Jasná hvězda

Nádherný úvodní obraz s detailem jehly a látky, podbarvený krásnou hudbou. Na můj vkus celkově dost unylé, přestože krom oné nešťastné lásky a nelítostného souboje kamaráda básníka a jeho vyvolené, se nic nedělo, přesto mi chybělo vysvětlení některých reálií (např. proč najednou bydleli všichni ve stejném domě a zase najednou tam básník bydlet nemohl, pak padl do záhonu a zase tam bydlet mohl).... Básníkův hrob v Římě má zajímavý nápis ZDE LEŽÍ TEN, JEHOŽ JMÉNO BYLO NAPSÁNO NA VODU. (06.02.2010)

Kamera tohoto filmu je dokonalá, obrazy úchvatné, kvetové polia závideniahodné, modré motýle, krásne kostýmy, len nejako popri všetkej tejto vizuálnej nádhere sme stratili dej. Film nás hneď po úvodnom aaáaáá vhodí rovno do príbehu, ktorý nechápeme, pretože sme ho nezažili. Chýba mu nejaký ten úvod-uvedenie do problematiky, či aspoň dáky náznak toho, prečo sa začína diať to, čo neskôr tvorí celú dejovú líniu. Všetko v tomto filme je tak strašne noblesné, až je to nudné. (20.02.2014)

Chtěl jsem tam všechnu tu lásku a oddanost vidět a především cítit, ale pocitu z filmu těžko poručím. Roztahanost a nedějovost první hodiny mě natolik uondala a paralyzovala, že jsem všechny ty emoční zvraty druhé části filmu vnímal už jen přes filtr nudy a nebyl tak schopný cítit to, co jsem cítit vlastně chtěl. Vím, co jsem měl prožít, ale za boha to nešlo. 5/10 (28.08.2017)

Tak jemně dýchat snad jen ona může... Film, který vyžaduje sladění divákova tepu se snivým tempem letního dne uprostřed dlouhých prázdnin v Hampsteadu léta Páně 1818, kdy láska i poezie klíčí, jako když se motýl klube z kukly, slova putují celé týdny a - méně pomíjivá než lidský život - přetrvají věky, jako ta modrá křídla ve staletí staré vitríně. Krásná, křehká a mrtvá. Johne Keatsi, byl bys v roce 2017 šťastnější? (20.09.2017)

Takové v podstatě milé (i když tragické) drama, které pomaličku vypráví příběh sbližování dvou lidí, aby je pak zase osudově rozdělil - nespoileruju, o Keatsově životě snad dost lidí ví. Ano, ano, film je na motivy skutečných událostí. John Keats měl opravdu mladou lásku Fanny Brawneovou, kterou si nemohl vzít, protože byl jako básník chudý a v dluzích. Film si mnohé přikresluje, ale nabízí fajn historickou jednohubku se sympatickými hlavními herci. Netne ale do živého a není tak dojemný, jak by možná měl být - už vhledem k tématu, že lásku si člověk nevybírá a nemůže se jí zbavit jen proto, že je nepraktická. Sama Fanny říká, že na Johna nemůže zapomenout, i kdyby chtěla. Že to prostě nejde. To je sentiment, se kterým se řada lidí dokáže ztotožnit, ale film ho bohužel úplně nevyužil. PS: Drobný spoiler - skutečná Fanny sice léta po Keatsovi truchlila, ale nakonec se vdala a měla tři děti, kterým odkázala svoji korespondenci s Johnem (jejíž úryvky slyšíme ve filmu). (21.01.2019)