Není zač

Film plynúci pomalým tempom, v ktorom sa dejú veci individuálne dôležité, ktoré však nikto nerieši, len sa s nimi zoznámime. Avšak najdôležitejšou a zároveň najhoršou vecou snímku je fakt s menom komédia. Kto a prečo toto dielko niekto zaradil do žánru komédia, nato som počas sledovania neprišiel ( ikeď netvrdím, že sa tu nenašli aj úsmevné scénky)...... (28.09.2010)

Měla jsem to jednoduchý, protože bez ohledu na stav procent mi jméno Nicole Holofcener po dvou příjemných zkušenostech slibovalo, že to zas bude ok. Jak se tu v mnoha komentářích píše, je to o ničem. O krásném ničem, které zasáhne altruismem stižené obchodnice se starým nábytkem hladovějící po zpětné vazbě, jejich hladové manžely, manželů hladové milenky, milenek hladové sestry ... čili nás všechny, co máme někdy vždycky po něčem hlad. (13.03.2011)

,,Odkud jsou vaše věci? Kde je berete?“..... Takže... tak divnej a nezajímavej úvod a vlastně i film jsem dlouho neviděl. Lidi mluví, pohybují se a výsledek žádnej. Dvě rodiny, jejichž životní cesty se lehce propojí. Zbytečnej film o událostech, které může prožít každej obyčejnej nudnej člověk a nikoho druhýho (třeba?) vůbec nezajímají. A jestli myšlenkou mělo být to, že pomoc nepotřebují jen bezdomovci, protože každej máme svoje problémy, tak objevnější nápad jsem od vynálezu Perpetum mobile neslyšel. Tohle má bejt komedie? Tak to já jsem král Šumavy a všechny 4* magory převedu do západního Německa. Zadarmo. Několik důvodů, proč má smysl film vidět: 1.) Potřebuju vidět oslavu narozenin (nějaké) babičky. 2.) Chci slyšet teorii o šukání na vozíčku. 3.) Jsem chlap a hledám důvod pro chození na kosmetiku. 4.) Žiju v New Yorku a nevím kam zajet na výlet. 5.) Film mám jako doplněk léčby akné. PŘÍBĚH *** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ ne (26.09.2010)

Pohodový film o ničem. Anebo spíše o lidských vztazích - takže pro některého diváka možná o ničem. Pravdou ale je, že pro mě to bylo příjemné vybočení od všech těch blockbusterů a mainstreamů. Film byl fakt pohodový a ve velice klidném tempu. Měl takové švédské aroma a trošičku mi připomínal film "Děti nosí Santa Claus". Nebyla to komedie. Někdy by se ale člověk mohl a měl na chvíli zastavit a pustit si takovouto pohodovku, která si na nic nehraje, nic od vás neočekává a na první pohled vám nechce nic říct. Protože při pohledu blíž zjistíme, že film je prodchnut obyčejnými lidskými city, které stojí za to si hýčkat. (10.10.2011)

Film, který mi nejvíce ze všeho připomněl Vratné lahve a Nestydu. Podobná těm českým drobná mozaika ryze civilních příběhů je docela nezvyklá pro americký film a o to více přínosná, protože poprvé za dlouhou dobu jsem měla pocit, že nahlížím do (skoro) reálné každodenností obyčejných Američanů. A podobně jako v těch českých filmech ani zde se nedělo nic objevného, převratného či úchvatného, nicméně to, co prožívali muži, ženy a děti v tomto filmu, vykreslovalo jejích charakter, situaci a stav mnohem trefněji a výstižněji, než mnohé oskarové snimky. Nejvíce sympatické však pro mne bylo to, že na rozdíl od stejně civilního Dalšího roku celkové vyznění tohoto filmu vůbec nebylo tak bezvýchodné a depresivní jako u Mikea Leigha. Prostě ano - pořád něco končí, ale to neznamená, že končí pro všechny. Takže díky za lehký smutek i radost. Není zač. (10.12.2011)