District 9

(1001) Hm, tak se mi od 3. 10. 2009, kdy jsem tento film viděla poprvé, vážně změnil pohled. Měla jsem takové podezření. Nápovědou mi byl původní komentář, nejenže obsahující slova zakončená nespisovnými koncovkami, ale i spojení jako "slibný námět zprasit", "absolutně nepřesvědčivý", "proč je civilní náhled zakončen bezhlavou střílečkou" a "ne, prostě ne". Dnes mi stačí podívat se na krevetího tatínka, který miluje svého krevetího synka, a hned mé kamenné srdce pookřeje a jsem schopna zamyslet se nad tím, o čem film chce vyprávět a jak toho dosahuje. Na to, aby se mi doopravdy zapsal do srdíčka, se mi film i nyní zdá dost hlasitý, ukřičený a výbuchovitý, ale kdo já jsem, abych někomu vyčítala postmoderní křížení žánrů a bezhlavé střílečky, pokud je používá k objektivně posouditelnému filmovému dobru, a dost možná dokonce i chytrému a chytře? Velký posun nastal také v tom, že jsem právě omylem místo posun napsala psoun a že se mi nyní Sharlto Copley zdá roztomilý a respektuji ho jako protagonistu, i když by se mi přece jenom víc líbilo, kdyby dospěl k nějakému charakternímu posunu dřív než na úplně možnou poslední chvíli. Závěrem se tedy omlouvám za svou dřívější předpojatost a jestli někdy natočíte to pokračování, děcka, tak nevyvádějte blbosti. (18.08.2017)

Silně znepokojivý a až nepříjemně nekorektní a naturalistický film, jemuž ale k dokonalosti něco chybí. Triky si svoje slabší chvilky vybírají až nepříjemně často a dějová překombinovanost a nonstop akce také není vyloženě ku prospěchu věci. Rozum zůstává stát především nad neuvěřitelným výkonem hlavního (ne)herce a nad v pravdě zničujícícm finále a ještě geniálnějším úvodem. (19.09.2009)

Čistých pět bez kompromisů. Po celou dobu jsem měl pocit, že se dívám na reálný záznam nějaké události, což je u filmu o mimozemšťanech žeroucích kočičí žrádlo a přeměňujícím se hlavním hrdinovi v jednoho z „kreveťáků“ neuvěřitelná machrovina. Blomkamp je obdivuhodný talent, otázkou je, jestli bude schopen podobně úderně natočit i něco jiného (a třeba i jinak). P.S. Fuxoftův boj se zažitým překladem aliena coby vetřelce pobavil. Hned v úvodu projekce bylo novinářům řečeno, že na distribučních materiálech je chybně uveden vetřelec, kdežto ve filmu je užíváno slovo cizinec a překladatel prosí, aby se tím novináři řídili. Schválně, kolikrát někde padne v souvislosti s Districtem 9 slovo vetřelec.) (21.08.2009)

Dokumentárně pojaté sci-fi, které tu ještě nebylo. District 9 je velmi příjemné překvapení, bohužel na můj vkus příliš chladné a odtažité. Snímek pracuje s hlavními (satirickými) motivy segregace a rasismu a je v podstatě jedno, zda jsou tu cizinci právě kreveťáci nebo jakákoliv jiná skupina bytostí. Blomkamp ví přesně, co a jak chce říct a nebere si servítky, za což mu patří velké díky fanouška sci-fi. Těžko věřit, že snímek stál zanedbatelných 30 milionů, protože efektů je tu opravdu hodně a jsou velmi kvalitní a takový mechwarrior na konci stojí za vidění. S Districtem 9 mám jen dva menší problémy. Nejdříve spíše v první polovině dokumentární styl, který je ve výsledku v podstatě neopodstatněný a neexistence emočního dopadu na mě. I když je pravda, že závěrečné souboj v obleku je opravdu neskutečný ... Blomkamp chvílemi volí netradiční a do akce vtahující záběry (na zbrani apod) a to je velmi pěkné, ale rozhovory v druhé půlce už spíše ruší. Příběh utíká rychle, ale nejde říct, že nemá chybičky... Přesto District je jasnou ukázkou skvěle využitého potenciálu, tvůrčí odvahy a jasně udaného směru. je dobré vidět, že někteří režiséři vědí do detailu, co a jak chtějí natočit. Chytré a výjimečně stylizované sci-fi tu nebylo hodně let... Snad návštěva Districtu 10 bude stát za to... já se moc těším. PS: po třetím shlédnutí 5*. Více zde. (07.09.2009)

Jistě, měli jsme tu postupně Potomky lidí, [Rec] a Monstrum. Něco takového tu je ovšem poprvé. Zatímco první půle představuje plnohodnotný myšlenkový antipod k většině existujícím klišé – vesmírná loď tiše mlčí, nebojuje, a nepřistane nad N.Y., ale nad Johannesburgem, mimozemšťané mají daleko k análně-vlastnickým sadistickým agresorům apod. –, půle druhá pojednává o vykoupení člověka. Ve své boholidské Osobě obnovuje a léčí Wikus naše poškozené a nemocné lidství. Doklad prospěšnosti tvůrčí svobody režisérské a scenáristické, od Orsona Wellese doposavad neaklimatizovaný úkaz, pak obě půlky zastřešuje. (06.09.2009)