Jasná hvězda

Tvorba Jane Campion je v nejlepším smyslu slova niterná. Mám radost, že přilnula k Keatsovu příběhu. Její vnímání světa ho pozvedlo a zase znovu představilo. Nádherné obrazy, realistické emoce, samozřejmě vynikající výprava a kostýmy. Radost, prožít takovou melancholii. A už se těším až ve své knihovně vedle dopisů Mozarta Konstanci přidám dopisy a verše Johna Keatse Fanny Brawneové. (05.12.2016)

Strohá forma anglického chladu je chvíľami nádherne kompenzovaná prírodnými obrazmi a o čo menej je ľúbostných pochabých vzplanutí, o to viac je nežných pohľadov, krehkých dotykov či nesmrteľnej poézie. Jane Campion považujem za veľmi vyspelú režisérku, ktorá dokázala skrz ženský nadhľad vložiť do ponurého deja úprimné hlboké city, priečiace sa dobovej konzervatívnosti. Pochybovala som o Abbie Cornish, ale musím uznať, že bola vynikajúca a v závere ma úplne odrovnala rovnako ako Ben Whishaw. O triedu lepší film ako Pokoj s vyhlídkou (ktorý vo mne napriek vyobrazeniu pravdivej spoločnosti nevyvolal vôbec žiadne emócie) a zas o niečo slabšie ako Pýcha a predsudok s cukríkovo romantickou výpravou - čomu som osobne podľahla viac. (21.06.2011)

Uhranutá Silou psa jsem si vzápětí pustila Bright Star, ale zatímco tenhle film má prožívání emocí přímo za téma, paradoxně ani zdaleka tak silné a opojné prožívání jako Síla psa nezprostředkuje. Představuji si, jaké divy by s tím dokázala kamera Ari Wegner, ale i tak filmu škodí zdlouhavá repetitivnost schůzek a stále stejně plytký a zaujatý vztah mezi Fanny a Keatsem, vztah mezi básníkem a múzou, který nezraje, nevyvíjí se stejně jako Fannino porozumění poezii, takže se zdá, že ztuhli v jakési pubertální romanci držení se za ruku a naivního recitování veršů až do sociálně, ale nikoli intimně bolestivého konce, protože básník sice umřel nespravedlivě na chudobu a souchotě, ale té naivní "zamilovanosti" mezi nimi, jak ji alespoň zpodobňuje film, věru škoda nebylo. A bohužel ani Keatsových básní v tomhle ztvárnění. Opravdu, mnohem důrazněji od Jane Campion doporučuji shlédnout Sílu psa, protože to je teprve skutečná báseň. *~ (05.02.2022)

Tohle není film o Keatsovi, tohle je film zejména o Fanny a její sestře a bratrovi. A je krásný. Konkrétně třeba Edie Martin jako mladší sestra Toots byla úplně odzbrojující. Jinak zbožňuji, jak čistě a jednoduše Jane Campion svůj záměr vypráví. Postavy, včetně vedlejších, jsou živoucí a charismatické, nesou energii příběhu v sobě a v přesných výmluvných dávkách ji nechávají prosáknout na povrch. V záplavě přebujelých, neuvěřitelných a nekonzistentních emocí, jaké se na mě v poslední době valí z jiných filmů, jsem extrémně ráda, že pořád dokážu pocítit, když mi nějaký filmař doopravdy zmáčkne srdce. (29.03.2017)

Režisérka Piana Jane Campion nechala své fanoušky čekat šest let. Upřímně? Vůbec to nevadilo. Sic souhlasím, že jde o poměrně vyspělý kus, diváka si však hledá docela obtížně. Tedy pokud nevyhledává typicky ospalé scény, kdy jedni čtou poezii, další vyšívají u krbu, jiní dumají, co asi ten či onen myslel tím, co řekl nebo jak se podíval. Anglie, první polovina 19. století. Láska neústupné dívky ze slušně situované rodiny a nemajetného romantického básníka, jehož dílo bylo toho času soustavně nepochopeno. To, co komplikuje jejich vztah, diváka tak nějak nestrhne, návraty a odchody plné vnitřního nepokoje si mě jednoduše emočně nezískaly. Ač jsou sehrány solidními herci v podobě mezi žánry létající Abbie Cornish a Bena Whishawa, který rád protáčí nezávislou tvorbu třeba s 007 dobrodružstvím. (20.07.2016)