Přerušený krok čápa

...lehce nepatřičně si tu s komentářem přijdu - téma je bolavé, důležité a má jasnou spirituálu; materiál je z těch nejušlechtilejších, umění vysoké ve všech aspektech. Nicméně mi oproti jiným Angelopoulosům nesedělo v první řadě obsazení hvězd nejhvězdnějších - působí to proti skromnosti a civilnosti filmu jako potvrzení jejich klamnosti; neseděly mi úplně ani dialogy - titulky občas vypadly a já si uvědomil, že bez hlubokých poetizujících Guerrových maxim bych byl rád obešel i v Nostalgii anebo Identifikaci ženy; neseděla mi eliminace jakéhokoliv uměleckého rizika, která tu už vede k riziku autokýče - Angelopoulos opakuje motivy jako readymades (- u Jancsóa mi to nějak nevadí, tady má ale film nápřah ke tvaru, který by mohl být nový, kdyby tvůrci riziko podstoupili - kdyby zde například nebyla figura režiséra-pozorovatele jak v Cestě na Kytheru; kdyby tu nad mollovými smyčci neparádoval hoboj jak v Krajině v mlze; kdyby se to filmově nejvzrušivější neodehrávalo na pozadí veselic atd. -) prostě příliš malá obměna prostředků. Plus podepisuju námitku přepsanou uživatelem StaryMech - co přidaného vnáší latentní elitářství do témat odloučenosti a vykořeněnosti? (15.04.2023)

Tento recky film ma daleko od te recke letni idylky, kterou zna drtiva vetsina ceskych turistu a dovolenkaru. Jen to recke tempo zustalo, ktere da asi nejednomu divakovi zabrat. Vcetne me malickosti. Diky nametu jsem se na film tesil, cekal jsem sice neco trochu jineho, ale vylozene zklamany byt nemohu. Uzasna kamera, dlouhe zabery, pekna hudba a ta ponura filmova atmosfera me snad nikdy neprestane bavit. (09.06.2021)

Studie mikroskopického řezu, kterým se lze odetnout od všech polarit, včetně nadechnutí a výdechu. Jako u Včelaře, jehož ctím - a po léta se snažím sjednotit svůj dech s jeho pozvedáním křehkých včelích bydlišť, se i zde zadrhávám o spolehlivě výmluvné a poutající mucholapky nepostižitelných světů. Vše je tak jasně prázdné, že se sem vejdeme všichni - a bohužel stranou nezůstanou ani ti, kteří do toho ticha budou klást nálože nepatřičného smíchu. I zde mi chyběla vůle to poutavé, lepké ticho umlčet a umožnit lidskému hlasu, aby se rozezněl tím bytostně jiným zněním, pod nímž se vše zobrazené sesype a nedovolí si vybavit se ani v tom nejhlubším rozpomínání. (23.02.2018)

Koľko hraníc musíme prekročiť, aby sme našli domov? Takáto a podobné filozofické otázky charakterizujú film Prerušený krok bociana. Angelopoulos komponuje neuveriteľne precíznym spôsobom dlhé zábery. Tie sú občas statické, občas pomaly prechádzame celým priestorom a tak ho cez jeden záber celý spoznávame. Čiže podobne, ako napríklad v Putovnom divadle. Tento film je rovnako silno politický, depresívny a zobrazuje Grécko v podobných pochmúrnych farbách. Záverečná svadba na oboch brehoch rieky je pre mňa osobne najlepšie nakrútený obrad, aký som kedy v kinematografii videl. Inak povinnosť pre tých, čo si mysleli, že utečenci sú fenoménom iba dnešnej doby. Tak ale pekne vidíme, že čo sa nás priamo netýka, akoby ani neexistovalo. (21.05.2017)

"Niekedy musíme byť ticho, aby sme začuli hudbu, ktorá znie za zvukom dažďa." Malé pohraničné grécke mesto na hranici s Albánskom. Pulzuje tu zmes jazykov, národností, náboženstiev utečencov z rôznych krajín. Kurdi, Albánci, Turci... Nie je to však radostný virvar kozmopolitného dotyku kultúr, skôr mrmlot zúfajúcich nešťastníkov na okraji záujmu. Pošmúrne jesenná nálada filmu sa prejavuje v obrazovo rozmazaných plochách ošuntelého mestečka, rieky a výjavoch osamelosti, či tichého zúfalstva. Dej plynie v spomalenom tempe zamyslenia sa nad spoluúčasťou človeka na danom stave vecí. Byzantínsky zadumané, ťaživé, no obrazovo krásne rozvažovanie gréckeho intelektuála. (09.08.2006)