Armáda zločinu

Velmi neotřelé ztvárnění druhé světové války v okupované Francii. Po přečtení rozhovoru s režisérem jsem věděl, že tenhle film mi nesmí uniknout. Jeho snaha o nadčasovost a silnou výpověď je znát z každého záběru. Simon Abkarian v roli šéfa odboje, básníka hnaného vlastní zodpovědností a částečně pomstou, Virgine Ledoyen v roli jeho oddané, věrné a milující manželky, Jean-Pierre Darroussin v roli inspektora, který jim jde po krku, všichni tři jsou tahouny skvělého hereckého ansámblu, který se u L´armée du crime sešel. Takové filmy by měly být promítány v hodinách dějepisu na základních a středních školách, aby se nezapomnělo. (01.10.2009)

Ponudnělý snímek ve mně nevybudil žádné pocity. 1) Na rozdíl od některých komentátorů nepovažuji fakt, že tvůrci poukázali na kolaboraci Francouzů s Němci, za nic mimořádného. Němci našli kolaboranty ve všech okupovaných zemích a v mnoha dalších měli vytvořené alespoň páté kolony. Ano, někde jich bylo více, jinde méně. Ale byli všude._____ 2) Za daleko větší problém považuji fakt, že se mě film nijak emocionálně nedotkl. Vzhledem k tématu to je dost podstatné._____ 3) Pěkní kluci: 22letý Grégoire Leprince-Ringuet (partyzán Tomas), 28letý Robinson Stévenin (neukázněný partyzán Marcel Rayman). (24.01.2020)

Tak tomuhle se dá říkat skutečně vyrovnání se s vlastní minulostí. Je třeba jistě hodně odvahy ukázat na sebe sama a s napřaženým ukazovákem říci - my Francouzi jsme kolaborovali s Němci. Režisér Robert Guédiguian (ač sám s arménskými kořeny) to filmem Armáda zločinu nejen že dělá, ba co víc, v podstatě říká, že odboj byl především dílem emigrantů a Francouzi ho v pozicích státního aparátu a policie potlačovali. Ne Gestapo, ale Francouzi mučili a popravovali (naturalizované) Francouze. Nepřímo je tu také zmíněna a zobrazena i úloha francouzského státu při deportaci místních Židů (kterou oficiálně přiznal a omluvil se za ni Jacques Chirac až v roce 1995), která probíhala na žádost německých okupantů zcela ve francouzské režii a při níž francouzská policie deportovala do Osvětimi 13 tisíc pařížských Židů. Jsem zvědav, kdy konečně my natočíme něco podobného - o fenoménu české kolaborace či třeba o romských koncentračních táborech v Letech u Písku či v Hodoníně u Kunštátu, kde dozorci byli zase jen Češi... Režisér také velmi výstižně použil dobovou nacistickou propagandu, která zaznívá přímo ve snímku formou rozhlasových vstupů (škoda jen, že se neodhodlal přímo do filmu zakomponovat dobové filmové týdeníky s tímtéž, snímek by byl pak ještě autentičtější). Slabinou filmu je ovšem přepálená stopáž, tady měly přijít ke slovu střihačovy nůžky a nějakou půlhodinu nemělo nikdy spatřit oko divákovo, pak by byl výsledný divácký dojem absolutní. Podobné filmy: La rafle, Armáda stínů, Svobodná zóna (13.03.2010)

Ta hodinová expozice je téměř k nepřežití, ačkoli chápu, že tvůrci potřebovali, aby divák ve druhé půlce filmu věděl, kdo je kdo. Ale jedno (vedle vykreslení francouzských vyšetřovatelů jako antisemitů, jejichž spolupráce s okupanty jde hodně nad rámec povinností) se Armádě zločinu upřít nedá: konečně někdo názorně ukázal, jak je Marxův Kapitál ve skutečnosti ohromně výbušná kniha... (07.05.2012)

26.3.2010 ~ Jak daleko jsou lidé ochotni zajít, aby mohli bojovat za své ideály, za to, co cítí, že je správné? Jak daleko jsou lidé ochotni bojovat za zem, která není tak úplně jejich? Ve Francii během druhé světové si mohli nechat o klidu a míru jen zdát. A tak se chopili možnosti jiní, "takyfrancouzi". ~ Pokud jste viděli 'Plamen a citron' bude vám ihned jasné, o co tu půjde. V tomhle filmu se seznamujeme s malou částí francouzského odboje. Ale seznamujeme se s ním trochu naruby. Snímek nám totiž ukazuje tu druhou tvář. Tvář, kdy se zbraně chopí Arméni, Poláci, Maďaři, Italové, Španělé i Francouzi a kdy je ukázáno, že se kolaborovalo a ne že ne. Francouzský film ukazující Francouzům, kdo že to byli Francouzi. ~ "Thomas Elek, zemřel pro Francii. Emeric Glasz, zemřel pro Francii. Maurice Fingercwajg, zemřel pro Francii. Missak Manouchian, zemřel pro Francii. Joseph Boczov, zemřel pro Francii. Olga Bancicová, zemřela pro Francii. Jonas Geduldig, zemřel pro Francii. Léon Goldberg, zemřel pro Francii." ~ Setkáváme se tak s několika rozdílnými rodinami a postavami a jejich údělem i důvody, proč a jak jsou ochotni bojovat proti německé roztahovačnosti. Problémem této "Armády zločinu", jak je Němci pojmenovali, jsou právě Francouzi. Ti, kteří kolaborovali či byli donuceni kolaborovat. A také vnitřní boj se sebou samými o to, zda je odplata a zabíjení tím jediným správným řešením. ~ "Szlama Grzywacz, zemřel pro Francii. Stanislas Kubacki, zemřel pro Francii. Marcel Rayman, zemřel pro Francii. Willy Szapiro, zemřel pro Francii. Wolf Wasjbrot, zemřel pro Francii. Robert Witchitz, zemřel pro Francii. Roger Rouxel, zemřel pro Francii. Arpente Avitian, zemřel pro Francii." ~ Film líčí útrapy a strasti, duševní pohnutky, mezilidské vztahy, tehdejší dobu a dělá to tak do hloubky, že nudí. Bohužel. V první třetině se neděje prakticky skoro nic, vyjma nástinů příběhu, ve druhé třetině jsme svědky několika chrabrých partyzánských činů, u kterých si dnes, 60 let po válce v pohodlí křesla u televize pomyslíte, zda-li "TO" bylo takhle nutné, nu a poslední třetina vše završuje ani ne tak akcí jako spíše rozuzlením a zamyšlením nad tím, co to bylo za dobu.Žel Bohu, první třetina byla hodně uspávací a druhá dokázala probudit jen občas. Možná je to proto, že se mi do rukou těchhle filmů dostalo za poslední dobu nějak moc a nebo se mi to jen zdá. Ale v podstatě tu není nic, co by dokázalo nějak překvapit, něco, co byste nečekali. A tak tenhle film zůstane zvláštním francouzským zpytováním vlastní historie, ale ničím víc. Škoda. ~ "Georges Cloarec, zemřel pro Francii. Spartaco Fontano, zemřel pro Francii. Rino Della Negra, zemřel pro Francii. Cesare Luccarini, zemřel pro Francii. Alfonso Celebatano, zemřel pro Francii. Antonio Salvadori, zemřel pro Francii." ~ PS: Díky za to, že se na tohle mohu jen dívat a nebýt přímo v tom. (18.03.2013)