Večírek

Večírek jsem viděla kdysi na ORF a pořád o něm básnila svému značně skeptickému manželovi. Pak ho dávali v TV u nás a my jsme se na sebe v jednu chvíli krátce po začátku podívali s úplně stejným úsměvem jako Hrundi a ten nám vydržel až do konce. Manžel dokonce neusnul, touto poctou se může pyšnit jen pár filmů. SUPER! Neskutečně milá groteska v nejdivočejších barvách. Jako interiérový labužník jsem si též smlsla na domě. Po včerejšku (16.5.2011) dodávám, že je to velmi účinná náplast na depresivní filmy typu Prokletý ostrov....A manžel opět neusnul! Chechtali jsme se fakt hodně, nejvíc tentokrát opilému číšníkovi. (12.01.2010)

Blake Edwards musel večírky hollywoodské smetánky milovat. A musel během nich zažít věci zcela nevídané i neslýchané, nevěřím, že by se při psaní Večírku alespoň zčásti neinspiroval reálnými zážitky. Jako kdysi Federico Fellini a jeho Sladký život. Ten byl však v prvé řadě filmem trpce kritickým, to Večírek je v prvé, druhé i třetí řadě filmem převážně nevážně odvázaným. Čili neškodným a zesměšňujícím vše, co se jednomu smolařskému Indovi zrovna namane pod ruky. Na večírek se dostane omylem a podobným omylem málem přizabije své hostitele i jejich hosty. Není to způsobeno jeho úplným trotlovstvím, prostě trpí komunikačními problémy typickými pro každého cizího člověka v cizí zemi. Takže je to vlastně takový předchůdce Borata. :) Když si Blake Edwards v roce 1961 vybral pro roli japonského souseda do Snídaně u Tiffanyho Mickeyho Rooneyho, byl to neodpustitelný přehmat. Je tedy překvapující, že také pro Večírek zvolil do role asiata (do hlavní role asiata!) anglicky mluvícího herce. Kvalitativní rozdíl mezi Rooneyem a Sellersem je však markantní. Sellers zde dokonale napodobil indický dialekt, svůj slovník zredukoval na několik nezbytných frází a zahrál snad ještě lepšího pošuka než v Růžovém panterovi, i když je pochopitelně nesmysl stavět Clouseaua vedle Bakshiho. Komické situace mají sice podobný charakter, ale pramení ze zcela odlišných povahových rysů svých původců. Večírek si nenárokuje být něčím víc než mírně střelenou situační komedií, která nabízí luxusní prostor mimořádnému komediálnímu talentu Petera Sellerse, ten budí – i přes všechnu svou nešikovnost – dojem ryby ve vodě. Podobnou roli nemohl dostat nikdo vhodnější. 80% (04.11.2007)

Nervózní nuda střídaná výbuchy smíchu. I přes všechny ty karamboly - které jsou ale zvládnuté na jedničku - vskutku chytrá komedie, která ale ve výplňových pasážích docela drhne. Pinkpanterovský Sellers, Claudine Longet - klasická šedesátková kráska typu "jedna role a šlus" - a samozřejmě nalitý číšník. A slon! (13.06.2014)

Doslova a do písmene skvostný film, už dlouho jsem se tak hlasitě nezasmál. Scénář založený na tom, že žádná katastrofa není tak velká, aby po ní nemohla následovat ještě větší, kouzelně obyčejný hlavní hrdina v odzbrojujícím podání Petera Sellerse, který může opravdu za vše, co se přihodí (vážně, svým způsobem dokonce i za toho namol opilého číšníka), ovšem nikdy z toho nemá pražádnou radost a každou botu (ehm) se snaží okamžitě napravovat. Kolem něj se jako na šíleném orloji otáčejí nejrůznější figurky, gagy jsou nevídaně gradující a vypointované (s botou, kaviárem, večeří, s nutkavou potřebou a s toaletou, s mytím slona...), navíc snímané v dlouhých záběrech... Dabované si to příliš představit nedokážu (původní znění bez titulků jsem objevil na YouTube a řeknu vám, slyšet Sellersův vypilovaný přízvuk, je k nezaplacení), nicméně filmu a té vynikající komice nemůže moc uškodit snad ani sebehorší české znění. Klenot. (22.01.2015)

Nezny zmatkar Peter Sellers a jeho party. Nejdrive parodie na nudny vecirek, ktery se zahy rozjede v penovou party se slonem. Vecicka ktera pobavi a zahreje. Celou dobu je vam toho nesiky lito a to je Peter Sellers, ktery pobavi a zaroven dojme. Cele to defakto lezi na nem a na vravorajicim sluhovi, ktery brilantni Petera doplnuje. Nejen ziv je panterem . . . (14.11.2009)