Tajemství polévky rámen

Někdy si říkám, jestli Japoncům nevadí, že je pořád ve filmech vyobrazují jako násilnické zaměstnavatele, kteří nepřipouštějí chyby. Někdy si říkám, jestli Američanům nevadí, že je pořád ve filmech vyobrazují jako idioty, kteří když jedou do cizí země, tak si přichystají frázi "I don´t understand" a tím to hasne... Očividně to nevadí nikomu, a proto vznikají takovéto filmy. Tajemství polévky rámen není nijak zvlášť špatné, možná, že kdyby se dostalo do lepších rukou, mohlo se z tohoto mezikulturního tématu vyvinout něco působivějšího, než tento nemastný neslaný film. (22.11.2009)

Malý film s velkým srdcem a žaludkem. Pokud máte rádi jídlo a asijské prostředí, přijdete si na své. Je to mile jednoduché a odlehčené, ale i s několika silnějšími okamžiky. Závěr má na můj vkus moc americký smrádek, ale jak jinak by měl být film o hledání vlastní cesty, porozumění a vytrvalosti zakončen, než dobře. Pro hardcore západní cyniky, to může být nuda, ale empatické duše, nebo ti, kdo žili delší dobu v zahraničí, budou mít možnost zavrtat se hlouběji a nejspíš je Tajemství polévky rámen zahřeje. Tento vývar, je totiž uklohněný s láskou k lidem. (16.07.2022)

Vážně jsem chtěla komedii; tohle prostě nic takového není. Ona to vlastně není ani romantika. To je cosi z pracovního prostředí a čirou náhodou se to odehrává v Japonsku. Proto té blbce Abby nemůže jen tak odpustit. :-D Ne, moc mě to nezaujalo. Jen jsem akorát dostala chuť na rámen a kde ji tu mám utišit? A má to divný konec. Tedy pro mě. Trochu japosnký a hodně moc - asi kazivě - americký. Jinak všem, kteří o Japonsku nic nevědí, to klidně mohu doporučit. Zbytku bych raději doporučila Ztraceno v překladu (pokud mermomocí chtějí s Amíkama do Japonska ^^). (16.12.2010)

Já se shoduji s tím, co tady napsala uživatelka kareen, jen dodám, že bych ramen chtěla alespoň malinko ochutnat, ale učit se jí vařit nemusím, to tedy ne. A na místě Abby bych vzala nohy na ramena a šupajdila domů a nebo určitě jinam, rozhodně ne k tak miloučkému učiteli vaření japonské kuchyně. Faktem ovšem je, že bych kus té zarputilosti Abby potřebovala jako sůl. (22.06.2016)

Dovolila bych si nesouhlasit s některými lidmi, kteří zde napsali komentář (jako například WareWolf). Tenhle film už na první pohled může dělat dojem "á, to se zas Američani vyřádili na nějaké cizí kultuře", ale ve skutečnosti to tak vůbec není. Film má sice americký háv a v popředí za Ameriku stojí už samotná Brittany Murphy, ale až na pár scén, kde se ukazuje čistě americký styl (líbací scény, kterým se Japonci ve vlastních japonských filmech spíše vyhýbají, nebo určitá přehnanost - např. plakání u polévky ve stylu filmu Neodolatelná se Sarah Michelle Gellar) je ve skutečnosti celý film hodně japonský. Nejsem sice Japonec, ale v Japonsku jsem byla poměrně dlouhou dobu a mám japonské kamarády i známé, takže bez jakýchkoliv pochyb můžu říct, že chování Japonců a celá japonskost nebyla ve filmu zobrazena nijak zvlášť špatně či chybně. Dokonce i jistý čínský styl hudby, který se filmem táhl, nebyl vlastně mimo, protože rámen původně pochází z Číny (i když je v Japonsku oblíbený, není ve skutečnosti japonským jídlem), takže hudba k atmosféře docela sedla. Ke konci jsem proto měla z filmu relativně dobrý dojem a řekla bych, že "Amerika" a "Japonsko" sami sebe zastupovaly ve vyváženém poměru. Což se bohužel nedá říct třeba o Ztraceno v překladu, kde se viditelně Američané vyzdvihovali nad Japonce a z toho důvodu se mi oproti některým jiným lidem tento snímek příliš nelíbil. Tajemství polévky rámen je tedy sice pouhým jednoduchým (a snad i naivním) příběhem o štěstí jedné americké holky, která nalezla své poslání v Japonsku, ale je vytvořen hezky a s citem pro japonskou i americkou kulturu. Tak by to mělo být. ~(3,8★)~ (11.04.2011)