to na mne tak dolehlo), kde se odehrává surový příběh polovičního ztroskotance Uxbala, který neví, zda se má horko těžko sápat po pomyslném stéblu trávy, či jej ve chvílích osvobozujícího nádechu sám nabízet ostatním, které má rád. Konvenčnost, upřímnost, a strach ze smrti. Nebo ze života? Zeptejte se Javiera. Bylo to silné, bylo to úděsně halucinogenní, a bylo to tak artově neopakovatelné a surealistické, že se mi z toho ještě teď točí hlava. (18.06.2011)

Hmm, jak okomentovat Biutiful? Asi nejzajímavější pro mě byly vztahy v podivně fungující rodině hlavního hrdiny, film měl silnou depresivní atmosféru, ale protože v sobě nemám ani zbla sounáležitosti s celosvětovou migrací, nechávaly mě některé dojemné okamžiky zcela chladným. Po skončení snímku u mě navíc převládl pocit, že mě svědí kůže po celém těle, a že bych se měl co možná nejdříve osprchovat a následně vyluxovat celý byt. (03.03.2018)

Uxbal byl velmi zajímavá postava a to nejen kvůli Javierovi, který má charisma na rozdávání. Vlastně bych měla říct, že to byla spíše velmi rozporuplná postava. Byl to kriminálník, který byl silně duchovně založený s velkým smyslem pro rodinu, tedy co se vychovy potomků týká. Bardem byl naprosto civilní a přirozený, jako by snad ani nehrál, ale roli žil. Hodně syrový a uvěřitelný snímek. (01.12.2011)