Lurdy

Pod vnější slupkou se mohou skrývat různé myšlenky, motivace i činy. I cesta na poutní místo, kam chodí prostí lidé prosit o zázrak, však nakonec dostane docela jiný rozměr. Vždyť, když se onen zázrak stane, začnou lidé pochybovat – a co více, snímek ukazuje, že ani křesťanská církev není stále schopná věřit – a variuje situaci, před kterou stále varuje i v Bibli – sama se dostává do pozice nevěřícího Tomáše. Je výstižné, že namísto církevních hodnostářů uvěří ateistka, pro níž není náboženské pouť ničím jiným než možností, jak vycestovat do světa. Do příběhu se dostávají i komediální prvky, přesto si ale celkové vyznění snímku uchovává vážnou tvář. (08.07.2010)

Lurdy pro mne představují více než jen výpověď o skryté materiálnosti a komice poutních míst. Film sice místy připomíná Tatiho Playtime, avšak střetnutí zesvětštěných náboženských rituálů s nepochopitelným a neuchopitelným zázrakem, který režisérka připravila jako potměšilou past, rozumím jako obnažení rozporu lidské existence, která si navzdory své touze po transcendenci vynucuje svou oblast osvětlenou rozumem, aby se cítila v bezpečí známého. Tento paradoxní archetypální dualismus se hmatatelně vtěluje do těla ochromené Christine, do jejích končetin, které přízračně touží po pohybu. Když se její ruka konečně zdvihne, aby se dotkla kamene, je to jen viditelné vyjádření úporné obecně platné lidské touhy po překonání neštěstí. Možnost existence zázraku je totiž vždy jen vědomím nepřekročitelného a jeho uskutečnění lze chápat jako cosi nepatřičného, co je ve svém vzepjetí rozumem odmítáno. Lurdy ukazují, že není podstatné samotné uskutečnění zázraku, ale schopnost unést a přijmout jej v rámci lidského společenství, neboť osamocenost ochromeného hmotného těla bojujícího zázrakem o své uznání, nakonec selhává vstříc pochybujícímu vědomí, duchu ostatních a je k všeobecné úlevě zatlačeno zpět do kolečkového křesla. Toto tragické odcizení těla je maximálně umocněno distancí kamery a praktickou neexistencí detailních záběrů - tedy důrazů oka jakožto synekdochy zřejmého smyslu - a všeobecnou precizností a barevným chladem prostoru. Lurdy jsou filmem, ze kterého se mi svírá srdce a obestírá mne melancholie z jejich závěrečné otázky. (09.05.2011)

"Je Bůh dobrý nebo všemohoucí? Když je všemohoucí, proč neuzdraví všechny?"                                                           Velice zajímavé postřehy - bábinka, co se snaží pomáhat, sestřule, co honí své zájmy, potlesk těm, kterým se ulevilo, nevraživé a vyčítavé pohledy od těch, kteří si udravení přejí, ale nedočkali se ho. Na jedné straně touha a víra, na druhé pochyby a skepse. V čem spočívá lidské štěstí? Velmi zdařilý a potřebný film. Zajímavé kometáře: wampilenka (16.08.2014)

Velmi zajímavý snímek natočený překvapivě v neutrálním, skoro až odtažitém duchu s nádechem černé komedie. Zachycuje nejen fyzický stav a následné "uzdravení" hlavní hrdinky, ale především psychologický dopad, který tento zázrak doprovází ji i její okolí. Výborná je místy atmosféra a hlavně herecký výkon Sylvie Testud. Zakončení je prosté a přesto působivé. Finální scéna s vozíkem tak nejen díky vybranému hudebnímu doprovodu známe italské písně Felicita, což znamená v překladu štěstí, donutí nejednoho diváka k zamyšlení. (8/10) [MFFKV 2010] (12.07.2010)

toto byla opravdu zajímavá podívaná. Hrozně reálně natočený film, který si na nic nehraje, jen zkouší ukázat jak to "chodí" se zázraky v Lurdech. Nejvíc se mě na něm líbilo, jak se postavy chovali přirozeně a podle naturelu díváka si může každý odnést z filmu jiný pocit. Krásně je tam ukázána jak je už křesťanská víra instituciována a byrokratizována a o lidi moc nejde, jen aby jich bylo stále dost - teda to jsem tam cítil já. Díky čekání na zázrak a reakce na něj je cítit stále napětí a dá se ten pomalý děj zvládnout. Humor, natož černý, tam přímo není, záleží jak vnímáte chování ostatních postav kolem hlavní hrdinky. Film bych určitě nespecifikoval jako drama, spíš by se hodil hraný dokument. Koho neodradí modlitby každou chvíli a nemá vyloženě odpor vůči "černoprdelníkům" tak by se mu to mohlo líbit. (19.12.2011)