Včelař

Krása. Nanejvýš filosofický a filosofující snímek nejen o stáří - i o smyslu života jako takovém. O splnitelnosti i nesplnitelnosti našich tužeb, malichernosti našich cílů a snah. O neudržitelnosti drahé osoby i zcizujícím přivlastňování jejich plodů. Postava starého včelaře putujícího Řeckem a jeho vztah s dívkou reprezentující živelnost i přirozenou hloubku života samu. Bezchybná melancholie a Marcello Mastroianni ve zcela odzbrojující roli. (10.10.2005)

Nádherný film, symbolický, hluboký, citlivý, krutý. Báječná kombinace vzpomínek, současné mizérie, bez šance na nový život. Film, který by bez Marcella asi nestál za moc. Nikdy jsem netušil, že s včelama se dá takhle cestovat. Protože vysvětlení je ve filmu málo, chápal jsem situaci tak, že Spyros je rozvedený, jednu dceru právě provdal a s druhou se před lety rozhádal a teprve nedávno se usmířili, ale bydlí od sebe daleko. Postava mladé dívky vytváří silný kontrast k stárnoucímu muži (ne snad věkem, ale tím co ho čeká) stojícímu před poslední křižovatkou svého života. Dívka nemá zázemí, živobytí, a nebrání se půjčování svého těla aby se měla líp, přesto není vykreslena jako prostitutka, a cit který se mezi oběma rodí, by za některých okolností měl šanci přežít. Krásné rámování krajiny, nikoliv hledání toho nejhezčího, ale reálného a přitom krásného světa. Spyros putuje krajinou, zmíněna je Lamia, takže předpokládám, že putuje ze severu z hor někam dolů na jih, aby tak jak květena v průběhu roku má svá silná období, se svými zhruba 45 úly "posbíral" to nejlepší. Zvláštní pozornost zaslouží jeho dávní kamarádi, se kterými se zřejmě každý rok na své cestě potkává, a kteří tuší (obě strany tuší), že tento rok je to naposled. Možná nejhezčí řecký film. (12.07.2020)

Druhý diel trilógie Ticha od Angelopoulosa. Včelár je pomerne lyrickým príbehom ak by sme teda vzali v úvahu, že každá scéna má v sebe realistickú motiváciu a na metafory úplne kašle. Príbeh sleduje Odyseu starého včelára, ktorý si nerozumie s rodinou, ktorému zdochýnajú včely, ktorého opúšťajú kamaráti(kvôli starobe a únave) a do toho všetkého sa mu do života pripletie ešte jedno romantické splanutie v podobe mladého dievčaťa. Film je skúpy na úvahy. Zosobňuje scénami pocit osamelosti a túžby niekde patriť. Ale na staré kolená sa všetci stávame tulákmi. Spoločenstvo ktoré sme si tak úpenlivo v rokoch vitality budovali sa rozpadá a tej súčasnej vitalite, ako keby sme nestíhali, aj keď práve to je našim hybným motorom pri každodennom prebúdzaní. Mastroianni podáva krásny a civilný výkon. Namiesto pútavého a exotického Grécka čakajte ale špinavú a smutnú krajinu, ktorá pekne evokuje vnútorný stav mlčanlivého hrdinu. Jedno z tých krásnych obzretí sa za tým, čo sme nedokázali. (11.03.2015)

Film-bilance má řadu kladů a je nepochybně špičkovým výstupem svého žánru. Mastroianni určitě o nic svého diváka nešidí a režie i scénář se také s úspěchem brání rutině. Pohled do řecké krajiny i průhledy do všedního dne této krásné a osobité evropské země rovněž nejsou bez zajímavosti. VČELAŘ je určitě vrcholným dílem řecké kinematografie hraného filmu. Budeme-li však hledat démanty, které nepochybné genialitě propůjčují to neuchopitelné "cosi", podstoupíme proces s velmi nejistým výsledkem. Obávám se - případnou chybu hledám výlučně v sobě - že je to tentokrát i můj případ. (30.05.2010)

Je to film, ne svět, do kterého rádi vstupujeme s tím, že se neptá, zda mu rozumíme, ani zda ho sdílíme. Film prostě běží, a my buď běžíme s ním (někdy ho předběhneme, jindy mu nestačíme), a nebo se díváme, jak běží kolem.) Včelař cestuje za květy, a myslí si, že kvůli včelám. Stará přátelství se hroutí, nová jsou pofiderní. Všechno odchází - právě teď, nebo za chvíli. I když všechno jde k šípku, žít se musí dál, už kvůli včelám. Teprve když ani včely.... Znáte přece to známé pořekadlo: "Všechno je na hovno, jen včely jsou na med. Ale med je taky na hovno." Nechtějte na včelaři, aby natíral krásnou branku do domu, když zrezne jako liška. Vždyť přece nám všem jednou, i ty včely uletí. (28.04.2016)