Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Radko
    ***

    Rakúska dokumentaristická škola nezúčastnených, nekomentovaných pohľadov na svet okolo zúročená v hranom filme. Meditačný pokoj v očistnom kúpeli a tiché kontemplovanie sa len ťažko znáša s obrovským dopytom žízniacich po vyzdravení, či duchovnom zážitku. Nevyhnutne sa preto oáza pokoja v kombinácii s modernou technikou sprostredkúvajúcou kázne a zážitky vyzdravených spolu s organizovaným, časovo ohraničeným vstupom zmenila na turistické miesto, kde si duchovnosť uchovala svoje miesto. Miesto poznačené masovou túžbou. Nechcenú tragikomiku rozporu, kde sa každý jeden z tisíchlavého zástupu túži nerušene oddať nerušenému spojeniu s Bohom, no je neustále konfrontovaný očami davu vystihuje film dokonale. Placebo viery ako najsilnejšie z najsilnejších síce umožňuje naozajstné skutky pomoci zvonka, no ich okaté zviditeľňovanie (hoci často zo strany príjemcov pomoci nechcené) skutočné a viditeľné účinky zázrakov paradoxne až príliš často vracia späť sivej všednosti. Zaujímavosť samotného hraného filmu sa miestami vytráca v dlhých záberov liečebno-náboženských procedúr.(18.12.2012)

  • Blizzard
    ****

    Velmi zajímavý snímek natočený překvapivě v neutrálním, skoro až odtažitém duchu s nádechem černé komedie. Zachycuje nejen fyzický stav a následné "uzdravení" hlavní hrdinky, ale především psychologický dopad, který tento zázrak doprovází ji i její okolí. Výborná je místy atmosféra a hlavně herecký výkon Sylvie Testud. Zakončení je prosté a přesto působivé. Finální scéna s vozíkem tak nejen díky vybranému hudebnímu doprovodu známe italské písně Felicita, což znamená v překladu štěstí, donutí nejednoho diváka k zamyšlení. (8/10) [MFFKV 2010](12.7.2010)

  • Mariin
    *****

    Asi nejpůsobivější film, který jsem za posledních 5 let viděl. Pravý opak kýčovitého barvotisku. Vlastně mu nemám, co vytknout. Podáno s takovou přesvědčivostí, že jsem měl pocit, že je to skutečnost, jako bych byl u toho. Sylvie Testudová v hlavní roli ochrnuté dívky naprosto skvělá! Ten film v "nezúčastněném dokumentárním stylu" je o tajemství života, o tajemství člověka, o tajemství smyslu jeho bytí. Jednoduchý příběh jedné z poutnic a současně průhled do každodenního života Lurd, které tu Jessica Hausnerová podává, jsou jako nádoba, do níž si divák může nalít víru nebo skepsi (je možné, že autorka filmu je ateistka, ale ani to na mém hodnocení nic nemění). Divák je tu spoluautorem...(27.1.2012)

  • J*A*S*M
    ****

    Nestranný film, který jsem si jako ateista užil jako sympatickou černou komedii, ale dokážu si představit, že věřící se na něj budou dívat jako na vážné drama a nebudou s ním mít žádný problém. Lurdy jsou v podstatě krásným důkazem toho, že významy nevznikají plně na straně zdroje sdělení, nýbrž někde na cestě zdroj - přijímač.(6.1.2012)

  • Matty
    ****

    Velký sál s prostřenými stoly. Pomalu přicházejí lidé. Dlouhý záběr. Trpělivost. Vítejte v Lurdách, závodní jídelně, kde podávají zázraky. Porce jsou malé, ale vydatné. Ač sám v Boha nevěřící cynik, dýchlo na mne z některých scén zvláštní spirituální čaro. Jako při těch nemnoha návštěvách kostela během bohoslužby, kdy jsem vnímal, že se přede (či spíše nade) mnou odehrává něco mimořádného, co však nikdy plně nepochopím. Jessica Hauser zpracovává ožehavé téma citlivě, tak trochu v jedné tónině. Nebaží po skandálech. Jen párkrát nabídne nějakou trpce úsměvnou nekřesťanskou paralelu. Lurdy tedy samozřejmě nejsou filmem, který vás bude bavit, spíše filmem, o němž se budete bavit. Koho neosloví v duchovní/pocitové rovině, neosloví asi vůbec. Náznak dramatu aby jeden hledal mikroskopem. K jediné dějposunující události dojde zhruba v polovině a fascinujícím způsobem se změní současně pohled protagonistky (nenápadně skvělá Sylvie Testud) na svět i diváka na film. 80%(19.11.2009)