Velká žranice

Ako odštartovať filmový rok 2020, to bola náročná otázka, na ktorú odpoveď mi nakoniec dal film, ktorý vystihuje vianočné sviatky pomerne dobre. Štvorica priateľov, unavená životom sa rozhodne oddávať sa pôžitkom života viac ako je zdravé a doslova sa prežerú k smrti. K tomu treba prirátať aj množstvo alkoholu či neviazaného sexu a človek tak dokáže pochopiť, že v čase svojho vzniku vyvolal film pobúrenie i kontroverziu zároveň. S odstupom času však divák zistí, že na dnešné pomery filmu predsa len okrem hlavnej myšlienky chýba trochu lepší dej či herecké výkony a spoločenská satira potrebuje predsa len o niečo viac, aby zarezonovala v mysliach ľudí ešte o niečo výraznejšie. Nie je to zlé, nie je to vynikajúce, ale niektoré scény boli aj úsmevné a tak možno film označiť za lepší priemer. (01.01.2020)

Protože nemám ráda ani Mastroianniho ani Noireta a už vůbec ne Tognazziho, čekala jsem spíš utrpení a začínala film sledovat s velkým despektem, v podstatě kvůli partnerovi. Piccoliho snesu a tak jsem to brala tak, že se soustředím na něj. Mimochodem, hrál ve filmu všechna sóla na klavír. Tehdejší „umělecké fotografie“ byly erotičtější než dnešní druhy porna. Obdivuhodná byla Piccoliho pohyblivost, baletní průprava, a k tomu ten klavír. Renesanční umělec. Tanga jako páska přes oko boží, hodná vyzkoušení. „Marlon Brando“ úplně skvělý. Okořeněno děvkami, a paní učitelkou, přicházím tomu trochu na chuť. A taky dostávám hlad a chuť a pomalu plánuji jídelníček na víkend. „Představ si, že jsi hladovějící malý Ind v Bombaji.“ Na žranici je nejhorší, že člověk neví, jestli má větší chuť jíst nebo šukat. Balet přežraného Piccoliho nemá chybu. A jetšě prdění (jinak se to nedá nazvat) excelentní. Stejně jako dvě mrtvoly ve vitríně. Třetí způsob byl pak jeden z nejpříjemnějších pro muže, alespoň co si tak myslím. V rámci pravidel konec prozradit nesmím, ale čekala jsem jiný, tvůrci mne překvapili. (06.08.2011)

čtyři mužští slaboši - Ugo, podpantoflák, který utekl do světa kulinářství (v čechách by to byly pivní tácky či vojenství); Marcello, mechanický svůdce obdivující mechanické věci, Michel, žena uzavřená v mužském těle, Philippe, chlapeček potřebující neustálou péči a laskání. A ženy? Buď se s nimi vyspí jako prostitutky a když zjistí, že chtějí jen žrát, utečou, anebo jsou tu matky- vražednice, které jim poskytují něhu, své ňadro, a vaří do úplného konce - Andrea. Tento film je skvělý test pro ženy - vemte na něj svého vyvoleného, a když se mu bude líbit, nechce ani tak milenku jako maminku. Jen doufám, že člověk není jen kupa ho..., natlakovaných do těla, které dříve či později explodují (jedna z metafor filmu). (14.07.2009)

Udělala jsem velkou chybu, že jsem se na tento film předem na čsfd neinformovala, to bych ho totiž zcela jistě vidět nechtěla. Nemusím mít svůj názor na KAŽDÝ film, co kdy kde se mihne, a vědět, co mě čeká, raději bych zhlédnutí tohoto filmu oželela. Předně, já v tomto filmu nevidím žádné poselství, oslavu hnusu nebo zrcadlo dnešní společnosti, navíc jsem milovníkem jídla (ve zcela zdravé rovině) a překvapivě nepomýšlím na sebevraždu. A i kdybych na ní pomýšlela, poslední dny svého života si dokážu představit daleko lépe než jen cpát se dokola jídlem - milováním jistě, ale k tomu navíc třeba navštívit pár mých vysněných lokací a pak se někde v klídku nechat sežrat krokodýlem. Přišlo mi smutné jakým směrem se všechno vyvíjelo. Není nic špatného užít si několika příjemných prožitků najednou a ve větší míře, ale sledovat pak následky jejich rozhodnutí, celkovou atmosféru a hloupost zúčastněných mě nebavilo a bylo mi z nich všech akorát zle. Že jsem na začátku litovala, že doma nemám nic k jídlu, v průběhu sledování tohoto snímku jsem za to byla ráda. Pokud má tento film působit odstrašujícím dojmem pro lidi, kteří tímto způsobem vedou svůj život, myslím, že se film neminul účinkem, bohužel však znechutil i jednu ze základních potřeb všem ostatním. Jednou stačilo. Ještě musím dodat, že naprosto úžasný komentář k VŽ má uživatel Oskar :), jeho "před" a "po" je velmi trefné. (04.01.2010)

Asi nejznámější a všeobecně nejuznávanější Ferreriho snímek. Čtyři dlouholetí přátelé se rozhodnou odejít ze světa prostřednictvím jedné z nejstarších lidských neřestí. Na Ferreriho film je děj až překvapivě přímočarý s očekávatelným průběhem. Znovu vystupuje na povrch amorálnost, perverze a zhýralost jako tradiční témata. Trpká ironie je cítit z každého záběru. V hlavních rolích se sešla plejáda nejlepších evropských herců, většinou režisérových oblíbenců, se kterými spolupracoval opakovaně. Postavy, které zde představují, jsou zbaveny tradičních lidských citů. Vystupuje z nich cynismus a pohrdání vším a všemi. Opět se tak setkáváme s karikováním postav i děje. Andréa Ferréol je zase výborná v roli korpulentní učitelky, která se z potencionální oběti promění v dokonalého anděla smrti. Zajímavostí jsou jména Michel, Marcello, Philippe, Ugo, Andrea. Jména hlavních postav jsou shodná se jmény herců. Jde o zjevnou odvolávku na starou školu italského neorealismu. Velká žranice je dalším Ferreriho políčkem zhýralé amorální společnosti. Je to film, který pod svým příznačně pitoreskním zevnějškem skrývá existenciální rozměr. Jde o Ferreriho film asi nejslavnější s významnými oceněními, nikoliv však nejlepší. Alespoň dle mého názoru. 80% (02.11.2011)